Dobrodružství poznávání

Lék na ranou Alzheimerovu chorobu či sprej do nosu na anafylaktickou reakci. Přelomové novinky, které loni schválila evropská agentura

>Zdravotnický deník

V loňském roce doporučila Evropská léková agentura (EMA) registrovat celkem 114 léků, zatímco jen u pěti vydala negativní stanovisko. Ze schválených přípravků přitom mělo 46 novou účinnou látku, která nikdy předtím nebyla v Evropské unii povolena. Mezi nimi je řada léků, které vynikají svým přínosem k řešení potřeb veřejného zdraví nebo inovací, kterou představují. Agentura tak doporučila například první lék k léčbě časné Alzheimerovy choroby, první bezjehlovou formu adrenalinu k léčbě alergických reakcí, první léčbu nádorů spojených s von Hippel-Lindauovou chorobou a dva nové antibiotické léky k léčbě závažných infekcí. EMA také doporučila několik nových vakcín, včetně jedné na ochranu proti onemocnění Chikungunya, nové mRNA vakcíny proti onemocnění dolních cest dýchacích způsobeným respiračním syncyciálním virem (RSV), a rozšířila použití vakcíny mpox.

Stejně jako v předchozích letech byla nejsilnější terapeutickou oblastí rakovina s 28 doporučeními pro onkologické léky. EMA vydala také 28 doporučení pro nové biosimilární produkty pokrývající širokou škálu onemocnění, včetně několika typů rakoviny, osteoporózy, makulární degenerace a nemocí, které zahrnují abnormální imunitní odpověď, jako je plaková psoriáza, ulcerózní kolitida a Crohnova choroba. To je dobrá zpráva pro pacienty, protože biosimilars činí léčbu dostupnější a mohou poskytnout širší přístup k lékům, které mohou potenciálně změnit život.

V publikaci, v níž Evropská léková agentura shrnula dění na poli schvalování léčiv v uplynulém roce, přinesla také přehled léků, které znamenají ve své terapeutické oblasti velký pokrok. V oblasti onkologie jde o přípravek Welireg (belzutifan) k léčbě nádorů spojených s von Hippel-Lindauovou chorobou a pokročilým světlým renálním karcinomem. Jedná se o první lék k léčbě von Hippel-Lindauovy choroby, vzácné genetické poruchy způsobující cysty a nádory.

V kardiologii vypíchla léková agentura lék Winrevair (sotatercept) k léčbě dospělých pacientů s plicní arteriální hypertenzí, což je vzácný, dlouhodobý a život ohrožující stav, při kterém mají pacienti abnormálně vysoký krevní tlak v plicních tepnách. U endokrinologie přinesl zásadní posun lék Emcitate (tiratricol), což je první léčba periferní tyreotoxikózy u pacientů s Allan-Herndon-Dudleyho syndromem, ultravzácným, chronickým a těžce invalidizujícím onemocněním způsobeným mutacemi v genu kódujícím protein přenašeče hormonů štítné žlázy MCT8.

V případě hematologie podle EMA znamenal zásadní posun lék Beqvez (fidanacogene elaparvovec), což je nová léčba genovou terapií hemofilie B, vzácné dědičné krvácivé poruchy, a také perorální přípravek Fabhalta (iptacopan), který je určen pro dospělé s paroxysmální noční hemoglobinurií, vzácnou genetickou poruchou a potenciálně život ohrožujícím onemocněním krve vedoucím k předčasné destrukci červených krvinek imunitním systémem. Přelom přinesla také Voydeya (danicopan), první perorální léčba proti reziduální hemolytické anémii u pacientů s paroxysmální noční hemoglobinurií.

Na poli infekcí měl přelomový význam lék Emblaveo (aztreonam-avibaktam), antibiotikum indikované k léčbě komplikovaných nitrobřišních a močových infekcí, nemocniční pneumonie a infekcí způsobených určitými typy bakterií, které jsou rezistentní vůči mnoha běžně dostupným antibiotikům a kde pacienti mají omezené nebo dokonce žádné možnosti léčby.

V neurologii přinesly největší posun přípravky Leqembi (lecanemab) k léčbě mírné kognitivní poruchy nebo demence způsobené Alzheimerovou chorobou u pacientů, kteří mají pouze jednu nebo žádnou kopii genu ApoE4, a také Qalsody (tofersen), což he nová terapie pro léčbu dospělých pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), vzácným a často smrtelným onemocněním, které způsobuje oslabení svalů a vede k paralýze. Tento lék je indikován k léčbě dospělých s ALS, kteří mají mutaci v genu pro superoxiddismutázu 1 (SOD1).

Na poli alergií EMA zdůraznila přípravek Eurneffy (epinefrin), který přináší první nouzovou léčbu proti alergickým reakcím, která se podává jako nosní sprej, nikoli jako injekce. A v oblasti vakcín agentura vypíchla novinku Ixchiq, což je první vakcína v EU na ochranu dospělých před onemocněním způsobeným virem Chikungunya přenášeným na člověka infikovanými komáry. Chikungunya je endemická v mnoha (sub)tropických zemích a způsobuje opakující se epidemie. Kvůli klimatickým změnám se může rozšířit i do dosud ušetřených oblastí.

V rámci ochrany veřejného zdraví pak EMA připomíná onemocnění mpox a fakt, že v září bylo doporučeno rozšíření používání vakcíny proti neštovicím a mpox Imvanex i pro na dospívající ve věku od 12 do 17 let, v listopadu následovalo doporučení v emergentních případech i pro děti mladší 12 let.

Připomeňme ale také, že EMA vydala i pět negativních stanovisek. Jednalo se o přípravky Cinainu (allium/citrus/paullinia/kakao) k léčbě středně těžké až těžké alopecie areata, onemocnění způsobujícího vypadávání vlasů na pokožce hlavy nebo na jiných částech těla, Kizfizo (temozolomid) k léčbě neuroblastomu, vzácné rakoviny, která se tvoří z nezralých nervových buněk, Masitinib AB Science (masitinib) na amyotrofickou laterální sklerózu, Nezglyal (leriglitazon) pro pacienty mužského pohlaví s mozkovou adrenoleukodystrofií, genetickým stavem, který poškozuje membránu pokrývající nervové buňky v mozku a míše, a Syfovre (pegcetacoplan) k léčbě geografické atrofie sekundární k věkem podmíněné makulární degeneraci, progresivnímu onemocnění sítnice způsobujícímu postupné zhoršování zraku.

Zdroj:

>Zdravotnický deník

‚Potřebujeme oči a uši na Ukrajině i v celé Evropě.‘ Ruská armáda získává na telegramu špiony

Český rozhlas

Ruská armáda využívá proválečné kanály na telegramu, aby získala dobrovolné špehy – rusky mluvící obyvatele Evropy. Těm zadává speciální „bot“ instrukce a oni mu zjištěné informace hlásí zpět. Bota zkontaktoval i novinář listu Novaya Gazeta Europe. Odhalil, že Rusové dobrovolníky instruují, aby fotili vojenské základny, nakupovali místní mapy i SIM karty. Novináři bot také radil, aby všechny kompromitující chaty smazal, píše server Meduza.

„Pokud jste připraveni pomoci, instruujeme vás, co máte dělat. Potřebujeme oči a uši na Ukrajině i v celé Evropě,“ stojí ve zprávách na kanálu telegramu, který je určený pro podporu účastníků „speciální vojenské operace“. Skupina má několik tisíc členů a je často sdílená do dalších proruských skupin.

Novináři, který se vydával za evropského obyvatele, který je ochoten pomoci, se bot ozval zpět už po třiceti minutách. Hlavní instrukce se týkali fotografování a natáčení vojenských operací NATO. „Během svých cest byste mohli spatřit pohyby techniky nebo identifikovat umístění vojenských zařízení. Zajímá nás zejména přesun a skladování vybavení, stejně jako místa, kde jsou cvičeni ukrajinští specialisté,“ vysvětloval novináři podle serveru Meduza bot.

Špionážní aktivity

Bot nabídl novináři i jiné špionážní aktivity. Mezi ně patří nákup SIM karet, které by aktivoval na místě a poté poslal do Ruska přes známé, monitorování aktivit v blízkosti běloruských hranic kvůli podezření sdružování jednotek NATO, nebo získávání různých informací – například o oplocení a rozmístění vojenských jednotek a o přítomnosti zahraničních specialistů a jejich vozidel.

Novinář byl zároveň instruován, aby ihned po odeslání vše vymazal a mezi lidmi se vyhnul diskuzím o podpoře Ruska. V případě, že by si někdo všimnul zájmu o ruské stránky, měl mít novinář připravený věrohodný příběh.

Uživatel KS

Příspěvky zmíněného proruského kanálu sdílel do jiných skupin nejčastěji uživatel KS. Právě díky odhalení identity KS se novinářům listu Novaya Gazeta Europe podařilo potvrdit, že za botem skutečně stojí ruská armáda.

Účet má patřit Ksenii Temnikovové, vedoucí právního oddělení krymského vojenského odvodního úřadu. Ta po anexi Krymu v okupační správě regionu zastávala různé funkce. Novinář Ksenii Temnikovovou zkontaktoval, aby mu potvrdila, že za botem skutečně stojí vojáci Ruska. „Ano, jsou to určitě naši lidé,“ odpověděla Temnikovová.

Mnoho evropských zemí viní Rusko z organizování sabotážních aktivit na jejch území. Například v Lotyšsku měli být naverbováni jednotlivci, aby provedli špionáž na letecké základně NATO a dva muži jsou momentálně v zemi souzeni za pokus o zapálení Muzea okupace Lotyšska. Několik osob, které údajně jednali na ruský rozkaz a plánovaly sabotáže, zatkla také německá nebo polská prokuratura.

Po potratu by rodiče měli dostat dva týdny placeného volna, navrhují britští poslanci

>Zdravotnický deník

Po ztrátě nenarozeného dítěte by rodiče ve Velké Británii měli mít možnost využít dvoutýdenní placené pracovní volno, aby mohli truchlit. Tak zdůvodňuje skupina britských poslankyň a poslanců návrh na změnu pracovního práva v zemi. Tato možnost by měla být dostupná všem ženám, které potratí před 24. týdnem těhotenství, a také jejich partnerům či partnerkám. Doporučuje to parlamentní Výbor pro ženy a rovnost. Na téma upozornil deník The Guardian.

Ztráta dítěte i před jeho narozením je spojena s obrovským zármutkem, který zasáhne jak matku, tak její protějšek, a proto by jim mělo být umožněno truchlit. Navzdory tomu, jak je tato situace náročná, doposud není ve Velké Británii nijak ošetřena z hlediska pracovního práva. To se rozhodl parlamentní Výbor pro ženy a rovnost změnit a ve své zprávě navrhuje, aby došlo v tomto ohledu ke změně, protože je třeba, aby tento „zármutek byl uznán i zákonem“.

Skupina poslankyň a poslanců to zdůvodňuje tím, že zhruba každé páté těhotenství v zemi skončí potratem před 24. týdnem, což je asi 250 tisíc případů ročně, a zhruba každá pátá žena během svého reprodukčního života prožije potrat.

„Nebyla jsem připravená na šok z potratu v práci během mého prvního těhotenství. Stejně jako mnoho jiných žen jsem musela jít na nemocenskou. Ale já jsem byla pohlcená smutkem, nikoliv nemocná. Cítila jsem pocit obrovské ztráty. Potrat a ztráta těhotenství mohou být pro ženy a jejich rodiny zničující, s emocionálními i fyzickými následky. Takové zkušenosti bohužel nejsou neobvyklé, a přesto současná legislativa neodpovídá této tvrdé realitě,“ citoval deník The Guardian zdůvodnění návrhu Sarah Owen, labouristické poslankyně a předsedkyně výboru. Cílem výboru je, aby se rodičům po ztrátě nenarozeného dítěte dostalo odpovídající podpory.

Už nyní někteří britští zaměstnavatelé, včetně NHS, dobrovolně nabízí ženám po samovolném potratu, možnost čerpat několik dní placeného volna, ale stávající zákonná úprava tyto situace neřeší.

Už nyní mají ženy, které porodí mrtvé dítě po 24. týdnu těhotenství či přijdou o dítě před 18. rokem věku možnost čerpat dvoutýdenní placené rodičovské volno, aby mohly truchlit nad ztrátou dítěte. Tuto možnost mají i jejich partneři či partnerky. Výbor chce v tomto ohledu narovnat podmínky pro oba truchlící rodiče, protože podle jeho zjištění zármutek, který zažívají, je obdobný. Podle zprávy výboru však tako „fyzická a emocionální bolest“ ze ztráty těhotenství není vždy „brána vážně“, a i v rámci zdravotnického systému se ženy setkávají s tím, že je na potrat nahlíženo jen jako na „klinickou epizodu“.

Pokud však dojde k úmrtí nenarozeného dítěte před 24. týdnem těhotenstvím, stávající úprava pracovního práva dává ženám jedinou možnost, a to čerpat nemocenskou. To je však podle výboru „nevhodná a neadekvátní“ forma podpory ze strany zaměstnavatele, protože „neposkytuje přiměřenou diskrétnost či důstojnost“ a současně mohou být ženy v důsledku (dalšího) čerpání nemocenské vystavené diskriminaci na pracovním trhu. Navíc nízká výše nemocenských dávek může vést k tomu, že řada žen si jednoduše nemůže dovolit nepracovat, i když potřebují truchlit.

Proto výbor navrhuje stávající možnost čerpání placeného rodičovského volna po ztrátě mrtvě narozeného dítěte či úmrtí dítěte mladšího 18 let rozšířit na další situace, kdy rodiče prochází náročnou ztrátou. Přesněji by tato možnost měla být nabídnuta v případě samovolného potratu, mimoděložního těhotenství, molárního těhotenství, ztrátě embrya při asistované reprodukci či ukončení těhotenství z medicínských důvodů.

Nezisková organizace Miscarriage Association, která se věnuje podpoře rodičů, kteří přijdou o dítě před jeho narozením, zdůrazňuje, že tato ztráta je obrovská bez ohledu na to, v jaké fázi těhotenství k ní dojde.

„Ztráta těhotenství může být opravdu devastující a pro většinu lidí, kteří ji zažijí, znamená smrt jejich dítěte, a to bez ohledu na to, jak brzy k ní dojde,“ vysvětlila Vicki Robinson, ředitelka organizace, s tím, že tito truchlící si zaslouží čas a podporu, aniž by museli navíc řešit ještě finanční či pracovní nejistotu.

„Požadavek na to, aby si někdo po potratu vzal nemocenskou, posiluje škodlivé pocity selhání a sebeobviňování. I když je to spojeno s fyzickými příznaky, potrat není nemoc, a je na čase, aby to zohlednil i zákon,“ dodala. Podle průzkumu provedeného pro tuto organizaci 89 % dotazovaných považuje ztrátu dítěte v jakékoliv fázi těhotenství za důvod k zármutku.

Pro tuto organizaci jako dobrovolnice pracuje Anna Malnutt, která v roce 2018 prožila tři samovolné potraty, a nyní se se svými zkušenostmi svěřila . Po prvním potratu se do zaměstnání vrátila po třech dnech, které byly zaznamenány jako nemocenská. Do dalších dvou potratech se podle svých slov stala „stínem sama sebe“, což nakonec vedlo k tomu, že zaměstnání opustila: „Jsem si jistá, že pokud bych tehdy dostala čas na zotavení a zvládla bych svůj návrat do práce lépe, tak bych tam zůstala.“

Nyní mají s manželem dvě děti a snaží se vysvětlovat, proč je důležité, aby oba rodiče pro ztrátě nenarozeného dítěte měli možnost truchlit: „Byly to také jeho děti, ale nikdy neměl čas ani prostor, aby truchlil,“ popsala s tím, že to také znamenalo, že nebyl schopen jí podporovat tak, jak by si přál: „Kdyby zde existovala tato možnost, bylo by pro něj mnohem snazší říct: ‚Budu mít pár dnů volno.‘“

Zdroj: >Zdravotnický deník

Jak velký dojezd elektromobily v zimě ztrácejí? Analýza ukazuje tvrdá fakta

>CHIP.cz

Datově analytická společnost Recurrent zkoumala, jak se mění dojezd elektromobilů v zimě. Špatná zpráva: dojezd všech testovaných elektromobilů se v chladu citelně snižuje. Vozidla s tepelným čerpadlem však obvykle dojedou mnohem dále.

Výzkumný tým amerických datových analytiků společnosti Recurrent zkoumal, jak nízké teploty ovlivňují dojezd elektromobilů. Pro účely studie byla analyzována reálná jízdní data z více než 18 000 amerických vozidel. Zahrnovala 20 modelů různých výrobců ( žádný vůz Škoda v přehledu nefiguruje).

Studie rovněž shromáždila desítky tisíc informací z palubních zařízení, která poskytují údaje o spotřebě energie. Podle očekávání výzkumníci zjistili, že dojezd všech analyzovaných vozů se snižuje, když je teplota pod bodem mrazu. Existují však velké rozdíly. Téměř všechny elektromobily v testu, které byly vybaveny tepelným čerpadlem, ujely výrazně delší vzdálenost, než jejich řidiči museli zamířit k další dobíjecí stanici. Existovaly pouze dvě výjimky.

Jak tepelná čerpadla zajistí větší dojezd

Odpadní teplo produkované elektromobily během jízdy je zanedbatelné. Ukazuje to jednoduchý test. U vozidla se spalovacím motorem je kapota po jízdě zahřátá i v zimě. U elektromobilu však řidič rozdíl v teplotě téměř nezaznamená. Baterie navíc zůstává studená a dodává méně energie, protože chemické a fyzikální procesy probíhají při teplotách pod bodem mrazu pomaleji.

Dalším důvodem kratšího dojezdu je topení, které v zimě udržuje cestující v elektromobilu v teple. V automobilech se spalovacím motorem lze k vytápění využít odpadní teplo z motoru. To však v elektromobilu není k dispozici. Topení tedy čerpá potřebnou energii z baterie. To má také za následek kratší dojezd.

Pokud je vůz vybaven tepelným čerpadlem, funguje jako reverzní klimatizace. Pomocí chladiva a komprese dokáže velmi účinně ohřívat studený venkovní vzduch, a tím zahřívat baterii i interiér. Výsledek: dojezd se snižuje výrazně méně než u elektromobilů jezdících bez tepelného čerpadla.

Toto jsou výsledky studie

Podrobný seznam přesně ukazuje, jaký dojezd ztrácejí e-auta při teplotě pod bodem mrazu ve srovnání s ideální teplotou, která se pohybuje mezi 20 a 23 stupni Celsia. Na základě analýz společnosti Recurrent se zdá být jasné, že je lepší neplánovat dlouhé cesty v zimě například s vozem Volkswagen ID.4 bez tepelného čerpadla.

Tabulku s výsledky naleznete zde: >Elektrická auta s nejlepším dojezdem v zimě

Hádanka na závěr

Jak je patrné z tabulky, zejména dva vozy se vymykají logice, podle které elektromobily s tepelnými čerpadly dojedou dál než konkurence. Chevrolet Equinox a Cadillac Lyriq jsou daleko vzadu se 74 %, resp. 72 % ve srovnání s dojezdem při běžných teplotách. Oba vozy vyrábí General Motors a jsou vybaveny tepelným čerpadlem. Výzkumný tým Recurrent údaje třikrát zkontroloval, aby vyloučil chybu. Žádost o vyjádření společnosti General Motors zůstala zatím však bez odpovědi.

Zdroj:

>RecurrentAuto

Elektrický hydrofoil

>Časopis Quark

Nová rýchloloď francúzskej firmy SeaBubbles z kompozitných materiálov bude mať dvojnásobnú kapacitu cestujúcich a batériu na približne dve hodiny plavby.

Občas musíme prevziať niektoré slová z cudzieho jazyka do slovenčiny (s prípadným poslovenčením), pretože doslovný preklad by pôsobil čudne a cudzo. Klasickým príkladom sú slová hardware a software zo sveta výpočtovej techniky. Doslovným prekladom dostaneme slovenské, no trochu kuriózne výrazy tvrdý tovar a mäkký tovar. Preto sme anglické výrazy poslovenčili doslovným prepisom na hardvér a softvér.

Podobne je to s prekladom názvu nového plavidla s nekonvenčnou konštrukciou s anglickým názvom hydrofoil. Ide o loď, ktorá má na spodnej strane trupu vzpery ukončené krídlami, tie sú analógiou krídel lietadiel. Vďaka vztlaku vyvolanému vodnými krídlami sa trup lode vynára z vody, čím jej odpor podstatne klesá. Nájsť vhodný slovenský ekvivalent pre hydrofoil nie je jednoduché, no u nás by sme ju mohli poznať pod názvom rýchloloď. Lode tohto typu sa plavili po Dunaji už pred 60 rokmi a spájali Bratislavu s Viedňou. Išlo o typ Raketa a pripomínali okrídlené lode.

V súčasnosti je jedným z najznámejších výrobcov hydrofoilov slúžiacich na športové účely aj ako vodné taxíky francúzska firma SeaBubbles (morské bubliny). Táto firma nedávno uviedla na trh nový hydrofoil nazvaný Smart Bubble, čiže inteligentná bublina. Má dvojnásobnú kapacitu ako jej predchodca, až osem cestujúcich plus vodič. Vďaka celkovej dĺžke 8 m a šírke 3,5 m je interiér veľmi priestranný a pôsobí luxusným dojmom. Inteligentná bublina je zhotovená prevažne z kompozitných materiálov, čo pomáha dosiahnuť nízku hmotnosť. O pohonnom systéme nie sú zatiaľ verejne známe nijaké podrobnosti, vie sa len toľko, že batéria má kapacitu 90 kWh a postačí na plavbu trvajúcu jednu hodinu a 15 minút. Verzia na dlhšie plavby má batériu s kapacitou 130 kWh, čo by malo vystačiť na dve hodiny plavby. Cestovná rýchlosť bubliny je približne 30 km/h. Pri maximálnej cestovnej rýchlosti môže hydrofoil plávať do vzdialenosti až 56 km. Treba však povedať, že loď nemôže hneď pri brehu, v plytkej vode, plávať s vysunutými krídlami. Tie sa pomocou patentovaného mechanizmu vysunú až v dostatočne hlbokej vode. Maximálna rýchlosť so zasunutými krídlami je len 19 km/h.

Zdroj:

>Časopis Quark

Jak vybrat správnou nabíječku k telefonu. Univerzální USB-C negarantuje, že využíváte maximální výkon

>Živě.cz

• Nabíječky a adaptéry pro telefony jsou hodně velká džungle
• Vybírejte originální nebo alespoň certifikované kabely
• Ani sjednocený USB-C standard neznamená nejrychlejší nabíjení

Když si dnes pořídíte smartphone, s větší pravděpodobností než ještě před několika lety v základní krabičce nebude přibalená nabíječka. Výrobci počítají s tím, že už nějakou nabíječku máte, anebo si ji dodatečně dokoupíte. V prvním případě však hrozí, že nedosáhnete na maximální možný nabíjecí výkon telefonu, v případě druhém zase může být problém vybrat „správnou“ nabíječku. Ani v Evropě sjednocený USB-C konektor totiž automaticky negarantuje nejrychlejší nabíjení.

