Lék na ranou Alzheimerovu chorobu či sprej do nosu na anafylaktickou reakci. Přelomové novinky, které loni schválila evropská agentura

>Zdravotnický deník

V loňském roce doporučila Evropská léková agentura (EMA) registrovat celkem 114 léků, zatímco jen u pěti vydala negativní stanovisko. Ze schválených přípravků přitom mělo 46 novou účinnou látku, která nikdy předtím nebyla v Evropské unii povolena. Mezi nimi je řada léků, které vynikají svým přínosem k řešení potřeb veřejného zdraví nebo inovací, kterou představují. Agentura tak doporučila například první lék k léčbě časné Alzheimerovy choroby, první bezjehlovou formu adrenalinu k léčbě alergických reakcí, první léčbu nádorů spojených s von Hippel-Lindauovou chorobou a dva nové antibiotické léky k léčbě závažných infekcí. EMA také doporučila několik nových vakcín, včetně jedné na ochranu proti onemocnění Chikungunya, nové mRNA vakcíny proti onemocnění dolních cest dýchacích způsobeným respiračním syncyciálním virem (RSV), a rozšířila použití vakcíny mpox.

Stejně jako v předchozích letech byla nejsilnější terapeutickou oblastí rakovina s 28 doporučeními pro onkologické léky. EMA vydala také 28 doporučení pro nové biosimilární produkty pokrývající širokou škálu onemocnění, včetně několika typů rakoviny, osteoporózy, makulární degenerace a nemocí, které zahrnují abnormální imunitní odpověď, jako je plaková psoriáza, ulcerózní kolitida a Crohnova choroba. To je dobrá zpráva pro pacienty, protože biosimilars činí léčbu dostupnější a mohou poskytnout širší přístup k lékům, které mohou potenciálně změnit život.

V publikaci, v níž Evropská léková agentura shrnula dění na poli schvalování léčiv v uplynulém roce, přinesla také přehled léků, které znamenají ve své terapeutické oblasti velký pokrok. V oblasti onkologie jde o přípravek Welireg (belzutifan) k léčbě nádorů spojených s von Hippel-Lindauovou chorobou a pokročilým světlým renálním karcinomem. Jedná se o první lék k léčbě von Hippel-Lindauovy choroby, vzácné genetické poruchy způsobující cysty a nádory.

V kardiologii vypíchla léková agentura lék Winrevair (sotatercept) k léčbě dospělých pacientů s plicní arteriální hypertenzí, což je vzácný, dlouhodobý a život ohrožující stav, při kterém mají pacienti abnormálně vysoký krevní tlak v plicních tepnách. U endokrinologie přinesl zásadní posun lék Emcitate (tiratricol), což je první léčba periferní tyreotoxikózy u pacientů s Allan-Herndon-Dudleyho syndromem, ultravzácným, chronickým a těžce invalidizujícím onemocněním způsobeným mutacemi v genu kódujícím protein přenašeče hormonů štítné žlázy MCT8.

V případě hematologie podle EMA znamenal zásadní posun lék Beqvez (fidanacogene elaparvovec), což je nová léčba genovou terapií hemofilie B, vzácné dědičné krvácivé poruchy, a také perorální přípravek Fabhalta (iptacopan), který je určen pro dospělé s paroxysmální noční hemoglobinurií, vzácnou genetickou poruchou a potenciálně život ohrožujícím onemocněním krve vedoucím k předčasné destrukci červených krvinek imunitním systémem. Přelom přinesla také Voydeya (danicopan), první perorální léčba proti reziduální hemolytické anémii u pacientů s paroxysmální noční hemoglobinurií.

Na poli infekcí měl přelomový význam lék Emblaveo (aztreonam-avibaktam), antibiotikum indikované k léčbě komplikovaných nitrobřišních a močových infekcí, nemocniční pneumonie a infekcí způsobených určitými typy bakterií, které jsou rezistentní vůči mnoha běžně dostupným antibiotikům a kde pacienti mají omezené nebo dokonce žádné možnosti léčby.

V neurologii přinesly největší posun přípravky Leqembi (lecanemab) k léčbě mírné kognitivní poruchy nebo demence způsobené Alzheimerovou chorobou u pacientů, kteří mají pouze jednu nebo žádnou kopii genu ApoE4, a také Qalsody (tofersen), což he nová terapie pro léčbu dospělých pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), vzácným a často smrtelným onemocněním, které způsobuje oslabení svalů a vede k paralýze. Tento lék je indikován k léčbě dospělých s ALS, kteří mají mutaci v genu pro superoxiddismutázu 1 (SOD1).

Na poli alergií EMA zdůraznila přípravek Eurneffy (epinefrin), který přináší první nouzovou léčbu proti alergickým reakcím, která se podává jako nosní sprej, nikoli jako injekce. A v oblasti vakcín agentura vypíchla novinku Ixchiq, což je první vakcína v EU na ochranu dospělých před onemocněním způsobeným virem Chikungunya přenášeným na člověka infikovanými komáry. Chikungunya je endemická v mnoha (sub)tropických zemích a způsobuje opakující se epidemie. Kvůli klimatickým změnám se může rozšířit i do dosud ušetřených oblastí.

V rámci ochrany veřejného zdraví pak EMA připomíná onemocnění mpox a fakt, že v září bylo doporučeno rozšíření používání vakcíny proti neštovicím a mpox Imvanex i pro na dospívající ve věku od 12 do 17 let, v listopadu následovalo doporučení v emergentních případech i pro děti mladší 12 let.