Ideální je pořídit značkovou nabíječku přímo od výrobce vašeho telefonu. Originální adaptéry ale bývají docela drahé, proto je dobré se podívat i po nabíječkách prověřených výrobců příslušenství třetích stran. Když víte, co přesně od nabíječky chtít, můžete při nákupu proti značkovému adaptéru ušetřit i několik stovek korun.

Celý článek zde:

>Živě.cz

Dobývání Budapešti v zimě 1944-1945. Příběh Gabriely Rudolfové a vzpomínky Valerie Hiadlovské

>Český rozhlas

Před 80 lety probíhaly v hlavním městě někdejšího maďarského království silné boje: bitva o Budapešť začala v prosinci 1944 a skončila sovětským vítězstvím 13. února 1945. Město se snažili udržet němečtí a maďarští vojáci, během dobývání Budapešti jich zahynulo asi 47 tisíc a s nimi také 38 tisíc civilistů. Rudá armáda ztratila asi 80 tisíc mužů.

Boje se prý občas podobaly bitvě o Stalingrad, a jak je vidět z četných dochovaných fotografií, město bylo po osvobození téměř zničené. Ani to nebyl konec trápení jeho obyvatel.

Sovětští vítězové si počínali bezohledně, často znásilňovali ženy a mnoho lidí odvlekli do táborů gulagu. Tyto Příběhy 20. století se váží právě k válečnému Maďarsku a k Budapešti, i když jde jako obvykle o osobní vzpomínky, zvláště pak o jednu rodinnou historii.

Pozdější lékařka Gabriela Rudolfová se narodila v Budapešti 27. října 1936, v manželství zubaře Julia Volcsanyiho a jeho ženy Juliany. Rodina byla početná, kromě starší vlastní sestry Margity měla Gabriela i tři dospělé sourozence z matčina prvního manželství (jmenovali se Alžběta, László a Marta).

Maďarsko pod vedením regenta Miklóse Horthyho patřilo na konci 30. let ke spojencům hitlerovského Německa. Nebylo to spojenectví ideové, ale spíš utilitární, šlo v něm především o znovuzískání území, která Maďarsko ztratilo po první světové válce a na nichž žily miliony Maďarů.

V době rozbití Československa získalo Maďarsko některé slovenské oblasti, pak také Podkarpatskou Rus a části rumunského Sedmihradska. V roce 1941 se maďarská armáda pod německým tlakem podílela na přepadení Jugoslávie (maďarský premiér Pál Teleki si tehdy na protest vzal život) a téhož roku se Maďarsko přidalo k Hitlerovi při tažení do Sovětského svazu.

K té době se také vztahuje jedna z prvních vzpomínek Gabriely Rudolfové: „Bydleli jsme v Budapešti na nábřeží Dunaje. Asi tři neděle tam nepřetržitě ve dne v noci jezdily náklaďáky s děly, tanky, vojenská technika. Vzpomínám si také na první nálet, to bylo snad v roce 1942.“

Když začala Gabriela v říjnu 1943 chodit do první třídy, spojenecké nálety už natolik zesílily, že musela být přerušena školní výuka, lidé se také čím dál častěji přesunovali do sklepů. V polovině října 1944, kdy už sovětská vojska bojovala s německými a maďarskými v okolí Debrecína, požádal Horthy spojence o příměří.

Byl však donucen abdikovat a předat moc Ferenci Szálasimu (vůdci strany Šípových křížů) a v březnu 1944 Němci Maďarsko okupovali. V Budapešti se všechno změnilo: začaly deportace a vyhlazování maďarských Židů (do té doby z Maďarska nejezdily transporty), začaly přípravy na válku.

Gabrielin otec – zubař byl v té době povolán do armády a poslán do České Lípy. Její starší bratr Lázsló, povoláním lékař, musel rovněž narukovat a během letecké přepravy k jednotce zahynul. V té době zemřela v důsledku těžké nemoci také sestra Alžběta.

Matka se rozhodla, že před boji uteče a vydala se spolu se svou sestrou, nejmladšími dcerami Gabrielou a Margitou a malým vnukem na nákladním voze do Dunajské Stredy. Odjeli asi tři týdny předtím, než Budapešť obklíčila sovětská armáda.

Zůstala jen dospělá a již provdaná dcera Marta, která při dobývání města utrpěla vážná zranění a zemřela.

Život v bunkru

Život v obléhané Budapešti popisuje v rozhovoru pro Paměť národa Valerie Hiadlovská (1933). Její otec vykopal už před bitvou bunkr, v němž žila celá rodina, až na nejmenší děti, které rodiče nechali u babičky v jiném městě. Dům Hiadlovských byl brzy poničen. „Vylézali jsme ven, jen když jsme potřebovali kus žvance,“ říká paní Hiadlovská.

Jídlo se snažily obstarat především ženy, otec zůstával v úkrytu, protože se bál, že bude násilím odveden k vojsku. Valerie se sestrou a matkou žebraly u polních kuchyní maďarských a někdy i německých vojáků.

Jednou prý otec zahlédl na ulici zbídačelého koně, který chvílemi padal k zemi – a poslal matku, aby zvíře zabila: „Řekl matce, aby si vzala sekyru a praštila toho koně mezi oči. Jenže se jí to nedařilo, naštěstí jí pomohl nějaký starší pán. A měli jsme maso.“

Později se u Hiadlovských občas zastavovali sovětští vojáci. Nechovali se nepřátelsky, ale začali si příliš důvěrně všímat dvanáctileté Valerie, která raději utekla k příbuzným. V noci se vojáci do domu vrátili opilí a znásilnili její matku.

Hiadlovští nakonec odjeli za mladšími dětmi k babičce do Nyíregyházy – a dozvěděli se, že i u příbuzných došlo ke znásilnění dvou dívek.

Sovětští vojáci znásilnili sestru

Vraťme se ke Gabriele Rudolfové. Na jaře 1945 sehnala její matka na Slovensku dva vozy tažené koňmi, udělala zásoby jídla a se třemi dětmi a sestrou vyrazila hledat manžela do České Lípy.

„Po smrti nejstarších tří dětí se velice trápila. Myslím, že nebyla úplně příčetná, když se s námi vydala v takové době na takovou cestu,“ říká Gabriela Rudolfová a dodává: „Ale současně byla fantastická a velmi schopná, třeba hlad jsme díky ní nikdy neměli.“

Ženy s dětmi se na vozech dostaly do Bratislavy, kde je vojáci odklonili z cesty, a musely pokračovat do Rakouska. Před Vídní je zastavili Rusové, sebrali jim koně a noc trávily ve sklepním úkrytu spolu s dalšími uprchlíky.

Sovětští vojáci se samopaly si tehdy přišli „vybrat ženy“, odvedli Gabrielinu dvanáctiletou sestru a matku a pravděpodobně obě znásilnili:

„Vybírali si mladší ženské včetně mé sestry… Matka se vymrštila a šla s ní… Vím jistě, že sestru znásilnili, ale nevím nic víc. Matka byla puritánka a o takových věcech se nemluvilo.“

Teprve na podzim 1945 se Gabriela s matkou a sestrou vrátila s pomocí Červeného kříže z Rakouska do Budapešti a teprve tam se setkaly s otcem, propuštěným z amerického zajetí:

„Když jsme přijely, bylo všechno vybombardované. Omítky samá díra, rozbité činžáky, město vypadalo strašně. Bylo plné hmyzu, a říkalo se, že Budapešť odpochoduje, protože ji odnesou štěnice… Tehdy také vykopávali mrtvé z hromadných hrobů, které byly třeba v parcích, odváželi je asi na hřbitov. Tam ležela lebka a jinde ležela nějaká dlouhá kost a jinde zase zbytek trupu… Když jsem to viděla poprvé, tak jsem se zalekla. Ale pak jsem si zvykla.“

Gabriela Rudolfová se záhy s celou rodinou přestěhovala do Československa, vystudovala medicínu, mnoho let už žije v severních Čechách. Říká, že se nikde necítí docela doma, považuje se za Středoevropanku.

Více se dozvíte z Příběhů 20. století, na nichž se tentokrát podíleli také žáci ze základní školy v Janově nad Nisou a Eliška Poloprudská a Martin Reichl z Paměti národa.

Zdroj:

>Český rozhlas

>Play

Další krok proti čínským aplikacím. Evropská organizace NOYB podala stížnost kvůli sdílení dat s Čínou

>Živě.cz

Populární čínské mobilní aplikace často otevřeně přiznávají, že v některých případech zasílají data o svých uživatelích do Číny. V Evropě to však odporuje zákonům, protože sdílení dat se zeměmi mimo EU je možné jen za velmi specifických podmínek. Protože se to však děje „všem před očima“, rozhodla se evropská nezisková organizace NOYB vzít osud do vlastních rukou. Na čínské aplikace podala stížnost hned v pěti evropských zemích a žádá nápravu, která by byla aplikována ve všech členských zemích EU.

Organizace NOYB (None of Your Business), která se profiluje jako „Evropské centrum pro digitální právo", podala stížnost proti šesti subjektům. Konkrétně proti TikToku a Xiaomi v Řecku, proti SHEIN v Itálii, proti AliExpressu v Belgii, proti aplikaci WeChat v Nizozemsku a proti Temu v domovském Rakousku. Ve všech případech se NOYB dotčených subjektů zeptala, co se děje s daty uživatelů v Evropě, a to na základě článku 15 pravidel GDPR. Ani jedna ze společností však na výzvu nereagovala. Ve svých pravidlech pro ochranu dat přitom AliExpress, SHEIN, TikTok a Xiaomi uvádějí, že zasílají data i do Číny, Temu a WeChat zmiňují přenosy dat do „třetích zemí" a existuje podezření, že to zahrnuje i Čínu.

U Xiaomi se stížnost týká zdravotních dat, která naměřily hodinky Redmi, u ostatních se jedná o sdílení informací o používání mobilních aplikací, respektive sdílení osobních údajů jejich uživatelů. Připomeňme, že Evropská komise už od loňského roku vyšetřuje Temu a také TikTok, a to kvůli porušení pravidel DMA. V USA se zase schyluje k brzkému zákazu TikToku, tedy pokud jej nastupující prezident Trump nedokáže odložit.

Čeká se i na reakci ze strany EU

Xiaomi ve zprávách o transparentnosti uvádí, že (nejen) čínské úřady po něm občas požadují neomezená osobní data o uživatelích. Xiaomi se už dříve zavázalo a na svém webu stále uvádí, že tyto zprávy budou publikovány každý rok, ovšem chybí zde zpráva za rok 2023, která měla být publikována už vloni v červnu. Jedna ze stížností tak směřuje na Xiaomi, které podle NOYB nemůže zaručit bezpečnost osobních (zdravotních) dat svých uživatelů.

Je veřejným tajemstvím, že čínské společnosti jsou nuceny spolupracovat s čínskou vládou, přičemž v Číně neexistuje žádná nezávislá agentura, která by se zabývala ochranou osobních dat. Podle NOYB však výše uvedené čínské aplikace nesplňují požadavky na bezpečnost dat a agentura volá po nápravě. Současně doporučuje zástupcům EU, aby trvali na dodržování zákonů, a v opačném případě má EU požadovat u každého subjektu až 4% pokutu z globálních ročních výnosů. U AliExpressu by případná pokuta činila až 3,7 miliardy korun, u Temu až přes 34 miliard Kč.

Zdroje:

>NOYB

>Reuters

Vědci MU koordinovali genetickou studii pohřebišť z avarského období

>MUNI

Překvapivý výsledek zkoumání, že jedinci z Leobersdorfu byli většinou východoasijského původu, zatímco pohřbení v Mödlingu měli převážně evropské předky, zveřejnil prestižní časopis Nature.

Vědci z Masarykovy univerzity společně s mezinárodním týmem provedli archeogenetickou analýzu více než 700 lidských koster z raného středověku. Dvě velká pohřebiště, Mödling a Leobersdorf, byla geneticky analyzována v celém svém rozsahu. Jak vědci uvádějí v prestižním časopise Nature, obě komunity žily vedle sebe po dobu nejméně šesti generací. Výzkum kombinující poznatky z různých vědeckých oborů ukázal, že geny a kultura mohou nést různé signály. Genetická studie pohřebišť z avarského období v 8. století n. l. je součástí projektu Evropské výzkumné rady HistoGenes, na kterém spolupracuje i ArcheoGen tým Zuzany Hofmanové z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Setkání východní Asie s Evropou v Dolním Rakousku

„Když jsme se podívali na DNA získanou z lidských ostatků z těchto sousedních pohřebišť, byli jsme velmi překvapeni, “ uvádí Zuzana Hofmanová, vedoucí archeogenetického týmu, která celou mezinárodní studii koordinovala. Zatímco obyvatelé Leobersdorfu byli převážně východoasijského původu, ti pohřbení v Mödlingu měli předky spojené s evropskými populacemi. Genetický rozdíl mezi oběma skupinami byl skoro u všech jedinců z těchto pohřebišť velmi zřejmý, jako by se porovnávali dnešní lidé z Evropy a východní Asie. A přitom před genetickou analýzou mezi nimi nebyly pozorovány žádné rozdíly. Archeologické pozůstatky obou komunit a jejich způsob života byly velmi podobné. Kulturní integrace tak zřejmě fungovala i přes velké genetické rozdíly a tito lidé se zřejmě považovali za Avary.

Avaři přišli v 6. století z východoasijských stepí a usadili se ve východní části střední Evropy mezi místním obyvatelstvem. Přestože naleziště avarských pohřebišť v okolí dnešní Vídně nabízejí bohatý archeologický materiál, mnoho otázek zůstalo nezodpovězených. Byli lidé pohřbení na těchto lokalitách potomky avarských dobyvatelů, nebo předchozího obyvatelstva, které se integrovalo do avarské společnosti? Nebo se tyto dvě skupiny již dávno smísily, jak mnozí předpokládali? Analýza dvou velkých lokalit jižně od Vídně, 500 hrobů v Mödlingu a téměř 150 v Leobersdorfu, přinesla nečekané výsledky. Napomohla jim i precizní analýza v archeogenetických laboratořích ArcheoGenu MUNI, kterými tyto vzorky během analýzy prošly. „Vzorky se analyzují specifickými postupy, které minimalizují možnou kontaminaci vzorku skrz DNA z okolí,” říká Pavlína Ingrová, členka ArcheoGen týmu a spoluautorka studie.

Soužití v míru

Historické doklady se shodují s důkazy z antropologie a archeologie, že se jednalo o jedno z nejmírumilovnějších období v dějinách vídeňské oblasti, a to navzdory pověsti Avarů jako válečníků. Na kostrách se nenachází žádná bojová zranění a téměř žádné známky nemocí. Také zbraně byly do hrobů ukládány jen výjimečně. Díky nové strategii celoplošného odběru vzorků a vysoce citlivé genetické analýze bylo možné mezi zemřelými objevit vysoký počet příbuzných.

„Velké množství genetických vztahů mezi jednotlivci nám umožnilo rekonstruovat šestigenerační rodokmeny na obou lokalitách, ty byly dokonce souběžné,” dodává Zuzana Hofmanová. Jen výjimečně postrádali jedinci na každém pohřebišti nějakou biologickou vazbu na někoho jiného, téměř všichni byli nějak spřízněni. „Přesto se nenašly žádné vztahy mezi příbuznými, a to ani mezi vzdálenými,” přibližuje Denisa Zlámalová, členka ArcheoGen týmu a spoluautorka studie. Zajímavé je, že se podařilo zjistit, že téměř žádná z matek nebyla narozena na místě, kde byla pohřbena: partnerky místních mužů, budoucí matky, musely tedy pocházet z jiných regionů a jiných komunit. Genetické vazby mezi souběžně fungujícími a jen 20 km vzdálenými pohřebišti v Mödlingu a Leobersdorfu však přesto téměř neexistovaly. Obě komunity se řídily podobnou sociální praxí, kdy si vybíraly partnerky pro muže z místních patrilinií z komunit, které jim byly geneticky podobné. Právě díky tomu se zachoval jejich odlišný původ: ženy, které se staly matkami v Leobersdorfu, zřejmě pocházely z komunit, které rovněž pocházely z východní Asie (možná z centra Avarské říše v dnešním Maďarsku), zatímco ty v Mödlingu byly evropského původu. Přesto se obě komunity nelišily zvyklostmi, postavením ani bohatstvím. Symboly vyššího společenského postavení, jako například kování opasků s vyobrazením gryfa, ale obecně celá jejich kultura a zvyky byly po dobu šesti generací stejné na obou pohřebištích: s největší pravděpodobností se lidé v obou komunitách považovali za Avary.

Takto rozsáhlé studie, které systematicky zkoumají pohřebiště, jsou v oboru stále vzácné. Pohřebiště v Mödlingu je jedno z největších, které kdy bylo geneticky analyzováno. Takové výsledky mají velký potenciál pro budoucí výzkum v různých oborech.

Zdroj:

>MUNI

Tip: Forvo – komunitní slovník vám prozradí, jak se co správně vyslovuje

>CHIP.cz

Už vás někdy trápilo, jak správně vyslovit jméno zahraničního města nebo neznámé slovo v cizím jazyce? Webová služba Forvo nabízí elegantní řešení tohoto problému.

Forvo je bezplatný výslovnostní slovník, který je neustále vylepšován rozsáhlou mezinárodní komunitou uživatelů. Podporuje mnoho jazyků včetně češtiny a slovenštiny.

Princip je jednoduchý: rodilí mluvčí nahrávají správnou výslovnost slov ve svém mateřském jazyce. Tyto audionahrávky jsou pak dostupné všem uživatelům, kteří chtějí zjistit, jak se dané slovo správně vyslovuje. Služba je proto neocenitelná zejména při učení cizích jazyků nebo když potřebujete zjistit správnou výslovnost zahraničních místních názvů.

Používání je velmi intuitivní - stačí navštívit stránku forvo.com a do vyhledávacího pole zadat hledané slovo. Po kliknutí na symbol trojúhelníku u nalezeného výrazu si můžete poslechnout jeho správnou výslovnost. U mnoha slov jsou k dispozici nahrávky ve více jazycích - například u názvů měst můžete často slyšet jak místní výslovnost, tak varianty v dalších světových jazycích.

Pokud byste chtěli sami přispět a nahrát výslovnost některých slov ve svém rodném jazyce, stačí se zaregistrovat. Tímto způsobem se slovník neustále rozrůstá a zlepšuje díky zapojení uživatelů z celého světa.

Zdroje:

>CHIP.cz

>Forvo

Američané opustili TikTok. Čínská platforma ale spoléhá na spolupráci s Trumpem a věří v návrat

>Český rozhlas

TikTok ve Spojených státech v sobotu večer místního času přerušil činnost. Uživatelé čínskou firmou vlastněné sociální sítě dostali zprávu, že aplikaci kvůli zákazu nelze používat. Informovala o tom agentura Reuters, podle níž je TikTok momentálně nedostupný v obchodech s aplikacemi Google Play a App Store.

Podle zákona přijatého loni a potvrzeného v pátek soudem měla platforma do neděle přerušit spojení se svou mateřskou společností ByteDance, která sídlí v Číně, nebo činnost v USA ukončit, aby se vyřešily obavy, že představuje hrozbu pro národní bezpečnost.

Nově zvolený americký prezident Donald Trump v sobotu uvedl, že po svém pondělním nástupu do funkce s největší pravděpodobností rozhodne o 90denním odkladu zákazu TikToku.

„V USA byl přijat zákon zakazující TikTok, což bohužel znamená, že TikTok prozatím nemůžete používat. Máme štěstí, že prezident Trump naznačil, že s námi bude spolupracovat na řešení, jak TikTok obnovit, jakmile se ujme úřadu. Zůstaňte prosím na příjmu,“ uvádí se ve zprávě, kterou obdrželi uživatelé aplikace.

Čínská aplikace pro sdílení krátkých videí, která uchvátila téměř polovinu všech Američanů, po pátečním rozhodnutí soudu oznámila, že pokud vláda končícího prezidenta Joea Bidena neposkytne jednoznačné ujištění, že nebude vymáhat zákon vedoucí k zákazu TikToku, síť se v USA v neděli odmlčí.

Bílý dům v pátek uvedl, že aplikace by měla zůstat Američanům k dispozici, ale vzhledem k načasování rozhodnutí nejvyššího soudu se má věcí zabývat až příští administrativa, která se ujme svých pravomocí v pondělí 20. ledna. Varování TikToku pak Bílý dům označil za trik a uvedl, že nevidí důvod, proč by TikTok nebo jiné společnosti měly před pondělním nástupem nové vlády podnikat nějaké kroky.

Zdroje:

>Český rozhlas

>ČTK

---

Mohlo by vás zajímat:

‚Zákaz netolerujeme, odcházíme na jinou čínskou síť.‘ Statisíce Američanů přešly z TikToku na RedNote

>Český rozhlas

Neformální praktiky v soudnictví mají velký vliv na výběr soudců i výklad zákonů

>Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Odborníci z Právnické fakulty Masarykovy univerzity se dlouhodobě věnují výzkumu soudnictví, mimo jiné i jeho neformálním stránkám.

Nezávislé soudnictví úzce souvisí s kvalitou demokracie a současná krize demokracie zase více poodhalila to, že fungování soudů ovlivňuje celá řada nepsaných pravidel a neformálních vazeb. Jejich výzkumu se od roku 2021 věnují odborníci z Ústavu pro otázky soudnictví právnické fakulty v rámci evropského projektu INFINITY. Loni v březnu k tématu vyšlo i zvláštní číslo časopisu German Law Journal, které mapuje neformalitu v soudních systémech 13 evropských zemích.

„Dříve jsme studovali především formální stránku justice. Tedy to, co říkají a jak fungují ústavy a zákony týkající se správy soudnictví, výběru soudců či jejich povyšování a kárného řízení. Postupem času jsme ale přišli na to, že nám to nedává úplný obrázek o fungování soudnictví v praxi,“ přiblížil počátky projektu INFINITY jeho vedoucí David Kosař, který na svůj výzkum získal prestižní ERC grant.

Jak doplnila jeho kolegyně Katarína Šipulová, význam neformálnosti si naplno uvědomili zejména při sledování výběru soudců. „Můžete se samozřejmě podívat na právní úpravu tohoto procesu, ale ta ve skutečnosti hraje jen malou roli. Když jsme totiž mluvili s aktéry podílejícími se na výběru soudců, zjistili jsme, že úspěch záleží třeba i na tom, jakou vysokou školu člověk studoval, či zda byl už za studií na praxi a zná někoho v justici. V řadě zemí hraje velkou roli také sociální status uchazeče nebo rodinné vazby.“

Soudnictví jako cíl autokratů

V projektu INFINITY studují výzkumníci především oblast obecného soudnictví a zaměřují se na jeho vrcholné orgány, což jsou nejvyšší soudy a nejvyšší správní soudy. Dále zkoumají i soudy ústavní. „Důvody jsou v podstatě dva. Pokud se někde dostanou k moci autokratičtí vládci, tak mezi jejich první kroky patří snaha ovládnout či alespoň paralyzovat právě vrcholné soudy, které často zodpovídají za přezkum zákonů, volebních výsledků nebo řeší důležité trestní kauzy a podněty z oblasti veřejných zakázek,“ uvedl Kosař s tím, že navíc lze o těchto soudech získat nejvíc informací, například z médií, o tom, co se na nich a kolem nich děje, a také o jednotlivých členech těchto institucí.

Média, která píší o některých soudních kauzách či soudcích, jsou tak i jedním z důležitých zdrojů informací pro výzkum. Nejvýznamnější jsou však rozhovory se soudci, novináři, kteří se věnují justici, s lidmi z neziskových organizací nebo s těmi, kteří pracují na ministerstvu spravedlnosti. „Konkrétně se věnujeme třinácti zemím z EU, ale sledujeme i situaci v Izraeli, na Ukrajině či v Gruzii. V každé zemi jsme měli experty, kteří nám vypracovali první přehledy fungování soudnictví v daném státě, a také pro nás vytipovali oblasti, kde bychom mohli hledat neformální vazby a nepsaná pravidla v daném systému,“ doplnila Šipulová.

Většinu plánovaných rozhovorů už má tým výzkumníků za sebou, ale vzhledem k tomu, že jde o pětiletý projekt, neustále se objevují nové aktuální výzvy. Ať už jsou to volby, které významně ovlivní chod některé ze sledovaných zemí, například v posledním roce na Slovensku, nebo chybějící podrobné informace, které je třeba doplnit dalšími rozhovory.

V každé ze zkoumaných zemí jsou bariéry jiné, ale existují všude. A protože neformálnosti ovlivňující fungování justice v zemích EU zatím nikdo hlouběji nezkoumal, naráží tým Davida Kosaře také na stále nové informace a otázky, nebo jsou výzkumníci překvapení rozsahem nějakého jevu. „Musím říct, že mě opravdu překvapilo, jak obrovské je množství bariér pro vstup do soudnictví, jak komplikovaná je cesta k tomu stát se soudcem a jak je proklamovaná otevřená justice reálně dostupná jen pro úzký okruh lidí,“ podotkla Šipulová.

V každé ze zkoumaných zemí jsou bariéry jiné, ale existují všude. Například ve Španělsku se musí zájemce o pozici soudce tři až pět let intenzivně každý den připravovat na justiční zkoušku, a to bez jakékoliv finanční kompenzace. Takovou přípravu si tak mohou dovolit jen lidé z určitých sociálních vrstev, a to pak ovlivňuje, jakým způsobem se rozhodují určité typy kauz nebo jak jsou soudy a soudci vnímáni různými segmenty společnosti. Na Slovensku zase dlouho fungovalo takzvané „rodinkárstvo”, kdy měl statisticky větší šanci získat místo soudce člověk, jehož příbuzný už soudcem či soudkyní byl. „Všude je samozřejmě dáno zákonem, co musí splnit uchazeč o pozici soudce, ale například i v Česku se k tomu přidává řada nepsaných pravidel, které výsledek ovlivňují. Výhodu může znamenat například to, kterou vysokou školu člověk studuje, zda už za studií někde stážoval, na jakém soudu získal praxi a poznal někoho z justice a podobně,“ uvedla další příklady Šipulová.

Čeští super-soudci

Podobné neformality mají vliv na to, že se do soudnictví nedostávají ti nejlepší lidé, nebo že jsou soudy náchylnější k tomu, aby je mohli výrazně ovlivnit či ovládnout politici. Důležité je i mezinárodní srovnání, v němž se díky nově získaným znalostem o neformálních postupech může ukázat, že zákony, které fungují v jedné zemi, nebudou v jiném státě úspěšné právě kvůli nepsaným pravidlům a neformálním vazbám v justici.

Neformální praktiky pak samozřejmě ovlivňují soudnictví v dané zemi a mohou vést třeba k prosazování názorů pouze úzké skupiny lidí, která má v justici velký vliv. Podobný fenomén takzvaných super-soudců našli výzkumníci a výzkumnice právě v České republice.

Samotné super-soudce výzkumníci nehodnotí jako negativní či pozitivní jev. Chtějí jen varovat před riziky a ukázat, jak se dá s tímto fenoménem pracovat. „Jsou to soudci, kteří mají podstatně větší vliv na fungování celého práva než jejich kolegové, byť podle formálních pravidel by tomu tak nemělo být. Tito super-soudci získávají velkou moc tím, že se vedle výkladu právních norem při svém rozhodování v kauzách na vrcholných soudech podílejí také na tvorbě právních předpisů, podle kterých pak rozhodují, a pak ještě školí další právníky, jak se má takové právo používat. Tato praxe v sobě skrývá různá rizika, jednak to, že daný člověk vnáší do celého procesu své vlastní názory a předsudky a vydává je za obecně platné, a zároveň pak v takovém systému často chybí prostor pro jiné názory či kritické hodnocení a vytváří se uzavřený homogenní svět, který není otevřený novým myšlenkám,“ vysvětlila pojem Šipulová.

Samotné super-soudce výzkumníci nehodnotí jako negativní či pozitivní jev, protože jejich vznik je daný mimo jiné velikostí země, která nemusí mít dostatek odborníků na všechny oblasti. Například by si ho měli být vědomi zákonodárci a sestavovat týmy připravující důležité právní normy tak, aby je například vedli lidé mimo soudnictví. Velký význam pak má podle nich vzdělávání, které by mělo vést k tomu, aby si budoucí členové justice uvědomovali limity své práce a měli nastavená dobrá vnitřní etická pravidla pro výkon svého povolání.

„Samozřejmě to není jen o vzdělávání na vysoké škole, ale o hodnotách celé společnosti, politické kultuře, a co je velmi důležité, také o důvěře veřejnosti v soudnictví. A tu ovlivňují například média, ale také samotné soudy, které začínají být v této oblasti aktivnější a otevřenější. Pořádají různé akce pro děti i dospělé, některé mají instagramové účty, snaží se přiblížit fungování práva a soudů veřejnosti tak, aby se o ni třeba mohli opřít v případě, kdy bude někdo ohrožovat nezávislost justice nebo základních ústavních práv,“ zdůraznil na závěr Kosař.

Autorka: Ema Marušáková

>Zdroj: Masarykova univerzita

Sky-crane nebo velký komerční lander? Dva možné scénáře dopravy vzorků z Marsu

>Sciencemag.cz

Aby maximalizovala šanci na úspěšnou dopravu prvních vzorků z Marsu na Zemi, přijala agentura NASA rozhodnutí o novém přístupu k programu Mars Sample Return, které představila na včerejší tiskové telekonferenci. Kosmická agentura bude dočasně souběžně pracovat s dvojicí možných přístupů k přistání na Marsu, zatímco bude probíhat fáze podrobných formulací obou verzí, ale i podpora inovací a soutěží mezi poskytovateli služeb, aby se ušetřily finanční náklady a k realizaci došlo dříve.

NASA plánuje později zvolit jedinou cestu pro tento program, jehož cílem je lépe porozumět záhadám vesmíru a pomoci určit, zda na Rudé planetě někdy existoval život. Očekává se, že NASA program – a jeho podobu – potvrdí ve druhé polovině roku 2026. „Pokračování ve dvou možných cestách zajistí, že NASA bude schopna přivézt tyto vzorky z Marsu s výraznou úsporou nákladů a časového harmonogramu ve srovnání s předchozím plánem,“ uvedl administrátor NASA, Bill Nelson a dodal: „Tyto vzorky mají potenciál změnit to, jak vnímáme Mars, náš vesmír a v konečném důsledku i nás samotné. Chtěl bych poděkovat týmům z NASA i týmu pro strategické zhodnocení, který vedla doktorka Maria Zuber za jejich práci.“

V září 2024 NASA přijala 11 studí ze středisek NASA a průmyslových firem věnovaných návrhům na co možná nejlepší dopravu marsovských vzorků na Zemi. Tým pro strategický přezkum MSR byl pověřen posouzením studií a následným doporučením primární architektury kampaně, včetně souvisejících odhadů nákladů a harmonogramu. „Vozítka NASA odolávají drsnému prostředí Marsu, aby získala průlomový vědecký vzorek,“ uvedla Nicky Fox, přidružená administrátorka z ředitelství vědeckých misí a dodala: „Chceme tyto vzorky co nejrychleji přivézt zpět, abychom je mohli studovat v nejmodernějších zařízeních. Návrat vzorků z Marsu umožní vědcům pochopit geologickou historii planety a vývoj klimatu na této neúrodné planetě, kde mohl v minulosti existovat život, což přinese informace o raném období sluneční soustavy před vznikem života zde na Zemi. Tyto poznatky nás také připraví na bezpečné vyslání prvních lidských průzkumníků na Mars.“

Během přípravy bude NASA zkoumat a vyhodnocovat dva různé způsoby přistání nákladové plošiny na Marsu. První možnost využije dříve provedené konstrukce přistávacího systému, konkrétně metodu sky-crane, která byla předvedena při misích Curiosity a Perseverance. Druhá varianta využije nových komerčních možností k dopravě užitečného nákladu ve velkém přistávacím modulu na povrch Marsu. V obou případech bude přistávací platforma disponovat zmenšenou verzí rakety MAV (Mars Ascent Vehicle). Fotovoltaické panely platformy budou nahrazeny radioizotopovým energetickým systémem, který dokáže dodávat energii a teplo i během marsovských bouří, což umožní snížit komplexnost celé mise.

Nelson zmínil, že varianta číslo 1 (sky-crane) má cenové rozpětí celého programu mezi 6,6 a 7,6 mld USD. Sky-crane pro MSR by byl asi o 20 % větší než ten, který byl použit u roveru Perseverance. Druhá možnost (velký komerční lander) má cenové rozpětí celého programu mezi 5,8 a 7,1 mld USD. Administrátor NASA poznamenal, že v minulosti své velké landery představily firmy SpaceX a Blue Origin, ale NASA bude hledat další možnosti mezi komerčními firmami.

Do kontejneru na oběžné dráze bude uloženo 30 pouzder se vzorky, které rover Perseverance sbírá z povrchu Marsu. Přepracovaný systém nakládání vzorků na přistávacím modulu, který bude vzorky umisťovat do orbitálního kontejneru na vzorky, zjednodušuje zpětné provádění planetární ochrany tím, že eliminuje hromadění prachu na vnější straně kontejneru na vzorky. Obě finálové varianty budou spoléhat na systém zachycení, přeletu k Zemi a doručení na naši planetu na palubě evropské sondy Earth Return Orbiter. Ta zachytí na oběžné dráze Marsu kontejner se vzorky. Agentura ESA zatím vyhodnocuje aktuální plány NASA.

>Zdroje: >Sciencemag.cz >Kosmonautix.cz

Umělá inteligence pomáhá vědcům rozluštit tajemství slunečních bouří a polárních září

>Živě.cz

Polární záře – fascinující přírodní úkaz tančící na noční obloze v podobě barevných světelných závěsů – není jen nádherným nebeským divadlem. Pro vědce představuje důležitý indikátor vesmírného počasí, které může vážně narušit kosmické i pozemské technologie. Odborníci z Univerzity New Hampshire s pomocí umělé inteligence roztřídili a označili největší databázi snímků polární záře v historii. Ptáte se, k čemu to bude dobré?

Vědecký tým vyvinul speciální algoritmus, který následně analyzoval více než 706 milionů snímků pořízených v rámci mise NASA THEMIS. Tato mise využívá síť 23 pozorovacích stanic rozmístěných po celé Severní Americe, které každé tři sekundy pořizují záběry noční oblohy.

„Tento obrovský soubor dat je cenným zdrojem informací o tom, jak sluneční vítr interaguje s magnetosférou Země – ochrannou bublinou, která nás chrání před nabitými částicemi proudícími ze Slunce,“ vysvětluje vedoucí autor studie Jeremiah Johnson.

Umělá inteligence kategorizovala snímky

Umělá inteligence poté automaticky rozdělila snímky do šesti kategorií: oblouk (arc), difúzní polární záře, diskrétní polární záře, zataženo, Měsíc a čistá obloha bez polární záře. Toto třídění nebylo samoúčelné – má pomoci vědcům lépe porozumět různým typům polární záře a jejich souvislostem se sluneční aktivitou.

Pro analýzu obrovského množství snímků polární záře vědci použili metodu strojového učení nazvanou SimCLR (Simple Framework for Contrastive Learning of Representations). Tento algoritmus byl aplikován na snímky pořízené v letech 2008 až 2022, které představují nejdelší souvislou řadu pozorování polární záře v historii.

SimCLR dokáže efektivně zpracovat neoznačená data tím, že se učí rozpoznávat podobnosti mezi různými pohledy na stejný objekt, což bylo klíčové pro úspěšnou klasifikaci stovek milionů snímků nashromážděných za téměř 15 let pozorování.

Výzkum přichází v důležitou dobu, protože Slunce je právě na vrcholu svého jedenáctiletého cyklu aktivity. V tomto období dochází k častějším erupcím a výronům koronální hmoty, které mohou na Zemi vyvolat geomagnetické bouře. Tyto bouře dokážou narušit satelitní komunikaci, GPS systémy, a dokonce i elektrické rozvodné sítě.

Zvláště zajímavým objevem je časové rozložení různých typů polární záře. Zatímco difúzní polární záře se nejčastěji objevuje mezi půlnocí a druhou hodinou ranní, diskrétní polární záře obvykle vrcholí mezi 22. hodinou a půlnocí a oblouky jsou nejčastější mezi 20. a 22. hodinou. Tyto vzorce mohou pomoci v předpovídání geomagnetických bouří.

„Naším cílem bylo uspořádat databázi snímků THEMIS tak, aby obrovské množství historických dat mohlo být efektivněji využíváno vědci a poskytlo dostatečně velký vzorek pro budoucí studie,“ říká Johnson. Databáze může pomoci odhalit další poznatky o dynamice polární záře a pomoci v předpovídání kosmického počasí.

Tento posun ukazuje rostoucí význam umělé inteligence ve vědeckém výzkumu. Analýza tak obrovského množství dat by byla pro lidské pracovníky prakticky nemožná. S pomocí AI se však otevírají nové možnosti pro pochopení fascinujících přírodních jevů a jejich vlivu na naši technologickou civilizaci.

Projekt je výsledkem mezinárodní spolupráce – kromě týmu z New Hampshire se na něm podíleli také vědci z Aljašské univerzity ve Fairbanks a odborníci z NASA Goddard Space Flight Center. Výzkum byl financován divizí heliofyziky NASA a Národní vědeckou nadací.

>Zdroje: phys.org, agupubs.onlinelibrary.wiley.com, gizmodo.com, scienmag.com.

Nově objevená řasa může pomoci rozlousknout tajemství evoluce rostlin

>Akademie věd České republiky

Draparnaldia erecta. Tak se jmenuje mnohobuněčná zelená řasa, na kterou během procházky na dovolené na Sardinii náhodou narazila Lenka Caisová z Biologického centra AV ČR. Do té chvíle neznámá rostlina vědkyni zaujala natolik, že ji začala zkoumat. A rychle rozpoznala její potenciál. Právě tato řasa by totiž podle badatelky mohla pomoci zodpovědět zásadní otázky evolučního výzkumu, jako třeba jak se dostaly rostliny z vody na souš. O významu objevu Draparnaldie nepochybuje ani Německá botanická společnost, která ji vyhlásila řasou roku 2025.

Na první pohled vypadala trochu jako mech. Lence Caisové z Ústavu molekulární biologie rostlin Biologického centra AV ČR se však na nenápadné rostlině uprostřed sardinské přírody něco nezdálo. V laboratoři pak pochopila, že natrefila na hotový poklad.

„Zjistila jsem, že jde o dosud neznámou zelenou řasu, která má unikátní adaptace pro život ve vodním i suchozemském prostředí, jež lze vyvolat v laboratorních podmínkách. Dá se na ní tedy zkoumat, jak se řasy dostaly z vody na souš nebo jak vznikla mnohobuněčnost,“ vysvětluje vědkyně.

Draparnaldia má navíc pro výzkum velmi praktické vlastnosti: snadno se kultivuje, velmi rychle roste a svůj životní cyklus dokončí během sedmi až devíti dnů. Rozmnožuje se zoosporami (jednobuněčnými stadii), které je možné vyvolat současně ve velkém množství, což je zásadní pro experimenty zaměřené na mnohobuněčnost. „Naším cílem je ustanovit Draparnaldii jako model pro základní výzkum. Kromě protokolů pro její laboratorní kultivaci už jsme detailně popsali její morfologii, vývoj a adaptace na vodní i suchozemské prostředí. Také jsme zmapovali její fytohormony a sekvenovali její genom,“ líčí Lenka Caisová.

Není řasa jako řasa

Zelené řasy se dělí na dvě skupiny – chlorofytní a streptofytní řasy. Obě nezávisle vyvinuly mnohobuněčnost a často obývají stejná stanoviště. Jen řasy streptofytní však dokázaly přejít z vody na souš, tedy absolvovat tzv. terestrializaci, a rozrůznit se do tisíců druhů suchozemských rostlin, které známe dnes. Vědci se tak dlouhodobě snaží rozluštit záhadu, proč se přechod na souš zadařil pouze u streptofytních řas a ne u těch chlorofytních.

Mnohobuněčnost a terestrializaci zelených rostlin obvykle studují na morfologicky složitých modelových organismech, jako jsou prostnice, čepenka a huseníček. Nově mezi modely figurují i streptofytní řasy, přímí předkové suchozemských rostlin – například parožnatka nebo jařmatka. Doposud však chyběl model ze skupiny chlorofytních řas, který by morfologicky připomínal rané suchozemské rostliny a zároveň měl adaptace pro život na souši. Draparnaldia tuto mezeru vyplňuje.

„Je výjimečná tím, že jde o jedinou chlorofytní řasu, která se vyvinula do morfologické složitosti srovnatelné s ranými suchozemskými rostlinami. Má rozvětvený horní buněčný systém, který vypadá jako malá suchozemská rostlina, a dlouhé buňky, které připomínají kořenový systém,“ popisuje Lenka Caisová.

Tyto buňky ve vodním prostředí rostou směrem dolů. Po přechodu na souš se však celá rostlina v podstatě otočí a její „kořínky“ najednou směřují nahoru. Právě tato vlastnost dala řase druhové jméno erecta.

Draparnaldia napoví

Jak se jednobuněčné řasy staly mnohobuněčnými a jak dokázaly osídlit souš? Právě na tyto otázky by podle vědců mohla nenápadná Draparnaldia, která mimochodem roste i u nás, přinést odpovědi. Přestože se tato řasa vyvíjela nezávisle více než miliardu let, vykazuje pozoruhodné analogie s procesy terestrializace u streptofytních řas a suchozemských rostlin. Vyvinula však alternativní mechanismy hormonální signalizace, jejichž studium poskytne důležitá vodítka pro pochopení toho, jak se rostliny dostaly z vody na souš. Zároveň může přinést cenné poznatky o funkcích rostlinných hormonů.

„Pokud vše půjde dobře, mohli bychom v horizontu dvou let přijít s velmi zajímavými výzkumnými výsledky, které by mohly přispět k objasnění evoluce rostlin,“ věří Lenka Caisová, vedoucí oddělení terestrializace rostlin Ústavu molekulární biologie rostlin Biologického centra AV ČR .

Více o výzkumu Draparnaldie se od Lenky Caisové dozvíte v následujícím videu:

Play

>Zdroj: Akademie věd České republiky

Chystáte se na dovolenou do zahraničí? Nezapomeňte průkaz EHIC, ale i cestovní pojištění

VZP

Cestování do zahraničí může přinést nejen nezapomenutelné zážitky, ale i nepříjemné situace spojené s nečekaným čerpáním zdravotní péče. Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) vám v některých zemích přístup k této péči zajistí, ovšem nikoli bez omezení a možných nákladů, které půjdou z vaší kapsy.

Uhradit si budete muset případnou pacientskou spoluúčast nebo místní poplatky třeba za pobyt v nemocnici, pokud je hradí i místní. Proto je vhodné před cestou zvážit, zda není na místě se komerčně připojistit.

🇪🇺S průkazem EHIC po Evropě

Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) umožňuje čerpat zdravotní péči za stejných podmínek jako místní občané v zemích Evropské unie a několika dalších státech. Konkrétně se jedná o:

• Země Evropské unie: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.

• Země Evropského hospodářského prostoru: Island, Lichtenštejnsko, Norsko.

• Švýcarsko: Na základě dohody o volném pohybu osob mezi EU a Švýcarskem.

• Spojené království: Na základě dohody o obchodu a spolupráci po brexitu.

Ve výše zmíněných zemích má klient s průkazem EHIC nárok na nezbytnou zdravotní péči, a to za stejných podmínek jako místní pojištěnci. Pokud je v některé zemi vyžadována finanční spoluúčast pacienta na péči nebo úhrada registračních poplatků za vyšetření (pobyt v nemocnici atd.), budou je zde vyžadovat i od cizince s průkazem EHIC. V každé zemi platí jiná pravidla a právní přepisy, od těch českých se mohou i výrazně lišit.

Při využití EHIC průkazu je také nutné, aby zdravotní péče byla poskytnuta ve zdravotnickém zařízení, které je napojené na veřejný systém (nesmí jít např. o soukromou kliniku). Náklady na péči zde uhradí místní zdravotní pojišťovna, ta je následně přeúčtuje české pojišťovně pacienta. EHIC tedy pokryje nutnou a neodkladnou péči, nikoli plánovanou či preventivní. Nezahrnuje případnou spoluúčast, poplatky, letecký transport, zásah horské služby, náklady na transport zpět do České republiky apod. Tyto výdaje nekryje veřejné zdravotní pojištění. Mohou být hrazeny komerčním cestovním pojištěním, pokud ho má klient sjednáno.

🔹Státy mimo EU s průkazem EHIC

S některými státy mimo Evropskou unii má Česká republika uzavřené mezistátní smlouvy, které se týkají zdravotního pojištění. Aktuálně jde o Severní Makedonii, Srbsko, Černou Horu, Turecko, Albánii, Tunisko a Bosnu a Hercegovinu. V Severní Makedonii a Srbsku lze u lékaře použít Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). Pro ostatní země je nutné mít speciální formuláře od pojišťovny, které lze získat na pobočkách VZP.

🔹EHIC v aplikaci Moje VZP v cizině nestačí

Od loňského roku se mohou klienti VZP u lékaře prokazovat průkazem pojištěnce v mobilní aplikaci Moje VZP, pokud tuto formu lékař akceptuje (není to jeho povinnost). Při cestách do zahraničí je ale nutné vždy s sebou mít plastový průkaz fyzicky (fotografie v aplikaci nestačí).

🔹Plánování cesty se vyplatí

Klient by se měl před odjezdem seznámit s podmínkami zdravotního pojištění země, kam hodlá vycestovat. Přibalit by si měl průkaz EHIC (pokud zde platí) a také zvážit sjednání komerčního cestovního pojištění pro větší klid a jistotu.