Připomeňme ale také, že EMA vydala i pět negativních stanovisek. Jednalo se o přípravky Cinainu (allium/citrus/paullinia/kakao) k léčbě středně těžké až těžké alopecie areata, onemocnění způsobujícího vypadávání vlasů na pokožce hlavy nebo na jiných částech těla, Kizfizo (temozolomid) k léčbě neuroblastomu, vzácné rakoviny, která se tvoří z nezralých nervových buněk, Masitinib AB Science (masitinib) na amyotrofickou laterální sklerózu, Nezglyal (leriglitazon) pro pacienty mužského pohlaví s mozkovou adrenoleukodystrofií, genetickým stavem, který poškozuje membránu pokrývající nervové buňky v mozku a míše, a Syfovre (pegcetacoplan) k léčbě geografické atrofie sekundární k věkem podmíněné makulární degeneraci, progresivnímu onemocnění sítnice způsobujícímu postupné zhoršování zraku.

Zdroj:

>Zdravotnický deník

Po potratu by rodiče měli dostat dva týdny placeného volna, navrhují britští poslanci

>Zdravotnický deník

Po ztrátě nenarozeného dítěte by rodiče ve Velké Británii měli mít možnost využít dvoutýdenní placené pracovní volno, aby mohli truchlit. Tak zdůvodňuje skupina britských poslankyň a poslanců návrh na změnu pracovního práva v zemi. Tato možnost by měla být dostupná všem ženám, které potratí před 24. týdnem těhotenství, a také jejich partnerům či partnerkám. Doporučuje to parlamentní Výbor pro ženy a rovnost. Na téma upozornil deník The Guardian.

Ztráta dítěte i před jeho narozením je spojena s obrovským zármutkem, který zasáhne jak matku, tak její protějšek, a proto by jim mělo být umožněno truchlit. Navzdory tomu, jak je tato situace náročná, doposud není ve Velké Británii nijak ošetřena z hlediska pracovního práva. To se rozhodl parlamentní Výbor pro ženy a rovnost změnit a ve své zprávě navrhuje, aby došlo v tomto ohledu ke změně, protože je třeba, aby tento „zármutek byl uznán i zákonem“.

Skupina poslankyň a poslanců to zdůvodňuje tím, že zhruba každé páté těhotenství v zemi skončí potratem před 24. týdnem, což je asi 250 tisíc případů ročně, a zhruba každá pátá žena během svého reprodukčního života prožije potrat.

„Nebyla jsem připravená na šok z potratu v práci během mého prvního těhotenství. Stejně jako mnoho jiných žen jsem musela jít na nemocenskou. Ale já jsem byla pohlcená smutkem, nikoliv nemocná. Cítila jsem pocit obrovské ztráty. Potrat a ztráta těhotenství mohou být pro ženy a jejich rodiny zničující, s emocionálními i fyzickými následky. Takové zkušenosti bohužel nejsou neobvyklé, a přesto současná legislativa neodpovídá této tvrdé realitě,“ citoval deník The Guardian zdůvodnění návrhu Sarah Owen, labouristické poslankyně a předsedkyně výboru. Cílem výboru je, aby se rodičům po ztrátě nenarozeného dítěte dostalo odpovídající podpory.

Už nyní někteří britští zaměstnavatelé, včetně NHS, dobrovolně nabízí ženám po samovolném potratu, možnost čerpat několik dní placeného volna, ale stávající zákonná úprava tyto situace neřeší.

Už nyní mají ženy, které porodí mrtvé dítě po 24. týdnu těhotenství či přijdou o dítě před 18. rokem věku možnost čerpat dvoutýdenní placené rodičovské volno, aby mohly truchlit nad ztrátou dítěte. Tuto možnost mají i jejich partneři či partnerky. Výbor chce v tomto ohledu narovnat podmínky pro oba truchlící rodiče, protože podle jeho zjištění zármutek, který zažívají, je obdobný. Podle zprávy výboru však tako „fyzická a emocionální bolest“ ze ztráty těhotenství není vždy „brána vážně“, a i v rámci zdravotnického systému se ženy setkávají s tím, že je na potrat nahlíženo jen jako na „klinickou epizodu“.

Pokud však dojde k úmrtí nenarozeného dítěte před 24. týdnem těhotenstvím, stávající úprava pracovního práva dává ženám jedinou možnost, a to čerpat nemocenskou. To je však podle výboru „nevhodná a neadekvátní“ forma podpory ze strany zaměstnavatele, protože „neposkytuje přiměřenou diskrétnost či důstojnost“ a současně mohou být ženy v důsledku (dalšího) čerpání nemocenské vystavené diskriminaci na pracovním trhu. Navíc nízká výše nemocenských dávek může vést k tomu, že řada žen si jednoduše nemůže dovolit nepracovat, i když potřebují truchlit.

Proto výbor navrhuje stávající možnost čerpání placeného rodičovského volna po ztrátě mrtvě narozeného dítěte či úmrtí dítěte mladšího 18 let rozšířit na další situace, kdy rodiče prochází náročnou ztrátou. Přesněji by tato možnost měla být nabídnuta v případě samovolného potratu, mimoděložního těhotenství, molárního těhotenství, ztrátě embrya při asistované reprodukci či ukončení těhotenství z medicínských důvodů.

Nezisková organizace Miscarriage Association, která se věnuje podpoře rodičů, kteří přijdou o dítě před jeho narozením, zdůrazňuje, že tato ztráta je obrovská bez ohledu na to, v jaké fázi těhotenství k ní dojde.

„Ztráta těhotenství může být opravdu devastující a pro většinu lidí, kteří ji zažijí, znamená smrt jejich dítěte, a to bez ohledu na to, jak brzy k ní dojde,“ vysvětlila Vicki Robinson, ředitelka organizace, s tím, že tito truchlící si zaslouží čas a podporu, aniž by museli navíc řešit ještě finanční či pracovní nejistotu.

„Požadavek na to, aby si někdo po potratu vzal nemocenskou, posiluje škodlivé pocity selhání a sebeobviňování. I když je to spojeno s fyzickými příznaky, potrat není nemoc, a je na čase, aby to zohlednil i zákon,“ dodala. Podle průzkumu provedeného pro tuto organizaci 89 % dotazovaných považuje ztrátu dítěte v jakékoliv fázi těhotenství za důvod k zármutku.

Pro tuto organizaci jako dobrovolnice pracuje Anna Malnutt, která v roce 2018 prožila tři samovolné potraty, a nyní se se svými zkušenostmi svěřila . Po prvním potratu se do zaměstnání vrátila po třech dnech, které byly zaznamenány jako nemocenská. Do dalších dvou potratech se podle svých slov stala „stínem sama sebe“, což nakonec vedlo k tomu, že zaměstnání opustila: „Jsem si jistá, že pokud bych tehdy dostala čas na zotavení a zvládla bych svůj návrat do práce lépe, tak bych tam zůstala.“

Nyní mají s manželem dvě děti a snaží se vysvětlovat, proč je důležité, aby oba rodiče pro ztrátě nenarozeného dítěte měli možnost truchlit: „Byly to také jeho děti, ale nikdy neměl čas ani prostor, aby truchlil,“ popsala s tím, že to také znamenalo, že nebyl schopen jí podporovat tak, jak by si přál: „Kdyby zde existovala tato možnost, bylo by pro něj mnohem snazší říct: ‚Budu mít pár dnů volno.‘“

Zdroj: >Zdravotnický deník

Jak velký dojezd elektromobily v zimě ztrácejí? Analýza ukazuje tvrdá fakta

>CHIP.cz

Datově analytická společnost Recurrent zkoumala, jak se mění dojezd elektromobilů v zimě. Špatná zpráva: dojezd všech testovaných elektromobilů se v chladu citelně snižuje. Vozidla s tepelným čerpadlem však obvykle dojedou mnohem dále.

Výzkumný tým amerických datových analytiků společnosti Recurrent zkoumal, jak nízké teploty ovlivňují dojezd elektromobilů. Pro účely studie byla analyzována reálná jízdní data z více než 18 000 amerických vozidel. Zahrnovala 20 modelů různých výrobců ( žádný vůz Škoda v přehledu nefiguruje).

Studie rovněž shromáždila desítky tisíc informací z palubních zařízení, která poskytují údaje o spotřebě energie. Podle očekávání výzkumníci zjistili, že dojezd všech analyzovaných vozů se snižuje, když je teplota pod bodem mrazu. Existují však velké rozdíly. Téměř všechny elektromobily v testu, které byly vybaveny tepelným čerpadlem, ujely výrazně delší vzdálenost, než jejich řidiči museli zamířit k další dobíjecí stanici. Existovaly pouze dvě výjimky.

Jak tepelná čerpadla zajistí větší dojezd

Odpadní teplo produkované elektromobily během jízdy je zanedbatelné. Ukazuje to jednoduchý test. U vozidla se spalovacím motorem je kapota po jízdě zahřátá i v zimě. U elektromobilu však řidič rozdíl v teplotě téměř nezaznamená. Baterie navíc zůstává studená a dodává méně energie, protože chemické a fyzikální procesy probíhají při teplotách pod bodem mrazu pomaleji.

Dalším důvodem kratšího dojezdu je topení, které v zimě udržuje cestující v elektromobilu v teple. V automobilech se spalovacím motorem lze k vytápění využít odpadní teplo z motoru. To však v elektromobilu není k dispozici. Topení tedy čerpá potřebnou energii z baterie. To má také za následek kratší dojezd.

Pokud je vůz vybaven tepelným čerpadlem, funguje jako reverzní klimatizace. Pomocí chladiva a komprese dokáže velmi účinně ohřívat studený venkovní vzduch, a tím zahřívat baterii i interiér. Výsledek: dojezd se snižuje výrazně méně než u elektromobilů jezdících bez tepelného čerpadla.

Toto jsou výsledky studie

Podrobný seznam přesně ukazuje, jaký dojezd ztrácejí e-auta při teplotě pod bodem mrazu ve srovnání s ideální teplotou, která se pohybuje mezi 20 a 23 stupni Celsia. Na základě analýz společnosti Recurrent se zdá být jasné, že je lepší neplánovat dlouhé cesty v zimě například s vozem Volkswagen ID.4 bez tepelného čerpadla.

Tabulku s výsledky naleznete zde: >Elektrická auta s nejlepším dojezdem v zimě

Hádanka na závěr

Jak je patrné z tabulky, zejména dva vozy se vymykají logice, podle které elektromobily s tepelnými čerpadly dojedou dál než konkurence. Chevrolet Equinox a Cadillac Lyriq jsou daleko vzadu se 74 %, resp. 72 % ve srovnání s dojezdem při běžných teplotách. Oba vozy vyrábí General Motors a jsou vybaveny tepelným čerpadlem. Výzkumný tým Recurrent údaje třikrát zkontroloval, aby vyloučil chybu. Žádost o vyjádření společnosti General Motors zůstala zatím však bez odpovědi.

Zdroj:

>RecurrentAuto

Jedni ho zbožňují, druzí nenávidí: prozradil, co čte – změní to váš názor na kontroverzního podnikatele?

>CHIP.cz

Elon Musk říká, že za inspiraci pro své vize a podnikatelské aktivity vděčí knihám. To by mohl být dostatečný důvod k tomu, prohlédnout si jeho knihovnu více zblízka. Pojďte se spolu s námi seznámit s pěticí Muskem doporučovaných titulů.