🔹Zdravotní péče v soukromém zdravotnickém zařízení a refundace

Pokud by byla pacientovi poskytnuta zdravotní péče v zahraničí v soukromém zdravotnickém zařízení (jiném než napojeném na systém veřejného zdravotního pojištění) a neměl uzavřeno komerční cestovní pojištění, musí ji uhradit sám. Po návratu do ČR může zažádat u své zdravotní pojišťovny o náhradu nákladů, tzv. refundaci. Má to však svá pravidla – refundace je možná pouze do výše, která by byla českou zdravotní pojišťovnou hrazena při poskytnutí těchto zdravotních služeb na území ČR (tzn. do výše českých „cen“ a jen pokud šlo o péči, která je v ČR z veřejného zdravotního pojištění hrazená). K žádosti je třeba doložit potvrzení o úhradě a veškeré doklady o poskytnutých zdravotních službách. Žádost je následně projednána ve správním řízení a v případě splnění zákonných podmínek pak může být pojištěnci přiznána částka k refundaci.

>Zdroj: VZP

---

Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC)

Máte-li v některé ze zemí EU sjednáno zdravotní pojištění, můžete požádat svou pojišťovnu, aby vám bezplatně vydala Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). V některých zemích jej najdete na zadní straně průkazu pojištěnce. Je to doklad o tom, že jste pojištěni v některé ze zemí EU.

Průkaz vám vydá vaše zdravotní pojišťovna.

Jestliže EHIC nemáte nebo ho nemůžete uplatnit (například v soukromém zdravotnickém zařízení), nemůže vás nikdo odmítnout ošetřit, ale budete zřejmě muset za péči zaplatit a o proplacení této částky zažádat po návratu domů. Další informace o evropském průkazu zdravotního pojištění.

>Zdroj: Oficiální internetová stránka Evropské unie

Jedni ho zbožňují, druzí nenávidí: prozradil, co čte – změní to váš názor na kontroverzního podnikatele?

>CHIP.cz

Elon Musk říká, že za inspiraci pro své vize a podnikatelské aktivity vděčí knihám. To by mohl být dostatečný důvod k tomu, prohlédnout si jeho knihovnu více zblízka. Pojďte se spolu s námi seznámit s pěticí Muskem doporučovaných titulů.

Napadlo vás někdy, v čem vlastně tkví tajemství úspěchu miliardáře Muska? Vizionářský podnikatel zdá se nezná problém, který by nešlo vyřešit. Je považován za průkopníka elektromobility, založil vesmírnou firmu SpaceX a podniká i v oblasti výroby střešních krytin s fotovoltaickými panely. Co za tím věcí? Je to jeho genialita, schopnost přesvědčit investory nebo bezmezná víra v nemožné?

"Řekni mi co čteš a já ti řeknu, kdo jsi"

Pojďme zkusit poznat kontroverzního podnikatele ale trochu z jiného úhlu pohledu. Musk se netají tím, že mnoho inspirace čerpá z knih a tak se nabízí podívat se, jaké tituly patří k jeho nejoblíbenějším.

A abychom se nemuseli probírat celou jeho knihovnou, soustředíme se pouze na podnikatelův žebříček pěti nejoblíbenějších. Sám Musk o sobě tvrdí: "Abych dosáhl svých cílů, učím se, co potřebuji. Domnívám se, že to dokáže většina lidí. Přesto ale omezují sami sebe – lidé jsou totiž schopnější, než si o sobě myslí. Pokud například přečtete hodně knih a mluvíte s mnoha lidmi, můžete se naučit téměř cokoliv."

Top 5 knižních titulů Elona Muska

• Steve Jobs od Waltera Isaacsona

Již zesnulý zakladatel ikonické firmy Apple byl úspěšný vizionář, který dodnes inspiruje podnikatele po celém světě. Kniha, která vyšla až po jeho smrti, popisuje život tohoto výjimečného člověka.

Nevyhýbá se jeho raným zkušenostem s duchovní sférou, ale také s LSD. Popisuje jeho mánii ovládnou design, a také jeho cestu k úspěchu se všemi pochybnostmi a překážkami, s nimiž se setkávají i ti nejúspěšnější.

• Od nuly k jedničce od Petera Thiela

Americký podnikatel a investor Peter Thiel ve své knize "Zero to One" popisuje, jak hledět do budoucnosti, abyste úspěšně založili start-up. Mimochodem spolu s Elonem Muskem stáli u zrodu platební služby PayPal.

Podle Thiela je nejdůležitějším předpokladem pro předvídání budoucnosti kritický pohled na současnost. Popisuje, jak rozpoznat monopol, hnací sílu technologií a význam dobré firemní kultury a týmu.

Thiel ve své knize komentuje řadu svých vlastních podnikatelských zkušeností a zdůrazňuje význam vizionářů. Nekonvenčnost zakladatelů vnímá jako velkou výhodu, ti podle něj dávají firmě vizi. Musk to komentuje slovy: "Doporučuje, jak to udělat."

• Život 3.0 od Maxe Tegmarka

Švédský veděc Max Tegmark se ve své knize "Život 3.0 – Člověk v éře umělé inteligence" zabývá vývojem a pokrokem technologií AI. Nevyhýbá se ani otázce, zda počítače jednou ovládnou svět, či zda se lidstvu podaří najít způsob, jak AI nadále používat ve vlastní prospěch.

Max Tegmark vás ve své knize přenese do možného světa budoucnosti, v němž lze umělou inteligenci vnímat jako příležitost. Klade si otázku, zda dojdeme do fáze, kdy budou lidé a počítače žít ve vzájemné symbióze.

• Superinteligence od Nicka Bostroma

Další titul "Superintelligence: Paths, Dangers, Strategies" je také z oblasti, úzce související s umělou inteligencí. Autor popisuje současný stav vědy v této oblasti a snaží se zamyslet nad budoucností. Uvažuje, co by se mohlo stát, pokud by AI v budoucnu překonala inteligenci lidskou.

Tato kniha je chytrým, ale i dost pochmurným dílem. Zaujme nejen příznivce žánru sci-fi.

• Bohatství národů od Adama Smithe

Skotský filozof a ekonomický teoretik je svým dílem "Bohatství národů" považován za zakladatele moderní ekonomie. Jeho myšlenky o tom, jak mohou země dosáhnout prosperity a které byly ve své době revoluční, jsou dnes často citovány v podnikatelském světě.

Bez ohledu na to, zda s někdejšími teoriemi souhlasíte či nikoliv, nelze se tomuto dílu vyhnout. A to zvlášť, pokud chcete porozumět modernímu pojetí států a kapitalistickým trhům.

A nakonec zde máme ještě jeden tip. Pokud vás více zajímá samotná osoba Elona Muska, vyšla o něm kniha autorky Ashlee Vance. Biografický obsah sleduje jeho dětství v Jihoafrické republice a další životní cesty až po nejrůznější úspěchy v životě. Co ho vlastně motivuje a jak se mu daří realizovat každý nový megaprojekt?

Zdroje:

>Blinkist Magazin

>Knihy Dobrovský

>Melvil

>Argo

>Dobre knihy

>Kosmas

>Alza

„Typický příklad špatného grafického designu je příbalový letáček k lékům. Je to nepřehledné, nekonečně dlouhé, nemá to pořádně udělanou hierarchii, důležité informace jsou vyvedeny stejně velkým písmem jako naprosté banality,“ říká Filip Blažek, absolvent Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.

Společně s Lindou Kudrnovskou, také absolventkou FF UK, stojí za projektem Identita. V televizním cyklu, knize i rozsáhlé výstavě v Museum Kampa, kterou můžete navštívit do 2. února, popisují, v čem je hlavní přínos grafického designu, a proč je v běžných činnostech důležitý.

Ponořte se do světa designu v článku magazínu UK: https://www.ukforum.cz/rubriky/alumni/9523-nejlepsi-design-je-ten-ktery-si-ani-neuvedomite

Ako funguje QR kód

QR kódy (skratka QR pochádza z angl. quick response – rýchla reakcia) sú súčasťou digitálnych technológií každodenného života už od roku 1994. Stretávame sa s nimi na každom kroku v obchodoch, na podujatiach či letiskách. Ešte oveľa viac sa využívajú v priemyselných oblastiach, ako sú sklady alebo výrobné haly.

V roku 1825 americký vynálezca a maliar Samuel Morse dostal výnimočnú príležitosť namaľovať francúzskeho vojnového generála Gilberta du Motier, markíza de La Fayette. Napriek tomu, že jeho manželka bola tesne pred pôrodom ich tretieho dieťaťa, príležitosť využil a odcestoval zo štátu New Hampshire do Washingtonu. Niekoľko dní po príchode dostal list, že jeho manželka pri pôrode vážne ochorela a tak sa ihneď vydal na cestu domov. Žiaľ, medzitým zomrela, ba dokonca zmeškal aj jej pohreb. Táto udalosť ho inšpirovala zaoberať sa nájdením podstatne rýchlejšieho spôsobu komunikácie na diaľku.

V roku 1836 spoločne s fyzikom Josephom Henrym a inžinierom Alfredom Vailom zostrojili zariadenie na posielanie elektrických impulzov. Podobných zariadení už existovalo viacero, ich bol však jedinečný v tom, že potreboval iba jeden obvod vďaka šikovnému spôsobu kódovania informácie. Stačili krátke a dlhé impulzy. A tak sa zrodila známa morzeovka.

Čiarový kód

Pri pokladniach v obchodoch sa v 40. rokoch 20. storočia tvorili rady nielen pre množstvo ľudí, ale hlavne pre pomalý proces účtovania položiek. Každý tovar museli opakovane zadávať a vypisovať manuálne. Americký inžinier Bernard Silver sa pokúšal nájsť spôsob, ako proces urýchliť a zautomatizovať. Po niekoľkých nepodarených pokusoch si do piesku nakreslil známe bodky a čiarky z morzeovky. Natiahol ich smerom dole a tak vznikol prvý čiarový kód. Od toho momentu sa spustila lavína automatizácie mnohých procesov. Základný čiarový kód umožňuje uložiť 12 číslic. Presné metódy sa rokmi zlepšovali, v súčasnosti to sú zakódované jednotky a nuly.

Laser na čiarový kód rýchlo zasvieti zľava doprava a vyhodnotí, koľko svetla sa z ktorého miesta odrazilo naspäť. Tak prečíta čierne a biele čiary. Dvojica predĺžených čiar na začiatku, v strede a na konci zabezpečí, že sa kód prečítal správne. Ľavá polovica znázorňuje číslicu 0 ako bielu a číslicu 1 ako čiernu, na pravej polovici je to opačne. Existujú stovky rôznych spôsobov, ako sa číslice zakódujú do jednotiek a núl. Najznámejším štandardom pre produkty v obchodoch je EAN-13, ktorý napríklad číslicu 7 kóduje ako sekvenciu 0111011. Na čiarovom kóde časopisu Quark je prvá číslica 7 vyobrazená ako najprv úzke biele miesto pre nulu, hrubšia čierna čiara ako tri jednotky za sebou, následne tenká biela čiara pre nulu a opäť mierne hrubšia čierna pre dve jednotky.

Číslice pred hlavným čiarovým kódom a za ním slúžia na kontrolu správnosti čítania, napríklad spôsobom spočítania číslic na párnych a nepárnych pozíciách. Súčet nepárnych pozícií sa vynásobí tromi, priráta sa k tomu súčet na párnych pozíciách a to číslo sa vydelí desiatimi. Zvyšok po delení desiatimi sa odpočíta od čísla 10 a výsledok musí byť totožný s kontrolným číslom. Pokiaľ nie je, tak počítač zistí, že ide o chybu a vďaka tomuto spočítavaniu vie chybné číslo opraviť použitím vhodného vzorca.

>Text: Stanislav Griguš | Fakulta matematiky, fyziky a informatiky | Univerzita Komenského v Bratislave

---

Klasický čárový kód asi všichni známe. Obdélník tvořený svislými čarami, pod nimiž se nachází číselná řada, definuje například název, cenu produktu či výrobce. QR kód vypadá ale úplně jinak. Černobílý čtverec, jehož výplň vám bude při troše představivosti připomínat Tetris.

Konečně se tedy dostáváme k tomu, co to vlastně QR kód je. Primárně slouží k přenesení informací z offline světa do online světa. Do kombinace černobílých čtverečků lze zakódovat skutečně cokoliv. Kód totiž nese zmenšenou textovou informaci, která může obsahovat až 4 500 znaků. Schovává tedy v sobě třeba webovou stránku, či vizitku. Přístup na Facebook nebo na Instagram a informace o Wi-Fi jsou další možnosti, které pod QR kódem můžete najít. Nereálné už dnes není ani zobrazit si přes kód menu v restauraci a následně si dokonce i objednat.

Ani platba kartou není pro kód žádné sci-fi, naopak se stává platba QR kódem stále populárnější. Přestože je přenos z reality do onlinu základní funkcí, dá se používat na přenesení jen mezi online světy.

Používání kódu je více než snadné. Jediné, co budete potřebovat, je chytrý mobilní telefon s fotoaparátem. Stačí pouze otevřít aplikaci fotoaparátu, namířit telefon na QR kód a o zbytek se váš mobil postará. Další výhodou QR kódu je to, že si jejich neomezené množství může vytvořit opravdu kdokoliv.

A jak tento kód vytvořit? Jediné, co potřebujete, je dostat se na webovou stránku, která QR kódy generuje. Dále už se jen budete řídit dle pokynů na dané stránce. Zadáte, co do vašeho kódu chcete nahrát, a kód vám přijde na e-mail. Ano, tak jednoduché vytvoření je!

Budou QR kódy vašimi parťáky, na které nedáte dopustit, nebo budete konzervativnější a QR kódy se vám pod kůži zatím nevryjí?

>Zdroj: DATART.cz

TikTok to má spočítané. V neděli začíná platit zákaz v USA, změní to Trump?

>SMARTmania.cz

• TikTok bude v neděli plošně zakázán ve Spojených státech amerických
• Rozhodl o tom Nejvyšší soud USA, který odmítl projednávání pozdržet
• Nový prezident Trump tak bude mít těžší úkol vrátit jej do legální roviny

Nejvyšší soud USA potvrdil platnost zákona, který v dubnu 2024 podepsal prezident Joe Biden. Ten staví sociální síť TikTok do role bezpečnostního rizika a navrhuje jeho plošný zákaz na území celých Spojených států. Zákon nabyde účinnosti 19. ledna, tedy již tuto neděli. Jediný, kdo s tím může něco udělat, je nový prezident Donald Trump, který v pondělí nastupuje do úřadu. Zákaz TikToku schválen

Zákaz TikToku byl jednohlasně schválen Nejvyšším soudem USA v poměru 9 ku 0. Zákazu od neděle tedy nic nebrání, TikTok by okamžitě měl zmizet ze všech aplikačních obchodů, stávající uživatelé mohou aplikaci nadále používat, ale bez možnosti aktualizace. Tiskové oddělení Bílého domu se k dávno přijatému zákonu znovu vyjádřilo:

„TikTok by měl zůstat dostupný Američanům, ale pouze pod americkým vlastnictvím nebo jiným vlastnictvím, které řeší obavy o národní bezpečnost, jež Kongres při přípravě tohoto zákona pojmenoval. Vzhledem k samotnému faktu načasování tato administrativa uznává, že kroky k provedení zákona prostě musí připadnout příští administrativě, která se ujme úřadu v pondělí.“

Staro-nový prezident Trump se pokoušel domluvit s Nejvyšším soudem o pozdržení jednání, aby se zákazem mohl zabývat už jako nová hlava státu. Ten však jeho přání nevyslyšel. Prezident Donald Trump tak při svém nástupu do úřadu už bude muset pracovat s aktivním zákazem.

K situaci se vyjádřilo i tiskové oddělení TikToku: „Dnešní prohlášení Bidenova Bílého domu i ministerstva spravedlnosti neposkytla potřebnou jasnost a ujištění poskytovatelům služeb, kteří jsou nedílnou součástí zachování dostupnosti služby TikTok pro více než 170 milionů Američanů. Pokud Bidenova administrativa okamžitě neposkytne definitivní prohlášení, které by uspokojilo nejkritičtější poskytovatele služeb a zajistilo, že nedojde k vymáhání práva, bude TikTok bohužel nucen 19. ledna přestat fungovat.“

Co nastane v neděli?

Co se tedy stane v neděli? TikTok by měl okamžitě zmizet z Google Play i App Store, o což se postarají provozovatelé těchto obchodů, tedy Google a Apple. Kvůli chybějící podpoře a nemožnosti aktualizovat ze sítě pravděpodobně postupně začnou mizet jak uživatelé, tak tvůrci a influenceři. Anebo se do toho vloží nová hlava státu.

Trump je v poslední době velkým fanouškem TikToku, dokonce tvrdí, že s pomocí této sítě získal znovu prezidentské křeslo, díky hlasům mladších voličů. Co může udělat? V první řadě může zákon ponechat zcela netknutý a pouze jej nevymáhat – to znamená, že by třeba Google ani Apple nepenalizoval za to, že aplikaci zachovají ve svých obchodech. To je ale komplikovanější a na Apple s Googlem by si mohl posvítit Nejvyšší soud USA.

Silným trumfem v rukávu prezidenta Trumpa může být fakt, že se zná s nejbohatšími strukturami americké společnosti. Vzájemnými dialogy by tak mohl urychlit odkup části TikToku americkou firmou, čímž by platformu dostalo zpět do legální roviny. Přesně jak to stojí v zákonu Bidenovy administrativy. Může Trump zákaz zrušit?

Nový prezident sám z vlastní vůle však nemůže zákaz zrušit, tím spíš ne pár dní po nástupu do úřadu. Pro zrušení tohoto zákona by totiž potřeboval přesvědčit většinu zákonodárců v obou komorách Kongresu: alespoň 218 z 435 hlasů ve Sněmovně reprezentantů a také alespoň 60 ze 100 hlasů senátorů. Vzhledem k tomu, s jak obrovskou většinou byl zákon odsouhlasen, se zrušení zákona krátce po jeho uvedení v platnost jeví jako velmi nepravděpodobné.

Jenomže: pokud Trump přesvědčí demokratické i republikánské zástupce Kongresu, že urychleně najde pro TikTok amerického vlastníka, mohlo by to zákonodárce v obou komorách ubezpečit v tom, že TikTok už nebude představovat riziko pro americkou společnosti a národní bezpečnost. Celkem rychle tak může dojít ke zmrazení zákona, tedy jeho pozastavení.

V tuto chvíli však jde více méně o fabulace, až čas ukáže, jak se Trumpova administrativa s kontroverzním zákazem TikToku vypořádá; a jestli vůbec.

>Zdroj: SMARTmania.cz

Děti s postcovidovým syndromem vykazují slibné zotavení: Výsledky multicentrické studie

>Mecical Xpress

Podle nové analýzy 39 lékařských institucí většina dětí a dospívajících, u kterých byl diagnostikován multisystémový zánětlivý syndrom u dětí (MIS-C) po prodělání COVID-19, dosahuje do šesti měsíců návratu k téměř plnému zdraví. Studie, kterou realizoval tým MUSIC (Multisystem Inflammatory Syndrome in Children), přináší povzbudivé výsledky, zejména co se týče obnovy srdeční funkce a celkového zdravotního stavu.

❓Co je MIS-C?

MIS-C je vážná komplikace, která se u dětí může objevit po prodělání COVID-19. Způsobuje horečky, záněty orgánů a někdy i život ohrožující problémy s kardiovaskulárním systémem. Zatímco akutní příznaky často ustoupí po léčbě, přetrvávaly obavy o dlouhodobé následky na srdci a dalších systémech těla.

❓Jak probíhala studie?

Do výzkumu nazvaného „Šestiměsíční výsledky dlouhodobé studie MIS-C“ publikovaného v JAMA Pediatrics se zapojilo 1 204 pacientů z 32 dětských nemocnic v Severní Americe. Tito pacienti byli sledováni od března 2020 do ledna 2022 a odpovídali definici případu MIS-C, kterou stanovilo CDC.

Studie zahrnovala děti s mediánem věku 9,1 roku, z nichž 60 % byli chlapci. Téměř polovina dětí během hospitalizace potřebovala podpůrnou léčbu pro zajištění oběhu, u 1,4 % pacientů byla dokonce nutná mimotělní membránová oxygenace (ECMO). Celkem došlo ke třem úmrtím.

Výzkumníci sledovali zdravotní stav pacientů během hospitalizace a poté po dvou týdnech, šesti týdnech a šesti měsících. Vyšetření zahrnovala echokardiografii a hodnocení celkového zdravotního stavu na základě dotazníků vyplňovaných pacienty.

👉Výsledky studie

• Obnova srdeční funkce: Z dětí, které měly při přijetí sníženou srdeční výkonnost (LVEF pod 55 %), došlo u všech kromě jednoho případu k normalizaci srdeční funkce do šesti měsíců.
• Koronární aneuryzma: U 4,4 % dětí byly při přijetí zjištěny aneuryzmy (rozšíření koronárních tepen). Do šesti měsíců však u 92,3 % z nich zcela vymizely.
• Celkové zdraví: Více než 95 % dětí uvedlo, že se jejich energie, spánek, chuť k jídlu, nálada a kognitivní schopnosti vrátily na více než 90 % původního stavu.
• Únava: Po dvou týdnech si na únavu stěžovalo 15,9 % pacientů, ale do šesti měsíců toto číslo kleslo na 3,4 %.
• Celkové skóre zdraví a kvality života dosáhlo nebo dokonce překročilo průměrné hodnoty populace před pandemií.

❓Co to znamená?

Studie přináší povzbudivé zprávy pro rodiče i lékaře: přestože MIS-C může být velmi vážné onemocnění, většina dětí se během několika měsíců zcela zotaví. Výzkumný tým však bude pokračovat v dlouhodobém sledování těchto pacientů, aby lépe pochopil případné pozdní následky a optimalizoval léčbu.

V doprovodném editorialu nazvaném „Je bezpečné si oddechnout?“ odborníci zdůraznili, jak důležitá byla spolupráce mezi dětskými kardiology při rychlém získání důležitých dat o MIS-C.

Tato studie je dalším příkladem úspěšného vědeckého úsilí o pochopení a zvládnutí následků COVID-19, které přináší naději na rychlé zotavení i u závažných případů.

>Zdroj: Medical Xpress: Children with post-COVID syndrome show promising recovery in multicenter analysis >Překlad a úprava textu: Iniciativa Sníh

Nabíječka vás šmíruje: experti varují před nebezpečným juice-jackingem

Telefon máte zabezpečený silným heslem, dáváte si pozor, kde se přihlašujete a nikdy jste nenaletěli podvodníkům z WhatsAppu. Přesto stačí jedna nepozornost a můžete si pustit do telefonu hackera, aniž byste rozsvítili displej. Hovoříme o fenoménu tzv. juice-jackingu, který se rozjel kvůli nebezpečným veřejným nabíječkám.

Juice-jacking je typ kybernetického útoku, který zneužívá veřejné nabíjecí stanice nebo USB porty k napadení připojených mobilních zařízení. Kyberútočníci se mohou na veřejné nabíječky připojit a nahrát do nich škodlivý software.

V některých případech může po připojení k takto napadené nabíječce dojít na vašem telefonu k instalaci malwaru, známe však i horší případy, kdy rovnou došlo ke krádeži citlivých dat typu hesla do mobilního bankovnictví a podobně.

Americká Federální komise pro komunikace (FCC) dokonce varuje i před používáním otevřených USB portů v hotelových lobby a na pokojích, protože útok může být celkem snadno veden i přes tento typ nabíječek.

„Juice-jacking, neboli kompromitace chytrého telefonu prostřednictvím nezabezpečeného USB portu je reálná hrozba. I když se nejedná o masově rozšířený typ útoku, je namístě být obezřetný a pokud již musíte dobíjet chytré zařízení ve veřejných prostorech, je dobré dodržet několik základních pravidel, jak to udělat bezpečně,“ uvedl Radek Šichtanc, ředitel bezpečnosti v O2.

>### Mohlo by vás zajímat >Varování před podvody: okradeni můžete být i na nabíjecí stanici pro elektromobily

Podle něj i podle FCC stačí dodržet několik základních pravidel. Veřejným USB portům se v ideálním případě zcela vyhněte. Naopak využít můžete veřejné síťové zásuvky v těchto místech, proto s sebou vždy noste vlastní adaptér i kabel.

Pakliže máte strach, že žádná zásuvka nebude v dosahu, můžete to vyřešit vlastní powerbankou. Ta se hodí prakticky za jakýchkoliv okolností, pořídit můžete menší (do 5 000 mAh), ale i větší s hodnotou 20 000 či 30 000 mAh. Pokud mají dostatek výkonu, můžete s nimi snadno dobít i větší laptop nebo tablet.

>Zdroj: FCC, O2

Nová platforma pro vývoj léků na leukémii u dětí přináší nadějné výsledky

>Medical Xpress

Vědci z Univerzity v Montrealu a jejího Institutu pro výzkum imunologie a rakoviny (IRIC) pracují na rozsáhlém projektu vývoje léků zaměřených na léčbu vysoce rizikové leukémie u dětí. Cílem je objevit cílené terapie, které by mohly být efektivnější a méně zatěžující než současná léčba.

Doktorandka Safia Safa-Tahar-Henni pod vedením Briana Wilhelma otestovala více než 11 000 molekul, aby zjistila, které z nich dokážou zastavit růst a přežití lidských leukemických buněk. Buňky použité v experimentech pocházely od pacientů, z laboratorních modelů lidské leukémie a ze standardních buněčných linií. Výsledky ukázaly zásadní rozdíly mezi reakcemi buněčných linií a buněk od pacientů.

„Zjistili jsme, že leukemické buněčné linie se nechovají stejně jako buňky pacientů, což může vést k zavádějícím výsledkům při hledání léků,“ vysvětluje Wilhelm. Úspěšnost objevování nových léčiv tak závisí na zdroji buněk použitých při testování.

Vědci identifikovali 12 molekul s potenciálem zabíjet leukemické buňky. Tyto molekuly navíc vykazují účinnost i proti myelomu, dalšímu typu zhoubného krevního onemocnění. Důležité je, že byly vybrány tak, aby cílily výhradně na rakovinné buňky a nepoškozovaly buňky zdravé, což by mohlo snížit vedlejší účinky ve srovnání se standardní chemoterapií.

V týmu nyní pokračuje práce na vývoji nových verzí těchto molekul, které by mohly přinést průlom v léčbě rakoviny. Výsledky studie byly publikovány v říjnu 2024 v odborném časopise Leukemia a představují důležitý krok k vytvoření cílených terapií pro dětské pacienty s vysoce rizikovou leukémií.

>Zdroj: Medical Xpress: Drug-discovery platform for high-risk leukemias in children shows promising results | Překlad a úprava textu: Iniciativa Sníh

Výzkum vůní: odkaz královny Kleopatry, egyptské rituály a antické dědictví

Egypťané, Řekové i Římané využívali vonné masti, oleje a parfémy v rituálech, medicíně i kosmetice. Po více než 2000 letech se antické vůně pokoušejí „oživit“ vědci z mezioborového týmu kanadského badatele Seana Coughlina, jenž působí ve Filosofickém ústavu AV ČR a Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Článek vyšel v čtvrtletníku Akademie věd ČR A / Magazín.

Oslnivou krásu královny Kleopatry podtrhovala přitažlivá všeobjímající vůně myrhy, skořice a dalších exotických látek. Na prvním setkání s římským vojevůdcem Marcem Antoniem si dala záležet. Chtěla na něj udělat dojem. Potřebovala ho totiž jako svého spojence, který jí pomůže udržet upadající vládu nad Egyptem.

>AUDIOČLÁNEK: Vůně. Omamná síla Kleopatry

Kleopatra VII., poslední egyptská vládkyně z makedonského rodu Ptolemaiovců, byla svým zájmem o parfémy a vonné masti proslulá. Používala je pravděpodobně nejen ke zkrášlování, ale také k upevňování zdraví a obraně proti nemocem. Dokonce jí bylo připisováno autorství spisu o vonných mastech, na který ve svém díle odkazoval třeba římský lékař Galén.

Panovnice, jež vlastní rukou zahynula v roce 30 před naším letopočtem, však nebyla svou zálibou ve vůních ve své době až tak výjimečná. Navazovala na stovky až tisíce let starou tradici egyptského umění vnímat a využívat aromatické látky zejména k rituálním a náboženským, ale také ke zdravotnickým a kosmetickým účelům.

V čem tkvělo tajemství egyptských vůní? Jak a proč se jimi zabývali antičtí filozofové a nakolik následně ovlivnily alchymii a přírodní vědy? Jak se dnes vyznat ve starobylých recepisech zachovaných v hieroglyfech nebo v řeckých a římských spisech? A dají se podle více či méně celistvých receptů slavných starověkých parfémů umíchat jejich současné nápodoby?

Na tyto otázky hledá odpovědi mezioborový tým kanadského badatele Seana Coughlina z Filosofického ústavu AV ČR, který od roku 2021 rozvíjí projekt Alchymie vůní podpořený programem JUNIOR STAR Grantové agentury České republiky. Vyčistit vzduch

K tématu vůní se Sean Coughlin dostal při studiu historie antického lékařství a lékárenství na McGillově univerzitě v Montrealu. Příprava léků a léčivých prostředků byla totiž ve starověku pevně spjata s vonnými esencemi a výrobou tinktur a mastí. Antičtí lékaři věřili, že nemoci pocházejí mimo jiné z nečistého vzduchu (například slovo malárie znamená v překladu z latiny „špatný vzduch“). Pro uzdravení nebo prevenci nemocí proto radili vystavovat se libým odérům.

Když například v druhé polovině druhého století našeho letopočtu vypukla v Římě vysoce nakažlivá epidemie neznámé nemoci, poslali císařští lékaři tehdejšího panovníka Commoda do venkovského paláce obklopeného voňavým vavřínovým hájem na pobřeží Tyrhénského moře. Právě vavřínem prosycený vzduch mu měl podle tehdejších doporučení zajistit dostatečnou ochranu před infekcí. Řekové i Římané přisuzovali této aromatické rostlině až magickou moc – vavřínové věnce se předávaly vítězům sportovních klání, a doporučovaly se dokonce i jako ochrana před blesky.

Lékaři mohli být spokojení, Commodus epidemii nepodlehl – i když dnes bychom asi příčinu jeho přežití viděli spíš v izolaci od nakažených než v aromaterapii. Každopádně císař, jehož v moderní době proslavil hollywoodský trhák Gladiátor, zemřel až o nějakých 12 let později rukou svých odpůrců.

Na rozdíl od rad císaři byly instrukce směrem k obyčejným Římanům za epidemie mnohem méně účinné. Aby se ochránili před nakažlivou nemocí, měli se mazat parfémovanými oleji, zapalovat vonná kadidla a plnit nosní dírky a ušní otvory aromatickým kořením. Na následky choroby tehdy podle dějepisce Héródiana umíraly až dvě tisícovky obyvatel Říma denně.

Vůně jako problém

Pro starověký svět byly vůně velmi důležité, a to i v každodenním společenském styku. Dalo se podle nich například snadno poznat, k jaké sociální vrstvě dotyčný patří. Bohatí měli čas i peníze, aby se častěji myli, navštěvovali lázně a kupovali si drahé luxusní parfémy, zatímco chudí používali obyčejnější vůně, případně vůbec žádné.

Význam parfémů se odráží i ve starořecké literatuře. V komediích nezřídka vystupují muži zkrášlení módními egyptskými vůněmi nebo se v nich píše o mladících, kteří se v athénských ulicích poflakují kolem obchůdků s parfémy. O parfémech a jejich roli v ideální obci se zmiňuje dokonce i filozof Platón ve své Ústavě (De Republica).

Co jsou vlastně vůně, že mají na lidi takový vliv? Biologové by v jejich souvislosti nejspíše mluvili o komunikačních pachových signálech, feromonech, receptorech a neuronech. Chemici by zmínili molekuly těkavých sloučenin a reakce jednotlivých látek. Jak ale k vůním přistupuje filozof a co jej na nich zajímá?

„Pro mě je vůně především filozofický problém. Jak vnímat něco, na co si nelze sáhnout a vidět to? Něco, co přetrvává, i když samotný předmět, z nějž vůně vychází, už třeba neexistuje? Téma vůní nám nabízí spoustu výzkumných otázek,“ říká Sean Coughlin.

Odkrývat lze různé neznámé. Třeba jakým způsobem lidé v minulosti vytvářeli parfémy, dokud neznali metodu destilace vyvinutou až v 9. století? Kdo se na produkci vůní podílel? A jak postupné zdokonalování technologie jejich výroby ovlivnilo vývoj přírodních věd, zejména chemii?

>Sean Coughlin, Ph.D. | Filosofický ústav AV ČR | Ústav organické chemie a biochemie AV ČR | Vystudoval starověkou filozofii na MacGillově univerzitě v Montrealu a Západní univerzitě v Ontariu. Mezi studii se rok živil jako kuchař, aby lépe pochopil kulinářské metafory v aristotelovských biologických spisech. Absolvoval vědecké stáže na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a Humboldtově univerzitě v Berlíně. Podílel se na rekonstrukci parfému královny Kleopatry, který byl představen na výstavě Královny Egypta v Národním geografickém muzeu ve Washingtonu. Od roku 2021 je hlavním řešitelem projektu Alchymie vůní financovaného Grantovou agenturou ČR v programu JUNIOR STAR. Spolupracuje na něm se skupinou Chemie přírodních látek v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.

Alchymie vůní

„Na začátku procesu máte obyčejný olivový olej a na konci vodičku vonící po růži nebo lilii. Přeměna olejů a tuků ve voňavé látky je svým způsobem alchymií,“ vysvětluje Sean Coughlin název výzkumného projektu Alchymie vůní.

Vědec, který dříve působil na Humboldtově univerzitě v Berlíně, velmi oceňuje, že svou práci může dělat zrovna v Praze. „Alchymisté na dvoře císaře Rudolfa II. se snažili najít elixír života a my děláme svým způsobem něco trochu podobného. Usilujeme o oživení některých dávno zapomenutých postupů výroby vonných esencí,“ doplňuje badatel.

Proč ale mluvíme o „zapomenutých postupech“, když se jejich písemné záznamy dochovaly? Mnohdy totiž obsahují slova, jimž po mnoha staletích již nerozumíme, liší se autor od autora, a především ne vždy nabízejí celý přesný návod.

Je to podobné jako s kuchařskými recepty po prababičce. Zkušená kuchařka si do nich nezapisovala vše krok po kroku, protože technologie prací jí byla zřejmá. Pokud už jí nemůžeme zavolat o radu, přípravu pokrmu nikdy nenapodobíme přesně a musíme improvizovat.

Metafora s vařením má své opodstatnění. Jako student měl Sean Coughlin pocit, že pouhé čtení starověkých textů není k jejich skutečnému pochopení dostatečné. K tomu bylo podle něj zapotřebí „ušpinit si ruce“ a vyzkoušet všechny procesy v praxi. Proto na rok nechal studií a živil se jako kuchař. A tato zkušenost byla pro jeho další dráhu zásadní.

Hledání ztraceného času

Poznávání světa z různých úhlů pohledu se ukázalo jako velmi přínosné. Možná taky proto koncipoval Sean Coughlin svůj „parfémový projekt“ dost mezioborově. Na pochopení starověkých postupů výroby vůní a kontextu jejich vzniku se tak podílí široký tým odborníků z různých disciplín – egyptologie, chemie, botaniky, archeologie, ale i z oblasti IT. Zaměřují se přitom na specifické období od čtvrtého do prvního století před naším letopočtem. Konkrétně dobu vymezenou okamžikem dobytí Egypta makedonským vojevůdcem Alexandrem Velikým (332 př. n. l.) a úmrtím poslední ptolemaiovské královny Kleopatry VII. (30 př. n. l.).

Tehdy totiž docházelo k velkým mezikulturním prolínáním. Řekové i Římané obdivovali egyptské umění výroby parfémů, léčivých mastí a vonných olejů. Téměř celý středomořský prostor byl jedním světem, kde se mísily jazyky, vlivy i kultury. Mocná řecká i sílící římská civilizace obdivovaly staroegyptské kulturní bohatství a snažily se jím inspirovat. Právě díky spisům antických učenců se nám mnohé z dávného dědictví země na Nilu dochovalo, včetně receptů na výrobu vůní.

Vedle řecko-římských textů máme k dispozici i několik pramenů přímo z Egypta, jejichž čtení je ale poměrně náročné. „Největší množství staroegyptských receptů na něco, co by se dalo označit za ‚parfém‘, se dochovalo v nápisech na zdech ptolemaiovských chrámů. Pomineme-li lékařské texty, které mají svůj specifický kontext, máme podobných příkladů na papyrech či jiných materiálech velice málo,“ říká Diana Míčková z Filosofického ústavu AV ČR a Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK.

>Mgr. Diana Míčková, Ph.D. | Filosofický ústav AV ČR | Vystudovala egyptologii na Filozofické fakultě UK. V současné době působí v oddělení pro studium antického a středověkého myšlení Filosofického ústavu AV ČR a v Českém egyptologickém ústavu Filozofické fakulty UK. Pravidelně se účastní archeologických expedic v Abúsíru. Zaměřuje se na překlad a analýzu náboženských textů, vyučuje egyptštinu a literaturu a publikuje o náboženských textech, magii a rituálech, egyptské literatuře a o starověkém umění paměti. Spolu s Doroteou Wollnerovou napsala knihu Poslyš vyprávění z časů tvých otců, v níž si mohou čtenáři přečíst některé příběhy ze staroegyptské literatury.

Pro cíl projektu je asi nejzajímavější výzkum chrámu v Edfú. Jedné z jeho místností se říká „laboratoř“ – zdobí ji reliéfy a texty znázorňující obětování vonných látek bohům, rituální scény s přípisky, recepty i obsáhlý seznam několika druhů pryskyřic a vonných dřev.

Samotné recepty zapsané na zdech jsou velmi dlouhé a komplexní texty. „Výroba takového ‚parfému‘ mnohdy trvala i několik let a vyžadovala mnoho ingrediencí a kroků. Například recept na egyptský ‚olej‘ zvaný medžet začíná popisem toho, jak správně chovat a posléze porazit býka, jehož tuk se po roce použije jako základ pro samotný výrobek,“ vysvětluje Diana Míčková.

Egyptské parfémy byly v ptolemaiovské době symbolem luxusu. „Řekové i Římané je milovali, považovali je za vysoce módní a chtěli vonět jako Egypťané,“ podotýká Sean Coughlin. Výroba egyptských vůní musela být poměrně drahá, protože vyžadovala přísady, jež bylo nutné dovážet z méně i více vzdálených krajin.

Nejinak tomu bylo u parfému jménem mendésion, jenž v sobě snoubil vůně myrhy, skořice a dalších ingrediencí – pomyslného Chanelu No. 5 královny Kleopatry, kterým mohla oslňovat mimo jiné Marca Antonia.

Egyptský Chanel No. 5

Svůj název mendésion odvozuje od města Mendés, jež leželo v nilské deltě. Díky výhodné poloze měli Mendésané přístup k exotickým kořením a pryskyřicím, které přiváželi obchodníci plující z dalekých zemí. Město v souvislosti s výrobou parfémů ve svých textech výslovně zmiňují řečtí a římští autoři a jeho parfumérskou historii potvrzují také novodobé archeologické výzkumy v lokalitě Tell Timai, jež se částečně překrývá se zaniklým městem Mendés.

Tým Roberta J. Littmana z Havajské univerzity a Jaye Silversteina z Nottingham Trent University v areálu před několika lety odkryl objekty, které mohly být součástí parfumérské dílny. Mimo jiné se tam našly pozůstatky pecí o průměru od 1,3 do 1,7 metru, v nichž se zřejmě vyráběly lahvičky na parfémy, součástí nálezů byly i stříbrné šperky a ptolemaiovské mince z let 110 až 61 př. n. l.

Se jmenovanými archeology navázal Sean Coughlin spolupráci v době, kdy působil v Berlíně. S kolegyní Dorou Goldsmithovou se tehdy pustili do první experimentální replikace mendésia a výsledný parfém představili v roce 2019 na výstavě Královny Egypta v Národním geografickém muzeu ve Washingtonu.

V aktuálním projektu Alchymie vůní Sean Coughlin naplánoval „oživit“ postup výroby celkem pěti vůní: kromě zmíněného mendésia jde o parfémy metópion a súsinon, myrhový olej stakté a kouřový olej, který by měl vzniknout pomocí techniky podobající se destilaci.

>JAK VONÍ VÁNOCE | Skořice, hřebíček, badyán, vanilka, čerstvé jehličí a pečená jablka... Vůně Vánoc v nás zpravidla probouzejí pocity rodinné sounáležitosti, klidu a pohody (jakmile pominou hektické chvíle příprav a pečení). Ve starém Egyptě a Řecku ale měly tyto odéry zcela jinou konotaci. „Egyptský parfém mendésion byl výrazně cítit myrhou a skořicí a dnes by nám asi připomínal čas Vánoc s napečenými perníčky a cukrovím. Přitom ve starověku to byla sexy vůně s výrazně provokativním nádechem,“ říká Sean Coughlin. Suroviny k výrobě parfémů patřily k exotickým a drahým komoditám, které se dovážely z dalekých zemí. Když tedy podle evangelia sv. Matouše přinesli tři mudrci z východu narozenému Ježíši vonné pryskyřice, myrhu a kadidlo, šlo o velmi cenné dary. Pokud bychom si ale představovali, že byl biblický Betlém prosycený vůní skořice a vanilky, asi bychom byli od pravdy poměrně daleko. Spíše bychom tam cítili pach koz, ovcí, oslíků a nemytých lidí. Realita někdy bývá ryzejší a špinavější než idealizovaná představa. Tím se ale kouzlo Vánoc nijak nesnižuje, protože jejich symbolika spočívá právě v naději a víře v lepší svět.

Dobrodružná cesta

Konečným cílem badatele pochopitelně není stát se parfumérem nebo poskytnout antické recepty současnému trhu, ale pochopit některé procesy a souvislosti, které se s výrobou starověkých parfémů pojí. Vedle zkoumání řeckých a římských filozofických a literárních textů a staroegyptských nápisů se zdá jako velmi důležité také přijít na kloub chemii, která se za recepty skrývá.

„Pro mě jako pro chemičku je tenhle projekt doslova splněným snem. Obrovsky si užívám celé to dobrodružství, které doprovází hledání cesty k vytvoření starověkého parfému,“ pochvaluje si Laura Juliana Prieto Pabón, doktorandka ve skupině Chemie přírodních látek Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, původem z Kolumbie.

V organické chemii bývá zpravidla cíl jasný – syntéza nějaké molekuly. „Když se ale snažíte replikovat recept starověkého parfému, nevíte, jak má výsledek vypadat. Ve skutečnosti vůbec netušíte, jak přesně tehdy lidem voněl. Takže procházíte procesem a snažíte se pochopit, co se při něm z chemického hlediska děje,“ popisuje mladá vědkyně.

Třeba při přípravě mendésia se jako jeden z největších oříšků ukázal záhadný olej balaninon. Mohl se vyrábět například ze stromu moringa, který roste na území dnešního Sinaje, Sýrie nebo Izraele. Ale jisté to není. Nejenže nevíme, o co přesně jde, ale neznáme ani postup výroby oleje pro použití v parfumérství, který se zřejmě lišil od postupu pro jiné účely. Řecký filozof Theofrastos (372–287 př. n. l.) navrhoval zahřívat olej po dobu deseti dní a nocí, aby lépe přijímal vůně z pryskyřic, u jiných autorů ale takovou instrukci nenajdeme.

U mendésia (stejně jako u každého jiného starověkého parfému) ale panuje nejasností více. Jednou z hlavních přísad by měla být myrha. Jenže která? Myrha je pryskyřice, která může pocházet z mízy různých druhů stromů. Do starého Egypta se tehdy dovážela buď z oblasti dnešní Etiopie či Somálska, z Palestiny anebo Arabského poloostrova, přičemž pokaždé šlo o produkt trochu jiného druhu stromu.

Parfém královny Kleopatry voněl také po skořici. Ale nemáme ponětí, zda šlo o druh z Indie a Číny anebo spíše o místní odrůdu, která se skořici podobala vůní a chutí, ale pocházela z jiného druhu rostliny.

>Laura Juliana Prieto Pabón, MSc. | Ústav organické chemie a biochemie AV ČR | Filosofický ústav AV ČR | Vystudovala organickou chemii na Kolumbijské národní univerzitě v Bogotě a parfumérskou chemii na francouzské Univerzitě Côte d’Azur. Je doktorandkou v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR ve skupině Chemie přírodních látek. Specializuje se na organickou chemii a analýzu vůní. V projektu Alchymie vůní má na starosti její chemickou část a aktivně se podílí na workshopech výroby starověkých parfémů pro veřejnost.

Tisícovky lilií

Vidět zahradníky, jak se starají o dřeviny a byliny v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Troji, není nic výjimečného. Ale letos v říjnu by asi náhodný kolemjdoucí nevěřil vlastním očím, kdyby tušil, kdo se motá kolem záhonů. V zahradnických rukavicích a s lopatami by tam totiž mohl spatřit skupinu sestávající z filozofů, chemiků, egyptologů a dalších odborníků, kteří při své profesi běžně nemají s rýpáním v hlíně nic společného. Tahle nesourodá skupina vkládala do země více než tisícovku cibulek lilií, které – pokud v příštím roce vykvetou – poslouží jako ingredience pro výrobu súsina, jednoho z nejikoničtějších parfémů starověku.

Když půjde všechno podle plánu, mělo by ze zasazených cibulek vyrůst a vykvést několik tisícovek lilií. Podle receptu zaznamenaného řeckým učencem Dioskúridem (40–90 n. l.) je k jednomu litru súsina zapotřebí zpracovat jednu tisícovku květů denně po dobu tří dní (takže celkem tři tisíce květů na jeden litr).

„Tady vidíte, jak nákladná musela výroba parfémů být. Pokud chtěli Egypťané vyrobit sto litrů súsina, museli mít obrovské plantáže lilií, na kterých zřejmě pracovalo množství lidí,“ vysvětluje Sean Coughlin.

Tolik parfému tým produkovat nebude. Jinak se ale chce řídit veškerými radami a postupy, které lze z dochovaných návodů vyčíst. Súsinon zatím zkoušeli namíchat v malém množství, jen zkušební vzorek, příští rok s tisícovkami květů to ovšem bude mnohem větší dobrodružství.