Napadlo vás někdy, v čem vlastně tkví tajemství úspěchu miliardáře Muska? Vizionářský podnikatel zdá se nezná problém, který by nešlo vyřešit. Je považován za průkopníka elektromobility, založil vesmírnou firmu SpaceX a podniká i v oblasti výroby střešních krytin s fotovoltaickými panely. Co za tím věcí? Je to jeho genialita, schopnost přesvědčit investory nebo bezmezná víra v nemožné?

"Řekni mi co čteš a já ti řeknu, kdo jsi"

Pojďme zkusit poznat kontroverzního podnikatele ale trochu z jiného úhlu pohledu. Musk se netají tím, že mnoho inspirace čerpá z knih a tak se nabízí podívat se, jaké tituly patří k jeho nejoblíbenějším.

A abychom se nemuseli probírat celou jeho knihovnou, soustředíme se pouze na podnikatelův žebříček pěti nejoblíbenějších. Sám Musk o sobě tvrdí: "Abych dosáhl svých cílů, učím se, co potřebuji. Domnívám se, že to dokáže většina lidí. Přesto ale omezují sami sebe – lidé jsou totiž schopnější, než si o sobě myslí. Pokud například přečtete hodně knih a mluvíte s mnoha lidmi, můžete se naučit téměř cokoliv."

Top 5 knižních titulů Elona Muska

• Steve Jobs od Waltera Isaacsona

Již zesnulý zakladatel ikonické firmy Apple byl úspěšný vizionář, který dodnes inspiruje podnikatele po celém světě. Kniha, která vyšla až po jeho smrti, popisuje život tohoto výjimečného člověka.

Nevyhýbá se jeho raným zkušenostem s duchovní sférou, ale také s LSD. Popisuje jeho mánii ovládnou design, a také jeho cestu k úspěchu se všemi pochybnostmi a překážkami, s nimiž se setkávají i ti nejúspěšnější.

• Od nuly k jedničce od Petera Thiela

Americký podnikatel a investor Peter Thiel ve své knize "Zero to One" popisuje, jak hledět do budoucnosti, abyste úspěšně založili start-up. Mimochodem spolu s Elonem Muskem stáli u zrodu platební služby PayPal.

Podle Thiela je nejdůležitějším předpokladem pro předvídání budoucnosti kritický pohled na současnost. Popisuje, jak rozpoznat monopol, hnací sílu technologií a význam dobré firemní kultury a týmu.

Thiel ve své knize komentuje řadu svých vlastních podnikatelských zkušeností a zdůrazňuje význam vizionářů. Nekonvenčnost zakladatelů vnímá jako velkou výhodu, ti podle něj dávají firmě vizi. Musk to komentuje slovy: "Doporučuje, jak to udělat."

• Život 3.0 od Maxe Tegmarka

Švédský veděc Max Tegmark se ve své knize "Život 3.0 – Člověk v éře umělé inteligence" zabývá vývojem a pokrokem technologií AI. Nevyhýbá se ani otázce, zda počítače jednou ovládnou svět, či zda se lidstvu podaří najít způsob, jak AI nadále používat ve vlastní prospěch.

Max Tegmark vás ve své knize přenese do možného světa budoucnosti, v němž lze umělou inteligenci vnímat jako příležitost. Klade si otázku, zda dojdeme do fáze, kdy budou lidé a počítače žít ve vzájemné symbióze.

• Superinteligence od Nicka Bostroma

Další titul "Superintelligence: Paths, Dangers, Strategies" je také z oblasti, úzce související s umělou inteligencí. Autor popisuje současný stav vědy v této oblasti a snaží se zamyslet nad budoucností. Uvažuje, co by se mohlo stát, pokud by AI v budoucnu překonala inteligenci lidskou.

Tato kniha je chytrým, ale i dost pochmurným dílem. Zaujme nejen příznivce žánru sci-fi.

• Bohatství národů od Adama Smithe

Skotský filozof a ekonomický teoretik je svým dílem "Bohatství národů" považován za zakladatele moderní ekonomie. Jeho myšlenky o tom, jak mohou země dosáhnout prosperity a které byly ve své době revoluční, jsou dnes často citovány v podnikatelském světě.

Bez ohledu na to, zda s někdejšími teoriemi souhlasíte či nikoliv, nelze se tomuto dílu vyhnout. A to zvlášť, pokud chcete porozumět modernímu pojetí států a kapitalistickým trhům.

A nakonec zde máme ještě jeden tip. Pokud vás více zajímá samotná osoba Elona Muska, vyšla o něm kniha autorky Ashlee Vance. Biografický obsah sleduje jeho dětství v Jihoafrické republice a další životní cesty až po nejrůznější úspěchy v životě. Co ho vlastně motivuje a jak se mu daří realizovat každý nový megaprojekt?

Zdroje:

>Blinkist Magazin

>Knihy Dobrovský

>Melvil

>Argo

>Dobre knihy

>Kosmas

>Alza

Elektrický hydrofoil

>Časopis Quark

Nová rýchloloď francúzskej firmy SeaBubbles z kompozitných materiálov bude mať dvojnásobnú kapacitu cestujúcich a batériu na približne dve hodiny plavby.

Občas musíme prevziať niektoré slová z cudzieho jazyka do slovenčiny (s prípadným poslovenčením), pretože doslovný preklad by pôsobil čudne a cudzo. Klasickým príkladom sú slová hardware a software zo sveta výpočtovej techniky. Doslovným prekladom dostaneme slovenské, no trochu kuriózne výrazy tvrdý tovar a mäkký tovar. Preto sme anglické výrazy poslovenčili doslovným prepisom na hardvér a softvér.

Podobne je to s prekladom názvu nového plavidla s nekonvenčnou konštrukciou s anglickým názvom hydrofoil. Ide o loď, ktorá má na spodnej strane trupu vzpery ukončené krídlami, tie sú analógiou krídel lietadiel. Vďaka vztlaku vyvolanému vodnými krídlami sa trup lode vynára z vody, čím jej odpor podstatne klesá. Nájsť vhodný slovenský ekvivalent pre hydrofoil nie je jednoduché, no u nás by sme ju mohli poznať pod názvom rýchloloď. Lode tohto typu sa plavili po Dunaji už pred 60 rokmi a spájali Bratislavu s Viedňou. Išlo o typ Raketa a pripomínali okrídlené lode.

V súčasnosti je jedným z najznámejších výrobcov hydrofoilov slúžiacich na športové účely aj ako vodné taxíky francúzska firma SeaBubbles (morské bubliny). Táto firma nedávno uviedla na trh nový hydrofoil nazvaný Smart Bubble, čiže inteligentná bublina. Má dvojnásobnú kapacitu ako jej predchodca, až osem cestujúcich plus vodič. Vďaka celkovej dĺžke 8 m a šírke 3,5 m je interiér veľmi priestranný a pôsobí luxusným dojmom. Inteligentná bublina je zhotovená prevažne z kompozitných materiálov, čo pomáha dosiahnuť nízku hmotnosť. O pohonnom systéme nie sú zatiaľ verejne známe nijaké podrobnosti, vie sa len toľko, že batéria má kapacitu 90 kWh a postačí na plavbu trvajúcu jednu hodinu a 15 minút. Verzia na dlhšie plavby má batériu s kapacitou 130 kWh, čo by malo vystačiť na dve hodiny plavby. Cestovná rýchlosť bubliny je približne 30 km/h. Pri maximálnej cestovnej rýchlosti môže hydrofoil plávať do vzdialenosti až 56 km. Treba však povedať, že loď nemôže hneď pri brehu, v plytkej vode, plávať s vysunutými krídlami. Tie sa pomocou patentovaného mechanizmu vysunú až v dostatočne hlbokej vode. Maximálna rýchlosť so zasunutými krídlami je len 19 km/h.

Zdroj:

>Časopis Quark

Jak vybrat správnou nabíječku k telefonu. Univerzální USB-C negarantuje, že využíváte maximální výkon

>Živě.cz

• Nabíječky a adaptéry pro telefony jsou hodně velká džungle
• Vybírejte originální nebo alespoň certifikované kabely
• Ani sjednocený USB-C standard neznamená nejrychlejší nabíjení

Když si dnes pořídíte smartphone, s větší pravděpodobností než ještě před několika lety v základní krabičce nebude přibalená nabíječka. Výrobci počítají s tím, že už nějakou nabíječku máte, anebo si ji dodatečně dokoupíte. V prvním případě však hrozí, že nedosáhnete na maximální možný nabíjecí výkon telefonu, v případě druhém zase může být problém vybrat „správnou“ nabíječku. Ani v Evropě sjednocený USB-C konektor totiž automaticky negarantuje nejrychlejší nabíjení.

Ideální je pořídit značkovou nabíječku přímo od výrobce vašeho telefonu. Originální adaptéry ale bývají docela drahé, proto je dobré se podívat i po nabíječkách prověřených výrobců příslušenství třetích stran. Když víte, co přesně od nabíječky chtít, můžete při nákupu proti značkovému adaptéru ušetřit i několik stovek korun.

Celý článek zde:

>Živě.cz

Dobývání Budapešti v zimě 1944-1945. Příběh Gabriely Rudolfové a vzpomínky Valerie Hiadlovské

>Český rozhlas

Před 80 lety probíhaly v hlavním městě někdejšího maďarského království silné boje: bitva o Budapešť začala v prosinci 1944 a skončila sovětským vítězstvím 13. února 1945. Město se snažili udržet němečtí a maďarští vojáci, během dobývání Budapešti jich zahynulo asi 47 tisíc a s nimi také 38 tisíc civilistů. Rudá armáda ztratila asi 80 tisíc mužů.

Boje se prý občas podobaly bitvě o Stalingrad, a jak je vidět z četných dochovaných fotografií, město bylo po osvobození téměř zničené. Ani to nebyl konec trápení jeho obyvatel.

Sovětští vítězové si počínali bezohledně, často znásilňovali ženy a mnoho lidí odvlekli do táborů gulagu. Tyto Příběhy 20. století se váží právě k válečnému Maďarsku a k Budapešti, i když jde jako obvykle o osobní vzpomínky, zvláště pak o jednu rodinnou historii.

Pozdější lékařka Gabriela Rudolfová se narodila v Budapešti 27. října 1936, v manželství zubaře Julia Volcsanyiho a jeho ženy Juliany. Rodina byla početná, kromě starší vlastní sestry Margity měla Gabriela i tři dospělé sourozence z matčina prvního manželství (jmenovali se Alžběta, László a Marta).

Maďarsko pod vedením regenta Miklóse Horthyho patřilo na konci 30. let ke spojencům hitlerovského Německa. Nebylo to spojenectví ideové, ale spíš utilitární, šlo v něm především o znovuzískání území, která Maďarsko ztratilo po první světové válce a na nichž žily miliony Maďarů.

V době rozbití Československa získalo Maďarsko některé slovenské oblasti, pak také Podkarpatskou Rus a části rumunského Sedmihradska. V roce 1941 se maďarská armáda pod německým tlakem podílela na přepadení Jugoslávie (maďarský premiér Pál Teleki si tehdy na protest vzal život) a téhož roku se Maďarsko přidalo k Hitlerovi při tažení do Sovětského svazu.