Podobně jako tomu bylo u předchozího mendésia a metópia, přizvou výzkumníci k experimentální práci i veřejnost. Součástí projektu jsou totiž také workshopy, při kterých si můžou zájemci starobylé postupy výroby vůní vyzkoušet na vlastní kůži.

Výsledkem zpracování lilií by měla být příjemná svěží květinová vůně. V dnešní době by možná zaujala leckterou dámu. Ale mohla by se líbit třeba Kleopatře?

Překvapivě spíše ne. Vůně totiž, podobně jako oblékání, podléhají módním vlnám a odrážejí kulturní rozdíly. „Z textů víme, že v antice květinové parfémy preferovali spíše muži, kteří rádi voněli po liliích a růžích, zatímco ženy používaly spíše těžší pryskyřicové parfémy s odéry myrhy a skořice,“ vysvětluje Sean Coughlin.

Odkrýt tajemství Egypta

Projekt Alchymie vůní nám nabízí originální pohled na dějiny antického světa a osvětluje také některé dosud neznámé detaily starého Egypta. Egyptoložka Diana Míčková velmi oceňuje mezioborové propojení, které jí otevírá zcela nové perspektivy. Někdy se třeba v textech na zdech chrámů setkává s rostlinami, které není možné určit bez hlubší znalosti botaniky anebo chemických postupů.

I ve spolupráci s kolegy však zůstává čtení ptolemaiovských textů nesmírně obtížné. Už v době, kdy vznikaly, byly zapisovány v podstatě mrtvým jazykem. „Tehdejší běžná egyptština vypadala jinak a zapisovala se odlišným písmem, komunikačním jazykem pak byla na území Egypta také řečtina, později latina. Hieroglyfy ovládali jenom někteří kněží, kteří pracovali se starými texty,“ vysvětluje Diana Míčková.

Tito kněží dokonce vytvořili speciální systém zápisu hieroglyfů – tzv. ptolemajštinu. V enormním množství se v něm používaly slovní a obrazové hříčky, různé rébusy, akronymy a podobně. Lidé, kteří tento systém tvořili, také neustále vymýšleli nové znaky – zatímco standardní, klasická egyptština má kolem 750 znaků, ptolemajština jich má tisíce!

Překlad je proto velice náročný, trvá dlouho a mnoho textů zůstává nepřeložených. „Občas se stává, že i když rozumíme jazyku, je těžké pochopit obsah. Zároveň nám to ale dává fascinující možnost ponořit se alespoň zčásti do mysli starých Egypťanů, zjistit něco o tom, jak viděli svět, jak vypadaly jejich vědecké poznatky a technické postupy, které uchovávali a využívali po staletí a z nichž posléze čerpal i řecko-římský svět,“ podotýká Diana Míčková.

A čerpá z nich do jisté míry i naše současná civilizace. Inspirace světem vzdáleným od nás přes 2000 let je stále znát – a to i v samotné branži výroby parfémů, vonných mastí a aromaterapie. Schválně si všimněte, kolik novodobých výrobků nejrůznějšího složení nese název odkazující k Orientu, starému Egyptu nebo samotné královně Kleopatře.

Článek vyšel v čtvrtletníku A / Magazín (4/2024 (verze ke stažení)

>Text: Leona Matušková, Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR

---

Doporučujeme

>Četba na pokračování v podcastu Dobrodružství poznávání: Zajímavosti ze země pyramid aneb 100 nej ze starého Egypta

• Kapitola 03 | Význam kosmetiky u starých Egypťanů

Může vláda číst vaše zprávy? Ano, a šifrování ji neodradí, potvrdil Mark Zuckerberg

• Koncové šifrování (end-to-end) je skutečně to nejlepší bezpečnostní opatření, které chatovací aplikace nabízí
• I tak ale existují způsoby, jak se mohou vládní agentury a informační služby do vašeho telefonu nabourat
• O některých z nich se rozpovídal šéf Meta Mark Zuckerberg v podcastu u Joea Rogana

Jak moc tajné jsou vaše šifrované zprávy v aplikacích jako WhatsApp, Facebook Messenger nebo iMessage? To je otázka, jakou si pokládají někteří uvědomělí uživatelé, kterým nejsou lhostejná data plynoucí z jejich telefonu a chatovacích aplikací. Celkem významně k diskuzi přispěl šéf Meta Mark Zuckerberg, který se tématu šifrovaných zpráv rozpovídal v podcastu The Joe Rogan Experience. Šifrované zprávy zaručí bezpečí jen napůl

Drtivá většina chatovacích aplikací na trhu používá koncové šifrování, tzv. end-to-end. Jde pravděpodobně o nejlepší možnou ochranu internetové komunikace, jakou známe. Kromě iMessage a RCS chatů mezi telefony s Androidem šifrování používá i Facebook Messenger, Signal, Telegram nebo WhatsApp – nejoblíbenější chatovací aplikace na trhu.

>VIDEO: Joe Rogan Experience #2255 - Mark Zuckerberg

Rogan s Zuckerbergem ve 2,5hodinovém pocastu rozebírali mimo jiné i kauzu, která se rozhořela v únoru loňského roku kolem americké novináře Tuckera Carlsona. Ten 8. února 2024 zveřejnil rozhovor s ruským prezidentem Vladimire Putinem, jako první západní novinář po vypuknutí války na Ukrajině v únoru 2022. Zároveň Carlson oznámil, že americká Národní bezpečnostní agentura (NSA) věděla o jeho plánech na cestu do Ruska, protože četla jeho soukromé zprávy v aplikaci Signal.

Může vláda číst vaše zprávy?

Jak je to možné? Mark Zuckerberg u Rogana de facto dementoval, že by libovolná vládní informační služba, ať už půjde o NSA nebo CIA, mohla jakkoliv narušit koncové šifrování. Jde totiž o férovou pojistku mezi uživatelem a provozovatelem. Zástupci chatovacích aplikací navíc již v minulosti mnohokrát ukázali, že s tím, co si uživatelé píši mezi sebou, nelze nic moc dělat.

To potvrdil i Zuckerberg – uvedl dokonce, že Signal, z kterého měly Carlsonovy zprávy uniknout, používá stejné zabezpečení formou E2E šifrování jako WhatsApp, podobný únik je tedy vyloučen. Zároveň však šéf holdingu Meta upozornil na jiný problém. Existuje totiž způsob, jakým mohou vládní agentury číst zprávy občanů, respektive kontrolovat prakticky vše na vašem telefonu.

„Agentury jako NSA či CIA by musely vyloženě hacknout váš telefon. A skutečně je spousta způsobů, jak to provést. […] Když vás FBI zatkne, první co udělá je, že vezme váš telefon a podívá se, co v něm máte,“ prohlásil Zuckerberg u Rogana, aniž by výslovně uvedl příklady toho, jak mohou vládní agentury napadnout vaše zařízení. A to i přestože o nich zřejmě ví.

Neřád jménem Pegasus

Jedním z nich je například řízená infiltrace do zařízení, nejčastěji s využitím hackerských nástrojů a spywarů. Joe Rogan v rozhovoru zmínil například špionážní nástroj Pegasus. Jde o software vyvinutí izraelskou firmou NSO Group, který slouží ke sledování koncových zařízeních. Existují zprávy o tom, že Pegasus zneužívají vládní agentury, včetně USA, ke špehování osobností z veřejného života, jako jsou novináři, aktivisté i politici. V září jsme informovali o tom, že nástroj za vyšší desítky milionů korun si měla pořídit slovenská kontrarozvědka. Podobná hrozba tedy není tak daleko, jak byste si mysleli.

Spyware tohoto typu se do vašeho telefonu může dostat několika způsoby, zpravidla bez vědomí uživatele. Mezi nejčastější patří zneužití zranitelností v operačním systému nebo aplikacích, kdy Pegasus využije tzv. zero-day chyby, které ještě nebyly opraveny. Infekce může nastat například otevřením škodlivého odkazu v SMS, e-mailu nebo přes aplikace typu WhatsApp. V některých případech se spyware může nainstalovat i bez jakékoliv interakce uživatele, tzv. zero-click útoky, například prostřednictvím zranitelnosti v protokolech pro příjem zpráv či hovorů.

Zuckerberg u Rogana zmínil několik tipů, jak zvýšit bezpečnost vašich zpráv nad rámec end-to-end šifrování. Například můžete využít funkci mizejících zpráv, kterou nabízí kromě WhatsAppu a Messengeru i Signal, Telegram nebo Instagram. Díky tomu, že zprávy z chatovací aplikace jednoduše zmizí, nebude možné je špehovat ani při napíchnutém telefonu. „S možnostmi šifrování a mizejících zpráv hovoříme o dost dobré úrovni zabezpečení,“ tvrdí šéf Meta.

Zběsilý tanec obřích exoplanet

Astronomové objevili planetární systém, který vykazuje dosud nejsilnější pozorovanou gravitační interakci mezi dvěma obřími planetami. Tento gravitační tanec je tak silný, že způsobuje zdánlivé změny periody oběhu planet v řádu dní! Planetární systém TOI-4504, který navíc také hostí malou planetu o velikosti mezi Zemí a Neptunem, představuje velmi důležitý objev, který astronomům umožní lépe porozumět formování a vývoji planetárních soustav.

Planetární systém TOI-4504, objevený vesmírnou misí TESS v souhvězdí Lodní kýl na jižní obloze, se skládá ze dvou planet o něco větších než náš Jupiter a jednoho mini Neptunu. Planeta TOI-4504 c s hmotností 3,8 hmotnosti Jupitera přechází z našeho pohledu přes disk své mateřské hvězdy a způsobuje tak mírný pokles její jasnosti a my pak můžeme pozorovat tzv. tranzity, průměrně jednou za 82 dní, což je doba jejího oběhu.

Orbita TOI-4504 c je gravitačně ovlivňována netranzitující planetou TOI-4504 d s hmotností 1,4x větší, než je hmotnost Jupitera. Podle konkrétní konfigurace planet můžeme pozorovat dřívější nebo pozdější okamžiky průchodu planety TOI-4504 c před hvězdou, tedy variaci v okamžicích tranzitů. Amplituda těchto změn činí v případě planety c 4 dny, což je nejvíce, co bylo doposud detekováno. Kdyby tranzitovala planeta d, která byla díky změnám v periodě planety c objevena, pozorovali bychom dokonce změny v okamžicích tranzitů s amplitudou 6 dní.

Hlavní autorkou studie, která byla publikována v Astrophysical Journal Letters, je doktorská studentka Michaela Vítková z Masarykovy univerzity v Brně, která svůj výzkum vedla na Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově.

„Byli jsme velmi překvapeni, když jsme detekovali změny s tak velkou amplitudou. Dosavadní rekordman měl totiž amplitudu změn poloviční a jednalo se o úplně jiný typ planety,” říká Vítková. Změny okamžiků tranzitů jsou zvláště výrazné u planet, které jsou v tzv. rezonanci. To znamená, že periody jejich oběžných dob jsou v poměru malých celých čísel. To je i případ planet TOI-4504 c a d, které mají poměry oběžných dob blízko k 2:1.

Systémy s hmotnými planetami na drahách s periodami v řádu desítek dní jsou pro astronomy extrémně důležité, protože mohou napovědět něco o historii a evoluci planetárních systémů.

„Výzkum systému TOI-4504 upřednostňuje scénář, že by pozorovaná rezonantní konfigurace v systému mohla být výsledkem migrace planet během formování v protoplanetárním disku spíše, než interakcí mezi planetami v systému, případně nějakým jiným tělesem,” vysvětluje Trifon Trifonov z MPIA v Německu.

Studie byla založena na změnách jasnosti patrných v datech z vesmírné mise TESS a analýze spekter ze spektrografu FEROS na dalekohledu s průměrem 2,2 m umístěným v Chile. Autoři také potvrdili, že se v systému nalézá ještě jedna menší planeta, s hmotností asi 10 hmotností Země, na vnitřní orbitě s periodou oběhu 2,4 dne.

„Systém TOI-4504 je velmi komplexní a získat dostatek dat pro dobrou analýzu vyžaduje čas. Naše studie demonstruje výhody velkých spoluprací,” doplňuje Rafael Brahm z UAI v Chile a koordinátor konsorcia WINE. „V budoucnu můžeme očekávat objevy planet, které vykazují ještě větší změny okamžiků tranzitů, než TOI-4504 c,” uzavírá Marek Skarka z Astronomického ústavu AV ČR.

Zdroj: Akademie věd ČR

V SOUŘADNICÍCH NEKLIDU. Česká literatura druhé dekády jednadvacátého století v souvislostech a interpretacích

>📔 Právě vyšlo

Nejnovější českou literaturou se zabývají již třetí „Souřadnice“ – po Souřadnicích volnosti, mapujících devadesátá léta, a Souřadnicích mnohosti nultých let přicházejí neklidná léta desátá.

Redaktoři objemného svazku ve svých studiích popsali proměny i kontinuity sledovaného období v literatuře a zachytili jeho hlavní kontury. Necelých třicet dalších spoluautorů pak v důkladných interpretacích analyzovalo vybraná díla této etapy včetně podrobných informací o ohlasech a dalším životě jednotlivých knih.

Úvodní studie se věnuje problematice literárního života druhého desetiletí 21. století, vztahu literatury a společnosti, roli státu v literárním provozu, postavení spisovatelů, literárních cen, festivalů a veřejných čtení, nakladatelství a literárních časopisů i literární kritiky. Charakterizuje nejvýraznější trendy, jako byl rozmach mainstreamové literatury, digitalizace a genderová problematika.

Následující oddíly knihy jsou věnovány jednotlivým literárním druhům: próze, poezii a dramatu.

Půjde o díla, která se mohou stát základem pomyslného kánonu literatury nového tisíciletí? A jak se vůbec změnila literatura po listopadu 1989? I o tom budou na slavnostním uvedení knihy 6. února 2025 diskutovat redaktoři a autoři studií Alena Šidáková Fialová, Petr Hruška, Lenka Jungmannová, Marek Lollok a další.

>Knihu vydaly Ústav pro českou literaturu AV ČR a Nakladatelství Academia.

Rakovina dávno není „nemoc stárnutí“. Stále více postihuje mladé lidi, zejména ženy

>Zdravotnický deník

Podle nové zprávy Americké onkologické společnosti (American Cancer Society) postihují některé druhy nádorových onemocnění stále častěji dospělé v mladém a středním věku, zejména pak ženy. Úsilí v oblasti veřejného zdraví se v USA ale soustředí spíše na osoby s vyšším rizikem a starší obyvatele. Na zprávu upozornil deník The New York Times.

Na vzestupu je v USA celkem šest z deseti nejčastějších druhů rakoviny. Roste počet případů rakoviny prsu, dělohy, tlustého střeva a konečníku, prostaty, slinivky břišní a melanomu. Epidemioložka a jedna z autorek studie Rebecca L. Siegelová říká, že přestože se nepříznivé trendy týkají v několika případech i mužů, nepoměrně větší část případů tvoří ženy, které jsou navíc diagnostikovány ve stále mladším věku. Počet případů rakoviny stoupá u žen mladších 50 let a také u žen od 50 do 64 let.

Jedním z nejvíce znepokojivých zjištění je nárůst nových případů rakoviny děložního čípku u žen ve věku 30 až 44 let. Zatímco v 70. letech díky rozšíření screeningu pomocí Papova stěru (vyšetření prováděné za účelem zjištění abnormálních buněk v děložním čípku, pozn. red.) výskyt tohoto onemocnění klesl, nedávný průzkum ukázal, že tento typ prevence ženy podceňují a odkládají gynekologické prohlídky.

The New York Times odkazuje na průzkum z loňského roku mezi více než 1 100 ženami, z nichž 72 procent odložilo návštěvu gynekologie se screeningem. Polovina z nich pak uvedla, že neví, jak často by se na rakovinu děložního čípku měla nechat vyšetřit.

Další varování přinesla zpráva v oblasti rakoviny plic. Přestože v posledních deseti letech počet případů obecně klesá, u mužů se snižuje rychleji. Odborníci bili na poplach už v roce 2021, kdy poprvé výskyt rakoviny plic u žen mladších 65 let překonal výskyt u mužů: 15,7 případů na 100 000 žen ve srovnání s 15,4 případy na 100 000 mužů. S rostoucím počtem případů nádorů plic mezi ženami se potýká i Česko, více jsme psali v tomto článku.

Co se týče rakoviny prsu, v letech 2012 až 2021 celkově rostl počet nových případů o jedno procento ročně. U dvacetiletých, třicetiletých a čtyřicetiletých žen však došlo k nárůstu incidence o 1,4 procenta za rok (více zde). „Nárůst je způsoben odhalováním lokalizovaných nádorů a některých druhů rakoviny poháněných hormony. Část nárůstu je důsledkem měnících se vzorců plodnosti. Porod a kojení chrání, ale stále více Američanek mateřství odkládá, nebo děti vůbec nemá. K dalším rizikovým faktorům patří genetika, rodinná anamnéza a nadměrné pití alkoholu,“ popisuje The New York Times.

Někteří odborníci se začínají více zabývat otázkou, zda kromě obvyklých rizikových faktorů, jako je životní styl, genetika a rodinná anamnéza, nemůže ke vzniku rakoviny v mladém věku výrazněji přispívat také vliv životního prostředí.

„Myslím si, že nárůst ne jednoho, ale celé řady druhů rakoviny u mladších lidí, zejména u mladých žen, naznačuje, že jde o něco širšího než o rozdíly v individuální genetice nebo genetice populace. Silně to poukazuje na možnost, že k nárůstu rakoviny u mladších lidí přispívá vliv životního prostředí a náš životní styl v USA,“ říká onkolog Neil Iyengar. Úsilí v oblasti veřejného zdraví se podle něj stále soustředí spíše na osoby s vyšším rizikem a starší obyvatele Spojených států.

Podle Rebeccy L. Siegelové ale mají lidé mnoho preventivních nástrojů, kterými mohou sami riziku nádorového onemocnění předcházet. Často si navíc neuvědomují, jak velký vliv jejich chování může mít. Jde například o pravidelný spánek, udržování zdravé tělesné hmotnosti, pohyb nebo vyhýbání se cigaretám a alkoholu.

>Zdroj: Zdravotnický deník

Zkušená fotografka prozrazuje, jak zachytit tajemný život pod mořskou hladinou

NationalGeographic.cz

>Jennifer Hayesová se k fotografování dostala při vědecké práci, když toužila lidi přimět k ochraně přírody. Zde jsou její rady pro pořizování působivých snímků pod mořskou hladinou.

K fotografování a vyprávění příběhů jsem se dostala při vědecké práci. Během svého postgraduálního výzkumu žraloků a ještěrů jsem si uvědomila, jakou sílu může mít obrazový materiál v akademické sféře, politice a ve veřejném prostoru. Fotografie a videa byly mnohem přesvědčivější než koláčové grafy a statistiky, protože umožnily lidem spojit se s druhy a ekosystémy, které jsou jim obvykle skryté.

Můj cíl je jednoduchý: prostřednictvím obrazového materiálu ukázat lidem, s kým sdílíme naši planetu, a ukázat jim, že Země je naše, že se za ni můžeme postavit, nebo o ni přijít. Zde jsou moje tipy pro pořizování fotografií a videí pod vodou.

Nikdy nepodceňujte sílu svých nástrojů: ať už je to chytrý telefon, kamera GoPro, digitální zrcadlovka nebo dron – dokonce i tužka a papír. Ano, publikovala jsem nakreslené ilustrace! Nezapomeňte také na zvuk: zvukové záznamy mohou být neuvěřitelné a nečekané.

Vždy najděte způsob, jak nepropásnout ten pravý okamžik jenom proto, že váš nejnovější fotoaparát má zrovna vybitou baterii. Každý snímek se může hodit - i ten zdánlivě nedokonalý vám pomůže lépe zachytit celý příběh.

Nové fotografy varuji před chybou, kterou dělám příliš často: usadit se na jednom místě a zachytit zvíře v jediném úhlu. Pokud se budete pohybovat, můžete objevit lepší úhel nebo probíhající interakci, která byla vašemu objektivu skryta – například nedalekého dravce sledujícího váš objekt. Použití širokoúhlého záběru také pomáhá zachytit objekt v kontextu jeho prostředí.

Důležité je také dostat se zvířatům z očí do očí. Pro tyto intimní záběry jsou užitečné makroobjektivy, které dají vyniknout charakteru zvířat.

Krása kamery GoPro spočívá v tom, že nemusím být u toho, když pracují. Když vyrážím pod hladinu, často si jich s sebou vezmu několik a strategicky je rozmístím na místa, kde předpokládám, že by mohlo dojít k nějaké akci. Pak je nastavím tak, aby nahrávaly video nebo pořizovaly časované fotografie.

Natáčení kamerou v podvodním pouzdře vyžaduje, abyste se potápěli s velkým vybavením a se stroboskopy, které blikají uprostřed hlučného mraku potápěčských bublin – to nejsou nejlepší podmínky pro zachycení přirozeného chování. Zato malé, vzdáleně umístěné kamery splývají s okolím a nepůsobí tak nápadně, díky čemuž se fotografovaný tvor chová přirozeně.

Na každý úkol si s sebou beru dva iPhony: jeden je můj pracovní telefon, druhý je můj pracovní fotoaparát. Oba používám odděleně, takže jeden smartphone mohu považovat za fotoaparát, aniž bych riskovala ztrátu zařízení, které potřebuji k psaní zpráv, volání, používání internetu atd. Ve světě hladovém po vertikálním videu je váš iPhone neocenitelným přínosem. Na těchto zařízeních pořizuji fotografie ve formátu RAW a natáčím video v rozlišení 4K.

Pro časosběrné snímky s sebou nosím stativ pro chytré telefony a považuji ho za užitečný i pro pořizování zpomalených záběrů.

Pro svůj chytrý telefon si můžete koupit pouzdro, které vám umožní pracovat pod vodou v omezené hloubce – ale připravte se na to, že pouzdro může selhat. Nakonec se vše zaplaví, protože voda si cestu najde vždycky.

V neposlední řadě si co nejdříve zálohujte data. Přejí vám úspěšné fotografování!

>Zdroje: Jennifer Heyes: How to take photos underwater

Již nelze poznat, kdy je obraz vygenerovaný AI, míní expert

Česká televize

Čipy používané v oblasti umělé inteligence se dají přirovnat k lidskému mozku, popsal v pořadu 90' ČT24 Vladimír Janíček z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického (ČVUT). „Bavíme se o něčem, co je na špičce výkonu,“ dodal. Umělá inteligence se v posledních měsících nesmírně posunula, podle expertů se u výtvorů vytvořených kvalitní technologií nedá určit, zda je vytvořila právě AI. „Musíme si zvyknout, že technologie změní způsob, jakým věci kolem sebe vidíme,“ míní ředitel spolku prg.ai Lukáš Kačena.

Spojené státy omezí vývoz čipů v oblasti umělé inteligence. Chtějí, aby tato vysoce pokročilá technologie zůstala mimo dosah Ruska a Číny. Regulace by se měla týkat i Česka. Západní část Evropské unie bude mít ale podmínky volnější. Opatření by pro tuzemské firmy znamenalo významnou komplikaci. Podle ministra zahraničí Jana Lipavského bude Česko apelovat na Spojené státy, aby pro něj žádná omezení neplatila.