K té době se také vztahuje jedna z prvních vzpomínek Gabriely Rudolfové: „Bydleli jsme v Budapešti na nábřeží Dunaje. Asi tři neděle tam nepřetržitě ve dne v noci jezdily náklaďáky s děly, tanky, vojenská technika. Vzpomínám si také na první nálet, to bylo snad v roce 1942.“

Když začala Gabriela v říjnu 1943 chodit do první třídy, spojenecké nálety už natolik zesílily, že musela být přerušena školní výuka, lidé se také čím dál častěji přesunovali do sklepů. V polovině října 1944, kdy už sovětská vojska bojovala s německými a maďarskými v okolí Debrecína, požádal Horthy spojence o příměří.

Byl však donucen abdikovat a předat moc Ferenci Szálasimu (vůdci strany Šípových křížů) a v březnu 1944 Němci Maďarsko okupovali. V Budapešti se všechno změnilo: začaly deportace a vyhlazování maďarských Židů (do té doby z Maďarska nejezdily transporty), začaly přípravy na válku.

Gabrielin otec – zubař byl v té době povolán do armády a poslán do České Lípy. Její starší bratr Lázsló, povoláním lékař, musel rovněž narukovat a během letecké přepravy k jednotce zahynul. V té době zemřela v důsledku těžké nemoci také sestra Alžběta.

Matka se rozhodla, že před boji uteče a vydala se spolu se svou sestrou, nejmladšími dcerami Gabrielou a Margitou a malým vnukem na nákladním voze do Dunajské Stredy. Odjeli asi tři týdny předtím, než Budapešť obklíčila sovětská armáda.

Zůstala jen dospělá a již provdaná dcera Marta, která při dobývání města utrpěla vážná zranění a zemřela.

Život v bunkru

Život v obléhané Budapešti popisuje v rozhovoru pro Paměť národa Valerie Hiadlovská (1933). Její otec vykopal už před bitvou bunkr, v němž žila celá rodina, až na nejmenší děti, které rodiče nechali u babičky v jiném městě. Dům Hiadlovských byl brzy poničen. „Vylézali jsme ven, jen když jsme potřebovali kus žvance,“ říká paní Hiadlovská.

Jídlo se snažily obstarat především ženy, otec zůstával v úkrytu, protože se bál, že bude násilím odveden k vojsku. Valerie se sestrou a matkou žebraly u polních kuchyní maďarských a někdy i německých vojáků.

Jednou prý otec zahlédl na ulici zbídačelého koně, který chvílemi padal k zemi – a poslal matku, aby zvíře zabila: „Řekl matce, aby si vzala sekyru a praštila toho koně mezi oči. Jenže se jí to nedařilo, naštěstí jí pomohl nějaký starší pán. A měli jsme maso.“

Později se u Hiadlovských občas zastavovali sovětští vojáci. Nechovali se nepřátelsky, ale začali si příliš důvěrně všímat dvanáctileté Valerie, která raději utekla k příbuzným. V noci se vojáci do domu vrátili opilí a znásilnili její matku.

Hiadlovští nakonec odjeli za mladšími dětmi k babičce do Nyíregyházy – a dozvěděli se, že i u příbuzných došlo ke znásilnění dvou dívek.

Sovětští vojáci znásilnili sestru

Vraťme se ke Gabriele Rudolfové. Na jaře 1945 sehnala její matka na Slovensku dva vozy tažené koňmi, udělala zásoby jídla a se třemi dětmi a sestrou vyrazila hledat manžela do České Lípy.

„Po smrti nejstarších tří dětí se velice trápila. Myslím, že nebyla úplně příčetná, když se s námi vydala v takové době na takovou cestu,“ říká Gabriela Rudolfová a dodává: „Ale současně byla fantastická a velmi schopná, třeba hlad jsme díky ní nikdy neměli.“

Ženy s dětmi se na vozech dostaly do Bratislavy, kde je vojáci odklonili z cesty, a musely pokračovat do Rakouska. Před Vídní je zastavili Rusové, sebrali jim koně a noc trávily ve sklepním úkrytu spolu s dalšími uprchlíky.

Sovětští vojáci se samopaly si tehdy přišli „vybrat ženy“, odvedli Gabrielinu dvanáctiletou sestru a matku a pravděpodobně obě znásilnili:

„Vybírali si mladší ženské včetně mé sestry… Matka se vymrštila a šla s ní… Vím jistě, že sestru znásilnili, ale nevím nic víc. Matka byla puritánka a o takových věcech se nemluvilo.“

Teprve na podzim 1945 se Gabriela s matkou a sestrou vrátila s pomocí Červeného kříže z Rakouska do Budapešti a teprve tam se setkaly s otcem, propuštěným z amerického zajetí:

„Když jsme přijely, bylo všechno vybombardované. Omítky samá díra, rozbité činžáky, město vypadalo strašně. Bylo plné hmyzu, a říkalo se, že Budapešť odpochoduje, protože ji odnesou štěnice… Tehdy také vykopávali mrtvé z hromadných hrobů, které byly třeba v parcích, odváželi je asi na hřbitov. Tam ležela lebka a jinde ležela nějaká dlouhá kost a jinde zase zbytek trupu… Když jsem to viděla poprvé, tak jsem se zalekla. Ale pak jsem si zvykla.“

Gabriela Rudolfová se záhy s celou rodinou přestěhovala do Československa, vystudovala medicínu, mnoho let už žije v severních Čechách. Říká, že se nikde necítí docela doma, považuje se za Středoevropanku.

Více se dozvíte z Příběhů 20. století, na nichž se tentokrát podíleli také žáci ze základní školy v Janově nad Nisou a Eliška Poloprudská a Martin Reichl z Paměti národa.

Zdroj:

>Český rozhlas

>Play

Další krok proti čínským aplikacím. Evropská organizace NOYB podala stížnost kvůli sdílení dat s Čínou

>Živě.cz

Populární čínské mobilní aplikace často otevřeně přiznávají, že v některých případech zasílají data o svých uživatelích do Číny. V Evropě to však odporuje zákonům, protože sdílení dat se zeměmi mimo EU je možné jen za velmi specifických podmínek. Protože se to však děje „všem před očima“, rozhodla se evropská nezisková organizace NOYB vzít osud do vlastních rukou. Na čínské aplikace podala stížnost hned v pěti evropských zemích a žádá nápravu, která by byla aplikována ve všech členských zemích EU.

Organizace NOYB (None of Your Business), která se profiluje jako „Evropské centrum pro digitální právo", podala stížnost proti šesti subjektům. Konkrétně proti TikToku a Xiaomi v Řecku, proti SHEIN v Itálii, proti AliExpressu v Belgii, proti aplikaci WeChat v Nizozemsku a proti Temu v domovském Rakousku. Ve všech případech se NOYB dotčených subjektů zeptala, co se děje s daty uživatelů v Evropě, a to na základě článku 15 pravidel GDPR. Ani jedna ze společností však na výzvu nereagovala. Ve svých pravidlech pro ochranu dat přitom AliExpress, SHEIN, TikTok a Xiaomi uvádějí, že zasílají data i do Číny, Temu a WeChat zmiňují přenosy dat do „třetích zemí" a existuje podezření, že to zahrnuje i Čínu.

U Xiaomi se stížnost týká zdravotních dat, která naměřily hodinky Redmi, u ostatních se jedná o sdílení informací o používání mobilních aplikací, respektive sdílení osobních údajů jejich uživatelů. Připomeňme, že Evropská komise už od loňského roku vyšetřuje Temu a také TikTok, a to kvůli porušení pravidel DMA. V USA se zase schyluje k brzkému zákazu TikToku, tedy pokud jej nastupující prezident Trump nedokáže odložit.

Čeká se i na reakci ze strany EU

Xiaomi ve zprávách o transparentnosti uvádí, že (nejen) čínské úřady po něm občas požadují neomezená osobní data o uživatelích. Xiaomi se už dříve zavázalo a na svém webu stále uvádí, že tyto zprávy budou publikovány každý rok, ovšem chybí zde zpráva za rok 2023, která měla být publikována už vloni v červnu. Jedna ze stížností tak směřuje na Xiaomi, které podle NOYB nemůže zaručit bezpečnost osobních (zdravotních) dat svých uživatelů.

Je veřejným tajemstvím, že čínské společnosti jsou nuceny spolupracovat s čínskou vládou, přičemž v Číně neexistuje žádná nezávislá agentura, která by se zabývala ochranou osobních dat. Podle NOYB však výše uvedené čínské aplikace nesplňují požadavky na bezpečnost dat a agentura volá po nápravě. Současně doporučuje zástupcům EU, aby trvali na dodržování zákonů, a v opačném případě má EU požadovat u každého subjektu až 4% pokutu z globálních ročních výnosů. U AliExpressu by případná pokuta činila až 3,7 miliardy korun, u Temu až přes 34 miliard Kč.

Zdroje:

>NOYB

>Reuters

Vědci MU koordinovali genetickou studii pohřebišť z avarského období

>MUNI

Překvapivý výsledek zkoumání, že jedinci z Leobersdorfu byli většinou východoasijského původu, zatímco pohřbení v Mödlingu měli převážně evropské předky, zveřejnil prestižní časopis Nature.

Vědci z Masarykovy univerzity společně s mezinárodním týmem provedli archeogenetickou analýzu více než 700 lidských koster z raného středověku. Dvě velká pohřebiště, Mödling a Leobersdorf, byla geneticky analyzována v celém svém rozsahu. Jak vědci uvádějí v prestižním časopise Nature, obě komunity žily vedle sebe po dobu nejméně šesti generací. Výzkum kombinující poznatky z různých vědeckých oborů ukázal, že geny a kultura mohou nést různé signály. Genetická studie pohřebišť z avarského období v 8. století n. l. je součástí projektu Evropské výzkumné rady HistoGenes, na kterém spolupracuje i ArcheoGen tým Zuzany Hofmanové z Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.

Setkání východní Asie s Evropou v Dolním Rakousku

„Když jsme se podívali na DNA získanou z lidských ostatků z těchto sousedních pohřebišť, byli jsme velmi překvapeni, “ uvádí Zuzana Hofmanová, vedoucí archeogenetického týmu, která celou mezinárodní studii koordinovala. Zatímco obyvatelé Leobersdorfu byli převážně východoasijského původu, ti pohřbení v Mödlingu měli předky spojené s evropskými populacemi. Genetický rozdíl mezi oběma skupinami byl skoro u všech jedinců z těchto pohřebišť velmi zřejmý, jako by se porovnávali dnešní lidé z Evropy a východní Asie. A přitom před genetickou analýzou mezi nimi nebyly pozorovány žádné rozdíly. Archeologické pozůstatky obou komunit a jejich způsob života byly velmi podobné. Kulturní integrace tak zřejmě fungovala i přes velké genetické rozdíly a tito lidé se zřejmě považovali za Avary.

Avaři přišli v 6. století z východoasijských stepí a usadili se ve východní části střední Evropy mezi místním obyvatelstvem. Přestože naleziště avarských pohřebišť v okolí dnešní Vídně nabízejí bohatý archeologický materiál, mnoho otázek zůstalo nezodpovězených. Byli lidé pohřbení na těchto lokalitách potomky avarských dobyvatelů, nebo předchozího obyvatelstva, které se integrovalo do avarské společnosti? Nebo se tyto dvě skupiny již dávno smísily, jak mnozí předpokládali? Analýza dvou velkých lokalit jižně od Vídně, 500 hrobů v Mödlingu a téměř 150 v Leobersdorfu, přinesla nečekané výsledky. Napomohla jim i precizní analýza v archeogenetických laboratořích ArcheoGenu MUNI, kterými tyto vzorky během analýzy prošly. „Vzorky se analyzují specifickými postupy, které minimalizují možnou kontaminaci vzorku skrz DNA z okolí,” říká Pavlína Ingrová, členka ArcheoGen týmu a spoluautorka studie.