Čipy se podle Janíčka využívají k vývoji a simulaci globálních systémů, například počasí. „AI jako taková nastupuje s tím, že zpracovává obrovské množství dat. Čipy, které se nasadí do této oblasti, ušetří velké množství času a dají mnoho možností, jak řešit problémy,“ popisuje.

Od uveřejnění prvního velkého AI modelu určeného ke generování videí uběhl sotva rok a nástroj už používají i profesionálové. Odborníci ale upozorňují, že spolu s tím nadchází i doba, kdy nebude možné rozeznat, co je skutečné a co ne.

„Je nevyhnutelné, že internet bude zaplaven obsahem, který je vygenerovaný AI,“ věří AI lektor Ondřej Svoboda. A to prý i podvodným obsahem, který se snaží z lidí vylákat peníze.

„Teď jsme v nějaké mezifázi, že to jakž takž dokážeme u méně zdařilých padělků odhalit. Ale pak už to opravdu nebude možné a budu se muset smířit s tím, že nebudu moct věřit tomu, co vidím,“ popisuje budoucnost vědecký pracovník Fakulty elektrotechnické ČVUT Jan Čech.

V takovém světě tak podle odborníků bude o to důležitější bedlivě sledovat kontext i to, kdo nám dané informace dává.

„Musíme si zvyknout, že tato technologie naprosto mění způsob, jakým vidíme věci kolem sebe. Už teď nedokážeme poznat, kdy je obraz vytvořený umělou inteligencí. Ta technologie se za poslední měsíce nesmírně posunula. S určením vygenerované fotografie již prakticky nemáme šanci uspět,“ poznamenal ředitel prg.ai Kačena.

Archeologové UK odhalují kontakty ve Středomoří

vedavyzkum.cz

Bájná Trója, antický Pergamon v Malé Asii anebo ostrov Samothráké. Tam všude pracoval Peter Pavúk, jenž v letech 2013 až 2022 řídil Ústav pro klasickou archeologii Filozofické fakulty UK v Praze. Nyní svůj odborný zájem směřuje s kolegy na ostrov jiný: na málo probádaný Skopelos s jeho částí Stafylos v severním Egejském moři.

Cílem nového projektu je odkrývání tajemství starověké doby bronzové i zmapování celkové historie tohoto úžasného středozemního regionu ve 2. tisíciletí př. n. l.

„Archeologické projekty našeho ústavu pokrývají různé oblasti a lokality od Severní Makedonie přes Chorvatsko, Bulharsko, Řecko a Turecko až po dalekou Střední Asii,“ vysvětluje pro Forum Peter Pavúk z FF UK. Ostrov Skopelos byl dle něj vybrán pro jeho strategickou polohu na hranici mykénské palácové kultury a balkánských oblastí bohatých na přírodní zdroje. „Je to opravdu fascinující lokalita, která nám může poodhalit mnohé o kontaktech mezi starověkými civilizacemi,“ dodává vědec, jenž se specializuje na interakce egejských a anatolských kultur a na studium jejich keramiky.

Neprobádaná oblast plná otázek

Skopelos, jeden z ostrovů souostroví Severní Sporady, byl až donedávna z archeologického hlediska opomíjen. „Je trochu stranou hlavních zájmů, dost možná kvůli horší dostupnosti a hornatému terénu,“ vysvětluje Pavúk. „Přestože tam byla již před druhou světovou válkou objevena bohatá hrobka z raně mykénského období, další systematický výzkum se pak na ostrově prakticky nekonal. Naším cílem je tuto mezeru vyplnit a získat co nejvíce informací o životě na tomto, jak si myslíme, klíčovém místě v Egejské oblasti,“ líčí.

Archeologové z Karlovky tam už od loňského pozdního léta provádějí systematické povrchové sběry (na nichž se mimo jiné podíleli i studenti Anna Peterková a Ján Bobik), hledají stopy po starověkých osídleních, obchodních stanicích, ale i keramické střepy nebo nástroje užívané při výrobě textilu, které by mohly napovědět o mezikulturních kontaktech v této oblasti. „Keramika je pro nás něco jako DNA minulosti. Pomáhá nám totiž datovat naleziště, přibližně rekonstruovat obchodní trasy a zjišťovat, odkud pocházely jednotlivé vlivy,“ přibližuje mravenčí práci vědec, jenž působil i v Tübingenu. Mimochodem: jednou z jeho studentek byla také Kristina Doležalová, o jejíchž úspěších Forum nedávno psalo.

Klíčovým nalezištěm na Skopelu je prozatím poloostrov Stafylos, pojmenovaný po bájném mínojském princi, synovi boha Dionýsa, jenž měl ostrov osídlit spolu s bratrem Peparethem. Skalnatý výběžek na jižním pobřeží ostrova, s kotvišti po obou stranách, je přesně ta poloha, již v době bronzové vyhledávali pro svá pobřežní sídliště. V jeho zázemí se právě našla uvedená hrobka pocházející z období 16. až 15. století př. n. l. Ta obsahovala ostatky vícero jedinců, četné bronzové a keramické nádoby, zlaté ozdoby, bronzové dýky, nože a nástroje, ale hlavně zlatem obkládanou rukojeť meče, jednu z největších, kterou z Řecka známe.

Projekt ASkoS: Týmová práce

Na tento výzkum nebudou vědci Univerzity Karlovy sami. Projekt nese název Ancient Skopelos Survey (ASkoS) a je ukázkou moderní interdisciplinární spolupráce. „Pracujeme na něm v součinnosti s řeckými partnery, konkrétně s místní památkovou správou (tzv. Eforát) pro oblast Magnésia spadající pod tamní ministerstvo kultury, a s kolegy z Varšavské univerzity a Univerzity v Heidelbergu v rámci Aliance 4EU+,“ upozorňuje Peter Pavúk, který v rámci mezinárodní spolupráce řídí výzkum za českou stranu, tedy Univerzitu Karlovu.

Za řeckou stranu v čele projektu stojí Anthi Batziou, za německou Filip Franković a za polskou Agata Ulanowska, spolu s Polským archeologickým ústavem v Aténách (PAIA), který zároveň poskytuje vědeckému týmu záštitu při jednáních s řeckými úřady.

„Tato vzájemná spolupráce, postavená na již předešlé spolupráci v rámci 4EU+, nám umožňuje kombinovat různé znalosti a zdroje. Zahrnuje jak tradiční metody systematického povrchového sběru, geofyzikální prospekci, tak moderní technologie, jako jsou například prospekce pomocí dronů a skenování LIDAR,“ vysvětluje Pavúk.

Lidary, letecké laserové skenery, jsou dnes už klíčovou technologií, která archeologům pomáhá identifikovat skryté struktury pod vegetací, což přineslo například ohromující nálezy i v mezoamerické archeologii (Mayové). „Na ostrově jako Skopelos, který je z velké části zalesněný, je už lidar naprosto nezbytný. Dokáže totiž odhalit nejen zbytky starověkých staveb, ale třeba i terasová pole anebo jiné zemědělské struktury, které mohou být klíčem k pochopení starověkého hospodářství a jeho infrastruktury,“ dodává slovenský archeolog žijící v Praze.

Projekt zahrne rovněž detailní mapování i vrty, jež pomáhají rekonstruovat krajinné změny a erozní procesy. Tyto metody umožňují týmu lépe pochopit, jak se krajina vyvíjela v průběhu tisíciletí. „Každý nový objev nám poskytuje další dílek do mozaiky,“ ví dobře Pavúk. Celý tým čítající tucet členů má rozdělené úkoly až do roku 2028, po dobu licence od řeckého ministerstva kultury. Univerzita Karlova se na projektu podílí finančně programem Cooperatio. Účast studentů a pedagogů významně finančně podpořil i grant meziuniverzitní Aliance 4EU+.

Dávné trasy a hranice kultur

Jednou z důležitých otázek, na něž chce mezinárodní tým najít odpovědi, je povaha vztahů mezi mykénskými elitami a kulturami na severu. Mykény, jako jedna z nejvýznamnějších civilizací doby bronzové; hrály klíčovou roli v mezikulturních kontaktech. Je také známo, že mykénské elity hledaly kontakty se severem nejen kvůli surovinám, jako je měď, cín nebo zlato, ale i kvůli kulturní výměně.

„Skopelos mohl být zastávkou na obchodních trasách a sloužit jako zprostředkující stanice mezi Egejskou oblastí, Balkánem a západní Anatolií,“ nastiňuje Pavúk, když upozorňuje, kolik informací dokáží archeologové vyčíst třeba „jen“ z importované keramiky. Význam Skopelu coby možné dobové křižovatky naznačuje nejen jeho geografická poloha, ale také mořské proudy a (vhodné) směry větrů.

Ač Skopelos budí momentální zájem, není zdaleka prvním místem středomořských výzkumů Pavúkova týmu. Ten již dříve pracoval na egejských ostrovech Lesbos a Chios, hlavně však na ostrově Samothráké, který je znám svatyní Velikých bohů (kde byla roku 1863 nalezena i slavná 2,5metrová socha Níké Samothrácká).

„Každý z našich četných projektů přináší nové výzvy a objevy. Zkoumání civilizací nás učí, jakým způsobem lidé v minulosti čelili změnám a překonávali výzvy,“ říká Peter Pavúk a obratem dodává, že právě výzkumy na Samothráké jsou symbolické i pro dějiny tuzemské archeologie: „Je to místo, kde přesně před sto lety působila první československá expedice pod vedením Antonína Salače, podpořená mimo jiné přímo prezidentem T. G. Masarykem. Navazujeme tak na tradice, které mají hluboké kořeny,“ vypráví Pavúk.

Ten měl už jako mladý vědec příležitost pracovat rovněž v bájné Tróji, kterou v Malé Asii před 153 lety odkryl Heinrich Schliemann. Jak tamní výzkumy prožíval? „Práce v Tróji byla nejen výzvou a mou první zkušeností ve velkém mezinárodním týmu, ale i mimořádným zážitkem. Přece jen, spojení s místem, které je tak hluboce zakořeněno v dějinách západní kultury, ale i v dějinách archeologie jako takové, na mě mělo obrovský emocionální dopad. Uvědomil jsem si i naši malost v celém soukolí dějin,“ vzpomíná dnes vědec.

Vysoce mezinárodní přístup

Peter Pavúk vystudoval „kompletní“ archeologický rejstřík: tedy pravěkou, středověkou i klasickou archeologii na Univerzitě Karlově. Hodně námětů a zkušeností ovšem načerpal v Německu, neboť doktorská studia dokončil v Tübingenu a pak pobýval coby stipendista prestižního Humboldtova programu v Heidelbergu. „Práce s takovými kapacitami, jako byl Manfred Korfmann (žil v letech 1942–2005, zkoumal Tróju, respektive lokalitu Hisarlik, pozn. red.), Ernst Pernicka či Joseph Maran, byla pro mě neocenitelná. Tyto kontakty mi umožnily rozšířit záběr našich výzkumů a integrovat moderní technologie do naší práce,“ říká Pavúk.

Donedávna řídil – celou dekádu – Ústav pro klasickou archeologii FF UK. „Za posledních deset let jsme prošli transformačním obdobím. Zatímco dříve byl důraz kladen na jednotlivé badatelské projekty, dnes se snažíme o propojení vědeckých aktivit s mezinárodní spoluprací a aplikovanými výsledky,“ líčí profesor. Katedra má dnes okolo 25 doktorandů, přicházejí rovněž zahraniční studenti: a to nejen ze spřízněného Slovenska, ale také z Francie, Itálie či balkánských zemí, neboť se dostávají k zajímavé práci v terénu.

Ústav se může kromě vědeckých výsledků, které cílí nejen klasicky do top vědeckých oborových žurnálů typu Antiquity nebo American Journal of Archaeology, ale i specificky do časopisů zahraničních archeologických ústavů činných v Středomoří, pochlubit šikovnými postdoky. Hned tři z nich – Ümit Güder z Turecka, Lauren Morrisová z Nového Zélandu a Marek Verčík z Německa – získali v minulých letech univerzitní podporu Primus pro mladé lídry vědeckých skupin! A není ani tajemstvím, že řada „primusáků“ v nedávné době získala i elitní ERC granty.

Neláká taková soutěž štědré Evropské výzkumné rady (ERC), pochopitelně již pro zkušenějšího vědce, rovněž Petera Pavúka? „Máme s kolegy plán pro ERC Synergy projekt, tak uvidíme,“ směje se na závěr. Vedle vědy ovšem přední archeolog Univerzity Karlovy nepodceňuje ani popularizaci oboru: „Snažíme se dostávat výsledky naší práce k širší veřejnosti, a to prostřednictvím přednášek, výstav, ale i na sociálních sítích. Dbáme o mezioborovost. Budoucnost archeologie určitě propojuje humanitní a přírodní vědy.“

Autor: Martin Rychlík

Zdroj: Univerzita Karlova

Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy UK Forum.

>Peter Pavúk vystudoval pravěkou, středověkou a klasickou archeologii na UK. Doktorská studia strávil na Eberhard-Karls-Universität v Tübingenu. V letech 2009/2010 pobýval jako stipendista Nadace Alexandra von Humboldt v Heidelbergu. V roce 2012 byl na Univerzitě Komenského v Bratislavě habilitován v oboru archeologie. V letech 2013 až 2022 byl ředitelem Ústavu pro klasickou archeologii FF UK v Praze, kde dosud působí. Odborně se zabývá hlavně egejskou a anatolskou dobou bronzovou, s přesahem na Balkán a do střední Evropy. Je specialistou na keramické nálezy, chronologii a mezikulturní vztahy. Kromě výzkumu v Tróji se účastnil archeologických výzkumů na ostrově Samothráké, v Pergamu a dalších. Nejnověji působí v západním Turecku na lokalitě Kaymakçı a v Sardách. Podílel se na řešení řady grantů. Obdržel cenu Michaela Ventrise.

Hmyzí námluvy připomínají středověké turnaje a někdy končí smrtí neúspěšného nápadníka

National Geographic

Roháči mají své zápasy sumo. Samičky světlušek své partnery zabíjejí. Níže uvádíme některé z našich oblíbených způsobů páření hmyzu a pavoukovců.

Jeleni zaklesnou paroží. Krocani se naježí a vykračují si jako páni. Žáby skokani volští se s hlubokým skřehotáním překřikují. Jak to ale vypadá u menších tvorů? Jsou jejich samčí střety menším dramatem?

V nové řadě seriálu Skutečný život brouka, která se od 15. ledna vysílá na Disney+, se podíváme na některé další fantastické a bizarní způsoby páření, které se vyskytují u hmyzu a pavoukovců.

Samec roháče (Lucanus cervus) se zezadu na větvi připoutá k samici – jakmile se vypořádá s ostatními samci, může se tento hmyz pustit do páření.

I když jsou roháči vyzbrojeni obrovskými, středověce vypadajícími kusadly – když se dva samci setkají v rituálním souboji, ani jeden z nich obvykle nezemře. „Biologové je označují za přirozené zbraně,” uvádí Ainsley Seago, zástupce kurátora zoologie bezobratlých v Carnegie Museum of Natural History v Pittsburghu. „A co je na nich hezké... je to, že když je použijete správně, nikomu se nic nestane.” Ale jedno je jisté: někdo půjde z kola ven.

Seago však považuje za velmi zajímavé, že když se samci brouků utkají, nebojují o konkrétní samičku, ale spíše brání zdroj či oblast, kde se samičky nejspíš vyskytují, například otvor, jímž ze stromu uniká lahodná míza.

„Je to výživná, sladká potrava bohatá na kvasinky. Tato kombinace sladké potravy a chutných kvasinek je jako opravdu zdravý koktejl,” uvádí. „A i když to nerad o samičkách říkám, přitahuje samičky z širokého okolí podobně jako sladká návnada.”

Když si chce více samců nárokovat nějaké místo, může dojít k roztržce. Místo toho, aby se na sebe vrhli jako rytíři s kopím, se podle Seaga brouci pustí do něčeho, co připomíná zápas sumo. Je to „v podstatě zkouška síly, kdy se snaží shodit toho druhého z kladiny,” vysvětluje.

Samec motýlice lesklé (Calopteryx splendens) svírá samici ocasními sponami – což samci motýlic často dělají, aby přiměli samice k páření.

Pokud jste někdy trávili čas u rybníka, jezera nebo řeky a uviděli jste tam motýlice, které svá těla prohýbají do tvaru srdce, pak jste byli svědky toho, co entomologové označují jako „kopulační kolo“.

Jeho podstata však zas tak růžová není; aby samec přesvědčil samičku k páření, použije nejprve specializované spony, jimiž ji uchopí za zátylek a zůstane k ní přichycený, i když se samička pokusí odletět.

„Je to vlastně forma znásilnění,” konstatuje Jessica Wareová, kurátorka Amerického přírodovědného muzea v New Yorku a odbornice na hmyzí řád Odonata, kam patří vážky a vážky. Každý okamžik, který stráví přisátá k samci, je čas, který by mohla věnovat krmení, kladení vajíček nebo páření s jinými samci, což je také důvod, proč to samci dělají – aby se ujistili, že jejich genetický materiál pokročí do další generace.

I poté, co samička motýlice přijme samečka a přesune své břicho do polohy, v níž přijímá jeho sperma, může se sameček udržet v sevření půl hodiny i déle. Někdy samec dokonce samičku vytáhne na vodní hladinu a drží ji pod vodou, zatímco ona klade vajíčka na listy vegetace. „Řekl bych, že to není vždy dobrovolné,” říká Ware. „Protože jakmile ji pustí, může přijít jiný samec a sperma z ní vyškrábnout.”

Samci motýlic mohou být tak vytrvalí, že některé samice rodu Ischnura si dokonce vyvinuly způsob, jak se před nimi schovat. „Samičky při něm vlastně mění své zbarvení, aby vypadaly jako samci,” poznamenává Ware.

Světluška východní (Photinus pyralis) letí tmavou nocí a ukazuje svou bioluminiscenční světelnou stopu. Samečci světlušek se musí mít na pozoru před kanibalistickými samičkami ze skupiny druhu Photuris versicolor, které blikají klamnými signály při páření, aby nalákaly svou kořist.

Když světluška v noci bliká svým bioluminiscenčním pozadím, snaží se světluškám stejného druhu a opačného pohlaví naznačit, že je volná a připravená se pářit. Nejedná se o žádné nucení. Žádná zkouška síly. Dokonce není vydán ani jediný zvuk. Jenom jemné vábení světlem.

Samičky světlušek ze skupiny Photuris versicolor však této jemnosti zneužívají. „Napodobí záblesky samic jiných druhů, aby přilákali samce k páření,” říká Seago. „A když se k nim samec přiblíží, otočí se a prostě ho sežerou.”

Vědci se domnívají, že samičky rodu Photuris, známé jako femme fatales, požírají samečky jiných druhů, aby jim ukradly obranné sloučeniny neboli chemické látky v krvi, kterými od sebe odlákají predátory.

Pavouk paví oko (Maratus volans) předvádí své barevné břišní krovky –součást složitého tance, kterým se samci tohoto druhu snaží zapůsobit na samičky.

V Austrálii žije skupina drobných pavoukovců z rodu Maratus, kteří mají v angličtině kvůli svému pestrému zbarvení přízvisko „paví“. Na první pohled vypadají jako všichni ostatní skákaví pavouci. „Mají drobné pavoučí tělo, trochu zavalité nohy... a velké oči před obličejem,” popisuje Sebastian Echeverri, vědec zabývající se pavouky z Xerces Society a autor knihy Spiders of the United States & Canada (Pavouci Spojených států a Kanady). „Ale když dospělý samec takové pavouka spatří samici, stane se něco opravdu zvláštního,” dodává.

Když má samičku na mušce, zvedne sameček zadeček do vzduchu a rozevře ho jako pestrobarevný vějíř, čímž se jeho břicho promění ve fascinující „mini-billboard“. Některé druhy pavouků mají na nohou také vyvýšené struktury podobné chlupům, kterými mávají jako vlajkovým semaforem, upřesňuje Echeverri.

Barvy a vzory závisí na druhu, stejně jako pohyby, které předvádí nohama, ale toto představení není nic jiného než choreografické taneční číslo... s hudbou! Samci mohou také bubnovat do země vibracemi, které samice vyhodnotí spolu se zbytkem představení.

„Skákavci jsou zvláštní tím, že se u nich vyvinuly opravdu velké oči, které vidí skutečně výborně,” říká Echeverri. „A tak se díky tomu jejich námluvy vyvinuly také tak, že používají vizuální řeč, pohyb, tanec a barvy způsobem, který mnoho jiných pavouků nedělá.”

>Zdroje: Jason Bittel:Weapons, dances—and murder? Inside the wild world of bug courtship

Tip: Prohlížeč Brave – anonymní surfování po webu prostřednictvím sítě Tor

CHIP.cz

Prohlížeč Brave je považován za bezpečného pomocníka při surfování, který klade velký důraz na ochranu soukromí dat. Tento browser navíc umí další zajímavou funkci, která vám zajistí na síti anonymitu.

Prohlížeč Brave vás zbaví sledovacích prvků, reklamy, ale kromě toho nabízí navíc možnost přistupovat k anonymizační síti Tor, takže vaše skutečná IP adresa zůstane skrytá. To vám běžná funkce „anonymní okno“ nezajistí.

Pokud chcete zůstat v anonymitě, otevřete prohlížeč Brave, klikněte na nabídku se třemi tečkami v pravém horním rohu a vyberte možnost „Nové soukromé okno přes Tor“. Případně můžete také stisknout kombinaci kláves [Alt]+[Shift]+[N]. Po spuštění nového okna, které je podbarveno fialově, se automaticky vytvoří připojení k síti Tor, takže můžete anonymně surfovat po webu.

Mohlo by vás zajímat

>Temná stránka internetu: jak se anonymně pohybovat na darknetu

Soukromé okno přes TOR skryje IP adresu uživatele.

To si můžete snadno ověřit: navštivte webovou stránku whatismyip.com, případně wieistmeineip.de. V pravé nebo horní části se zobrazí rozpoznaná IP adresa, která neodpovídá vaší skutečné IP adrese. Poté otevřete stránku v běžném okně prohlížeče: zde se zobrazí vaše skutečná IP adresa.

Pokud soukromé okno Tor opět zavřete, budou všechny údaje související se spojením smazány. A co víc, navštívené stránky se nezobrazí ani v historii prohlížeče Brave.

Zdroj: Brave, whatismyip, wieistmeineip

Ptačí chřipka ohrožuje populace ptáků u antarktických břehů. Možná jde o původní, nezmutovaný virus

Český rozhlas

Osmičlenná výprava vědců z Masarykovy univerzity se před týdnem vydala na polární výpravu do Antarktidy. Připojí se ke kolegům, kteří vyjeli už týden předtím. Svoji pozornost čeští výzkumníci nově zaměří na ptačí chřipku – podle jejich hypotézy totiž u jižního pólu zůstal ještě původní, nezmutovaný virus. Bude je ale zajímat i to, jak se změna klimatu podepisuje na houbách, meších a lišejnících.

Miloš Barták mi v laboratoři v kampusu v brněnských Bohunicích ukazuje lišejník dovezený z poslední výpravy na Antarktidu. Nové vzorky dovezou výzkumníci letos.

„Tamní lišejníky se musí vyrovnat s celou řadou faktorů, jako je velmi nízká teplota a vysoká ozářenost,“ vysvětluje a předvádí, jak tyto podmínky vědci pomocí speciálního přístroje simulují v české laboratoři.

Mykoložka Monika Laichmanová se zase zabývá mikroskopickými houbami. A protože nejsou pouhým okem viditelné, odebírá v Antarktidě vzorky z povrchu skal.

Čeští vědci se letos během expedice zaměří taky na šíření ptačí chřipky u jižního pólu. Podle jejich hypotézy tam zůstává původní nezmutovaný kmen viru. „Mršina je infekční ještě 190 dní po úhynu. Zkoumáme, jakým způsobem virus v Antarktidě přežívá a v jakém prostředí,“ doplňuje vedoucí výzkumu Pavel Kapler.

Strava jako amarouny

Výzkumníci stráví na Antarktidě dva týdny. Stejnou dobu jim zabere cesta tam i zpět.

S sebou si berou kromě vědeckého vybavení taky spacáky, teplé oblečení a samozřejmě taky jídlo, konkrétně speciální sušené potraviny. Ve vakuovaných balíčcích je po 160 gramech suché stravy, která se zalije vodou a vystačí pak jako hlavní jídlo pro jednu osobu.

Data získaná během expedice budou vědci zkoumat několik měsíců v laboratořích v Česku. Na výzkumu viru ptačí chřipky spolupracují s kolegy z Chile.

---

Články o ptačí chřipce na webu Dobrodružství poznávání:

• Potvrzen první závažný případ ptačí chřipky H5N1 v USA u člověka
• Ve státě Luisiana zemřel první člověk na ptačí chřipku ve Spojených státech
• Kanada má první případ přenosu ptačí chřipky na člověka

Fascinující výzkum strachu: Jedna dvě, robogator si jde pro tebe

>Osel.cz

Potkanům, na rozdíl od lidí, je možné nahlížet do mozku, když jim tam vzniká a strach a obavy. Neurovědci postavili arénu s potravou, kterou tam hlídal strašlivý robogator a nechali potkany, ať se ho bojí. Výsledky experimentu potvrzují významnou roli hippokampu při tvorbě a v budoucnu i léčbě strachu a úzkosti.

Strach a úzkost představují intenzivní motivaci k tomu, abychom se vyhnuli nepříjemným situacím. U lidí se to ale zkoumá těžko, když jim nemůžete jen tak nahlížet do mozku. Naštěstí to podobně funguje i u jiných savců, včetně vděčných laboratorních potkanů.

Neurovědec David Redish z americké University of Minnesota a jeho kolegové postavili arénu z kostek Lego, umístili do ní dobroty a nechali je hlídat nevlídným robotem, jemuž říkali „robogator.“ Do bludiště pouštěli potkany, kteří by si rádi pořídili něco k snědku.

Robogator byl ale proti a potkany děsil. Když se k němu přiblížili, robogator na ně vystartoval simulovaným útokem. Děsivě vřískal, cvakal čelistmi a máchal ocasem. Určitě nepřekvapí, že potkani robogatora zrovna nemilovali. Reagovali už jen na samotnou přítomnost robogatora. Ztráceli chuť pokračovat za potravou, schovávali se za rohem a někdy to úplně vzdali.

Redish a spol. měli zároveň možnost sledovat dění v mozku potkanů během dramatu s robogatorem. Zjistili, že když se potkani setkali s potravou nebo naopak s robogatorem, byly v jejich mozku aktivní pyramidové neurony v hippokampu (place cells), o nichž víme, že reagují, když potkan dorazí na určité místo v prostředí.

Také vyšlo najevo, že po setkání s robogatorem se spíše aktivují neurony spojené s tímto robotem, než neurony, které jsou spojené s umístěním potravy. Když to potkan úplně vzdá, svítí mu v mozku už jen neurony týkající se robogatora. Jak se zdá, mozek si zřejmě vytváří mapu obav, podle které se pak řídí.

Podle badatelů se již dlouho mluví o tom, že vytvoření úzkosti a strachu zahrnuje představivost a tím pádem i hippokampus. Z dřívějška máme spoustu dat o tom, jak hippokampus těsně souvisí s představováním si jiných míst a jiných dob, v souvislosti s plánováním budoucích kroků. Redish s kolegy objevili, že stejné mechanismy v hippokampu ovládají i negativní představy, spojené s již prožitými nebezpečími a hrozbami do budoucna.

Redishův tým rovněž pozoroval, že když potkanům podávali diazepam, který se obvykle předepisuje při úzkosti, má to vliv na mozkovou aktivitu. Diazepam potlačoval dění v hippokampu, v oblastech, které souvisejí s úzkostí. Vědci věří, že podobné výzkumy konkrétních mechanismů úzkosti by nás mohly přivést k nové generaci léčiv a k rozvoji nových terapií úzkosti.

>Video: Changing How We Choose with David Redish | The One You Feed

Literatura: IFL Science 15. 1. 2025. | PLoS Biology online 14. 1. 2025.

>Zdroj: OSEL.cz

Mýty o klimatu versus fakta

Změna klimatu je jedním z nejdůležitějších témat naší doby. Je však zároveň zahalena do nepřeberného množství mýtů a dezinformací, které ztěžují řešení problému. Podívejme se na nejčastější klimatické pověry a na to, jaká je realita.

Pokračovat ve čtení

Štúdia ukazuje, ako môžu domácnosti znížiť náklady na energiu

Experiment v Amsterdame ukázal, že energetická chudoba sa dá prekonať pomocou niekoľkých jednoduchých opatrení.

Mnoho ľudí na celom svete žije v energetickej chudobe. To znamená, že náklady na energie tvoria viac ako 8 percent ich ročného príjmu. Energetickú chudobu charakterizuje aj stav, keď si domácnosť nemôže dovoliť udržiavať vo svojom bývaní primeranú teplotu, lebo nemá dostatok finančných prostriedkov na úhradu výdavkov za energie alebo príjmy domácnosti nedostatočne kryjú jej výdavky na energie.

V Európskej únii postihuje energetická chudoba približne 50 miliónov domácností. V Holandsku žije v energetickej chudobe okolo 550 000 domácností, čo predstavuje 7 percent obyvateľstva. Výskum v USA ukázal, že približne tri z desiatich domácností majú problém s platením účtov za energie.

A ako je na tom Slovensko? Podľa štúdie Slovenskej akadémie vied Energetická chudoba 2024 si na Slovensku nemôže každá štvrtá domácnosť pod hranicou chudoby udržať vo svojom obydlí dostatočné teplo. V rámci Európy patrí Slovensko medzi krajiny s najvyšším podielom výdavkov na energie v pomere k čistým príjmom.

Úspešný experiment

Energetická chudoba predstavuje globálny problém, ktorý naberá väčšie rozmery aj v dôsledku rastúcich cien energií. Jednoduché riešenie neexistuje. Experiment vedcov z Massachusettského technologického inštitútu (MIT) a Amsterdamského inštitútu pre pokročilé metropolitné riešenia ukázal, ako môžu ľudia pomerne jednoduchými spôsobmi znížiť spotrebu a náklady za energie.

Výsledkom experimentu, ktorý sa uskutočnil v Amsterdame, bolo zníženie výdavkov domácností na energie celkovo o polovicu, čo je dostatočná úspora na to, aby sa tri štvrtiny z nich vymanili z energetickej chudoby.

„Náš projekt energetického koučingu ako celok vykázal 75-percentnú úspešnosť pri zmierňovaní energetickej chudoby,“ cituje správa MIT Josepha Llewellyna, výskumníka z MIT Senseable City Lab a spoluautora nedávno publikovaného dokumentu, v ktorom sú podrobne opísané výsledky experimentu.

Znížili spotrebu i náklady

Štúdia s názvom Assessing the impact of energy coaching with smart technology interventions to alleviate energy poverty (Posúdenie vplyvu energetického koučingu pomocou inteligentných technologických intervencií na zmiernenie energetickej chudoby) bola uverejnená v časopise Scientific Reports.

V experimente, na ktorom sa zúčastnilo spolu 117 amsterdamských domácností, vedci otestovali dva varianty energetického koučingu. V prípade prvej skupiny, ktorú tvorilo 67 domácností, vedci uplatnili prvý variant koučingu. Každá domácnosť dostala správu o spotrebe energie spolu s poradenstvom, ako šetriť energie.

Druhá skupina, ktorú tvorilo 50 domácností, dostala okrem správy a koučingu aj inteligentné zariadenie, ktoré poskytovalo v reálnom čase aktuálne informácie o spotrebe energií v domácnosti. (Vo všetkých domácnostiach boli urobené tiež drobné vylepšenia, napríklad dodatočná izolácia).

V oboch skupinách znížili domácnosti svoju mesačnú spotrebu elektrickej energie o 33 percent a plynu o 42 percent. Ich účty za energie sa znížili celkovo o 53 percent a percento príjmov, ktoré vynakladali na energie, kleslo z 10,1 percenta na 5,3 percenta.

Ako sa im podarilo ušetriť?

Ako sa domácnostiam podarilo ušetriť? Najviac zavážili zmeny v návykoch, ako je vykurovanie len používaných miestností a odpájanie nepoužívaných zariadení od elektrickej siete. Oba prípady šetria energiu, účastníci ich však pred koučingom neuplatňovali.

„Rozsah energetickej gramotnosti bol v jednotlivých domácnostiach rôzny,“ uvádza Llewellyn. On a jeho kolegovia mali vždy na zreteli potreby konkrétnej domácnosti a zlepšenia, ktoré sa dali urobiť.

Prekvapivé bolo, že domácnosti, ktoré dostali malé zariadenia zobrazujúce údaje o spotrebe energie v reálnom čase, mali tendenciu používať ich len tri alebo štyri týždne po návšteve kouča. Potom ľudia akoby strácali záujem o príliš časté monitorovanie spotreby energie. Napriek tomu viedlo len niekoľkotýždňové monitorovanie, keď ľudia sledovali svoju spotrebu prostredníctvom zariadení, k trvalejšej zmene návykov.

Energie často na poslednom mieste

Pomoc spotrebiteľom pri znižovaní spotreby energie je len jedným zo spôsobov boja proti energetickej chudobe. Dôležitú úlohu zohrávajú aj iné „štrukturálne“ riešenia, ako sú nižšie ceny energií a energeticky úspornejšie budovy.

Domácnosti môžu tiež investovať do lepšej izolácie okien alebo vykurovacích komponentov, hoci pre domácnosti s nízkymi príjmami je ťažké nájsť prostriedky na takéto vylepšenia. „Pre domácnosť, ktorá nemá k dispozícii 100 eur navyše, sú to veľké výdavky,“ hovorí Llewellyn.

Podľa Llewellyna sú okrem toho náklady na energie často vnímané ako „neviditeľné“, a preto majú nižšiu prioritu ako napríklad potraviny a oblečenie. Poznamenáva, že v porovnaní s platením iných nevyhnutných potrieb „sú energie často vecou, ktorá býva na zozname ako posledná“.

Zdroj: MIT, SAV, scientias.nl

Nejjedovatější pavouk Austrálie má nejméně dva větší bratrance

Za nejnebezpečnějšího pavouka Austrálie je považován sklípkanec jedovatý (Atrax robustus). Tento až pět centimetrů velký pavouk je obávaný pro své agresivní chování a zvyk samců zatoulávat se do městských oblastí.

Kousnutí sklípkance je vzhledem k velikosti jeho chelicer velmi bolestivé a jeho jed, působící přímo na nervový systém, je smrtelně nebezpečný i pro člověka. Ročně je hlášeno okolo 30 případů kousnutí sklípkancem, naštěstí proti jeho jedu již existuje účinná protilátka a za posledních 40 let není známý žádný případ úmrtí člověka na následky kousnutí tímto pavoukem. Společně s jihoamerickými palovčíky je ale australský sklípkanec považovaný za nejjedovatějšího pavouka na světě. Velký chlapec

Mezinárodní tým vědců z německého Leibnizova institutu pro analýzu změn biodiverzity, Australského muzea v Sydney a Flindersovy univerzity v Adelaide nedávno zjistil, že sklípkanec jedovatý, není jedním zástupcem svého druhu, jak se dlouho předpokládalo. Ve skutečnosti má dva „bratrance“ – sklípkance jižního (Atrax christenseni) a až devět centimetrů velkého sklípkance Christensenova (Atrax christenseni), kterému vědci přezdívají Big boy (velký chlapec).

K rozlišení jednotlivých sklípkanců vědci použili kombinaci anatomických a molekulárních porovnání. Zatímco sklípkanec jedovatý se vyskytuje v okruhu asi 160 kilometrů od města Sydney, jeho jižní bratranec obývá Modré hory jižně a západně od Sydney a teritoriem sklípkance christensenova je oblast v okolí města Newcastle severně od Sydney. Podrobnosti svých zjištění vědci popisují v odborném časopise BMC Ecology and Evolution.

Lesní mravenci budují své pevnosti a chrání naše lesy pomocí jedinečné chemické zbraně

Inženýrské a obranné dovednosti červených lesních mravenců pomáhají tomuto ohroženému druhu překonat jeho nepatrnou velikost v přírodním světě.

Fotograf divoké přírody Ingo Arndt objevil své první obrovské mraveniště jako dítě, když se svým otcem prozkoumával les poblíž jejich domova v Německu téměř před 50 lety. Pozorovali ptáky a v hustě zalesněné oblasti zahnuli za zatáčku, když tu se objevila: půldruhého metru vysoká mohyla, která se tyčila vzhůru jako velký stalagmit. Mohyla byla pokryta silnou vrstvou smrkového jehličí a houfy drobných červených mravenců.

Arndt to chtěl prozkoumat blíž, ale velmi zvláštní pach mu napověděl, aby si to rozmyslel. Vzduch byl hustý a štiplavý, štípal ho v nozdrách jako ocet. „Celý život,“ říká, “jsem si ten zápach pamatoval.“

Ačkoli se červení lesní mravenci živí převážně jiným hmyzem, shánějí si také potravu. Tady se dělníci spojují, aby rozporcovali mrtvého modrého brouka, který je zdrojem bílkovin, a jeden z mravenců používá ostré čelisti, zvané mandibuly, aby rozlomil tykadlo.

Mezi ochránci přírody jsou klíčové druhy, jako jsou sloni a žraloci, bedlivě sledovány, protože jejich chování ovlivňuje tolik aspektů ekosystému, že kdyby zmizely, ten by se jen těžko přizpůsoboval. Mravenec lesní červený se obvykle vyskytuje v euroasijských lesích mírného a boreálního pásma. V posledních desetiletích však mizí stále více mravenišť, protože lesy se staly obětí těžby dřeva, urbanizace a požárů, stejně jako sucha a vyšších teplot, které jsou se změnou klimatu stále častější. Kvůli tomu několik zemí, kde se tito mravenci vyskytují, včetně Německa, přijalo zákony na jejich ochranu.

Dnes Arndtova fotografická výprava získala nový význam. Jeho snímky, které pořizoval poslední dva roky, ukazují fascinující schopnost těchto tvorů vytvářet množství symbiotických vztahů napříč různými druhy rostlin a živočichů. Odhalil tak zázraky skrytého hmyzího světa.

Mohutná mraveniště se skládají ze dvou částí, jedné nadzemní a druhé podzemní, které červení mravenci vytvářejí jednak zahrabáváním do země, jednak sběrem jehličí, listí, kůry a větviček. Jak rostou, každá mohyla získává nové vchody a chodby, které uživí od 30 000 do 16 milionů hmyzu, což jsou největší nadzemní hnízda ze všech druhů mravenců na světě.

Aby se o tomto skrytém společenství dozvěděl více, požádal Arndt o pomoc entomologa Bernharda Seiferta z výzkumného ústavu Senckenbergova přírodovědného muzea ve Frankfurtu a zoologa Jürgena Tautze, emeritního profesora Univerzity Julia Maximiliána ve Würzburgu. Vědci pomohli vysvětlit, jak Arndtovy snímky ukázaly, že mravenci řídí život v lese překvapivým způsobem.

Mravenci například vytvářejí kyselinu mravenčí v jedové žláze v zadní části břicha. Při stavbě hnízda hmyz shromažďuje pryskyřici ze stromů, která má prokazatelně antimikrobiální vlastnosti, a postříká ji svou kyselinou, která má vlastní antimikrobiální vlastnosti. Výsledkem je účinnější látka, kterou mravenci rozmístí po celé stavbě, aby bojovali proti bakteriálním a plísňovým patogenům.

Kyselina mravenčí je také silou tohoto druhu v boji proti škůdcům. Tato tekutina může být použita jako zbraň k likvidaci jiného hmyzu, například dřevokazných brouků, kteří jsou jedním z nejničivějších škůdců ve smrkových lesích. Seifert vysvětluje, že bojová taktika spočívá v „kousnutí a následném nastříkání kyseliny mravenčí do ran“. Snížení počtu brouků, kteří oslabují a ničí stromy, zlepšuje podmínky pro mšice, které v nich žijí. Mravenci „dojí“ mšice, aby vylučovaly medovici, která se stává jejich hlavním zdrojem potravy.

Pomocí kamerových pastí Arndt zachytil i větší živočichy, kteří se dobrovolně seřadili do fronty na postřik. Vzácný snímek zachycuje sojku obecnou, která přistane na vrcholu kopečku a klidně rozplácne ocas, aby umožnila mravencům vylézt a zaútočit. „Mravenci stříkají na sojky jako na nepřítele,“ říká Tautz. Ptáci sice vypadají nezraněni, ale toxin je dostatečně silný na to, aby rozptýlil nebo zabil parazity, jako jsou roztoči a vši, které přenášejí. Mnohým druhům ptáků toto chování také pomáhá zůstat zdravými.

Někteří nezvaní hosté, kteří jsou ochotni smrdět po boku komunity, získali další výhody. Mravenci jako společenský hmyz organizují kolonie a vytvářejí složitá společenství, ale ve svých hnízdech také koexistují s nejrůznějšími druhy, včetně roztočů, pavouků a much. Jedním z úskalí je, že někteří z těchto vetřelců mohou vyrůstat již omámeni známou vůní.

Pokud brouk z čeledi mandelinkovitých shodí vajíčka na hromadu nebo do její blízkosti, mohou dělnice při sběru materiálu vajíčka nechtěně přinést do hnízda. „Larvy v něm vlastně žijí,“ vysvětluje Arndt. Vajíčka, pak larvy, a nakonec i kukly jsou cítit po hnízdě. Tak uniknou odhalení svých hostitelů a využívají úkryt k přežití. V jedné studii vědci potvrdili, že v průměru se v jedné mohyle vyskytuje více než tucet různých druhů.

Arndtův projekt poukazuje na zvláštní a úžasné způsoby, jakými tito často přehlížení tvorové ovlivňují dění kolem sebe. I když se snažil, aby chráněné druhy nerušil, mravenci měli občas jiné nápady a stopovali s ním.

„Byl jsem třeba na večeři a oni se tam objevili a přelezli mi přes kalhoty,“ říká a při té vzpomínce se směje. „Ale vždycky se snažím všechny přivést zpátky do hnízda.“ Les potřebuje jejich společnou sílu.

Zdroje: Eric Alt: These ants are saving our forests—by spraying acid everywhere

Nezařazujme HHC na mezinárodní seznam zakázaných drog, apelují čeští odborníci

Think tank pro racionální politiku v oblasti závislostí a Asociace poskytovatelů adiktologických služeb varují před zařazením HHC na mezinárodní seznam zakázaných drog. O tom se bude rozhodovat v rámci 68. zasedání Komise OSN pro omamné látky, které proběhne 10. až 14. března ve Vídni. Podle českých odborníků by zařazení bylo v rozporu s moderní racionální regulací, jakou se u nás povedlo prosadit v rámci zákona o psychomodulačních látkách.

„Think tank Racionální politiky závislostí doporučuje, aby Česká republika striktně odmítla návrh na mezinárodní prohibici HHC. Tento postoj by byl v souladu s racionální moderní regulací, kterou si Česká republika zvolila, a umožnil by pokračování v implementaci zákona o psychomodulačních látkách na národní úrovni. Regulace je účinnější strategií v ochraně veřejného zdraví než prohibice. Globální politiky musí respektovat národní zkušenosti a musí být vstřícné vůči legitimním a vědecky odůvodněným řešením jednotlivých států. Česká republika musí svou moderní drogovou politiku prosazovat a bránit na mezinárodní úrovni,“ apeluje Think tank Racionální politiky závislostí.

„Prohibice se ukázala jako neúčinný systém v řešení drogového problému. Také zákaz HHC v České republice, platný od března do prosince 2024, ukázal na neúčinnost prohibice, která vedla k přesunu trhu s HHC do nelegální sféry a k nárůstu nebezpečných alternativ, jako je HHC-P. Zákon o psychomodulačních látkách, který vstupuje v účinnost v lednu 2025, poskytuje inovativní regulační rámec pro kontrolu látek s psychoaktivními účinky, včetně přísné kontroly kvality produktů, zákazu prodeje mladistvým a povinného označování. Regulace je efektivnější a bezpečnější než prohibice,“ přidává se Asociace poskytovatelů adiktologických služeb.

Česko se stalo prostřednictvím zmíněného zákona průkopníkem v regulaci látek s nízkými zdravotními a sociálními riziky, tedy tzv. psychomodulačních látek. A právě HHC je podle think tanku ideálním kandidátem na zařazení mezi tyto látky. Patří mezi fytokanabinoidy, které se přirozeně se vyskytují v konopí. Strukturně i účinky je podobný dobře prozkoumanému THC, který je hlavní psychoaktivní látkou v konopí.

„Podle dostupných informací není HHC hepatotoxický, cytotoxický nebo genotoxický. Jde o látku velmi bezpečnou s rozpětím expozice přibližně 1000, tj. až tisícinásobek účinné dávky vyvolá smrtelnou intoxikaci. Pro srovnání, legálně dostupný alkohol má rozpětí expozice v řádu jednotek. HHC má, podobně jako THC, terapeutický potenciál,“ podtrhává think tank.

K rozhodování o přijetí na seznam zakázaných látek má ve Vídni dojít na základě doporučení Světové zdravotnické organizace, tzv. Critical Review. Jenže podle českých odborníků neobsahuje toto doporučení informace v klíčových oblastech, které požaduje Úmluva OSN o psychotropních látkách z roku 1971 – chybí totiž informace o závislostním potenciálu, rizicích pro veřejné zdraví, negativních sociálních dopadech či léčebném potenciálu.

„Bez těchto informací není mezinárodní zákaz HHC odůvodněný a je procesně zmatečný,“ podtrhává think tank, který považuje za nezbytné, aby Česká republika nesouhlasila se zařazením HHC na mezinárodní seznam zakázaných drog.

„Apelujeme na vládu ČR, aby podpořila regulaci HHC na národní úrovni a odmítla jeho neodůvodněnou prohibici na mezinárodní úrovni. HHC je poměrně bezpečná látka, která by mohla být v ČR kontrolována jako psychomodulační látka. Moderní regulace zajistí lepší ochranu veřejného zdraví a bezpečnost uživatelů,“ dodává Asociace poskytovatelů adiktologických služeb.