Soužití v míru

Historické doklady se shodují s důkazy z antropologie a archeologie, že se jednalo o jedno z nejmírumilovnějších období v dějinách vídeňské oblasti, a to navzdory pověsti Avarů jako válečníků. Na kostrách se nenachází žádná bojová zranění a téměř žádné známky nemocí. Také zbraně byly do hrobů ukládány jen výjimečně. Díky nové strategii celoplošného odběru vzorků a vysoce citlivé genetické analýze bylo možné mezi zemřelými objevit vysoký počet příbuzných.

„Velké množství genetických vztahů mezi jednotlivci nám umožnilo rekonstruovat šestigenerační rodokmeny na obou lokalitách, ty byly dokonce souběžné,” dodává Zuzana Hofmanová. Jen výjimečně postrádali jedinci na každém pohřebišti nějakou biologickou vazbu na někoho jiného, téměř všichni byli nějak spřízněni. „Přesto se nenašly žádné vztahy mezi příbuznými, a to ani mezi vzdálenými,” přibližuje Denisa Zlámalová, členka ArcheoGen týmu a spoluautorka studie. Zajímavé je, že se podařilo zjistit, že téměř žádná z matek nebyla narozena na místě, kde byla pohřbena: partnerky místních mužů, budoucí matky, musely tedy pocházet z jiných regionů a jiných komunit. Genetické vazby mezi souběžně fungujícími a jen 20 km vzdálenými pohřebišti v Mödlingu a Leobersdorfu však přesto téměř neexistovaly. Obě komunity se řídily podobnou sociální praxí, kdy si vybíraly partnerky pro muže z místních patrilinií z komunit, které jim byly geneticky podobné. Právě díky tomu se zachoval jejich odlišný původ: ženy, které se staly matkami v Leobersdorfu, zřejmě pocházely z komunit, které rovněž pocházely z východní Asie (možná z centra Avarské říše v dnešním Maďarsku), zatímco ty v Mödlingu byly evropského původu. Přesto se obě komunity nelišily zvyklostmi, postavením ani bohatstvím. Symboly vyššího společenského postavení, jako například kování opasků s vyobrazením gryfa, ale obecně celá jejich kultura a zvyky byly po dobu šesti generací stejné na obou pohřebištích: s největší pravděpodobností se lidé v obou komunitách považovali za Avary.

Takto rozsáhlé studie, které systematicky zkoumají pohřebiště, jsou v oboru stále vzácné. Pohřebiště v Mödlingu je jedno z největších, které kdy bylo geneticky analyzováno. Takové výsledky mají velký potenciál pro budoucí výzkum v různých oborech.

Zdroj:

>MUNI

Tip: Forvo – komunitní slovník vám prozradí, jak se co správně vyslovuje

>CHIP.cz

Už vás někdy trápilo, jak správně vyslovit jméno zahraničního města nebo neznámé slovo v cizím jazyce? Webová služba Forvo nabízí elegantní řešení tohoto problému.

Forvo je bezplatný výslovnostní slovník, který je neustále vylepšován rozsáhlou mezinárodní komunitou uživatelů. Podporuje mnoho jazyků včetně češtiny a slovenštiny.

Princip je jednoduchý: rodilí mluvčí nahrávají správnou výslovnost slov ve svém mateřském jazyce. Tyto audionahrávky jsou pak dostupné všem uživatelům, kteří chtějí zjistit, jak se dané slovo správně vyslovuje. Služba je proto neocenitelná zejména při učení cizích jazyků nebo když potřebujete zjistit správnou výslovnost zahraničních místních názvů.

Používání je velmi intuitivní - stačí navštívit stránku forvo.com a do vyhledávacího pole zadat hledané slovo. Po kliknutí na symbol trojúhelníku u nalezeného výrazu si můžete poslechnout jeho správnou výslovnost. U mnoha slov jsou k dispozici nahrávky ve více jazycích - například u názvů měst můžete často slyšet jak místní výslovnost, tak varianty v dalších světových jazycích.

Pokud byste chtěli sami přispět a nahrát výslovnost některých slov ve svém rodném jazyce, stačí se zaregistrovat. Tímto způsobem se slovník neustále rozrůstá a zlepšuje díky zapojení uživatelů z celého světa.

Zdroje:

>CHIP.cz

>Forvo

Američané opustili TikTok. Čínská platforma ale spoléhá na spolupráci s Trumpem a věří v návrat

>Český rozhlas

TikTok ve Spojených státech v sobotu večer místního času přerušil činnost. Uživatelé čínskou firmou vlastněné sociální sítě dostali zprávu, že aplikaci kvůli zákazu nelze používat. Informovala o tom agentura Reuters, podle níž je TikTok momentálně nedostupný v obchodech s aplikacemi Google Play a App Store.

Podle zákona přijatého loni a potvrzeného v pátek soudem měla platforma do neděle přerušit spojení se svou mateřskou společností ByteDance, která sídlí v Číně, nebo činnost v USA ukončit, aby se vyřešily obavy, že představuje hrozbu pro národní bezpečnost.

Nově zvolený americký prezident Donald Trump v sobotu uvedl, že po svém pondělním nástupu do funkce s největší pravděpodobností rozhodne o 90denním odkladu zákazu TikToku.

„V USA byl přijat zákon zakazující TikTok, což bohužel znamená, že TikTok prozatím nemůžete používat. Máme štěstí, že prezident Trump naznačil, že s námi bude spolupracovat na řešení, jak TikTok obnovit, jakmile se ujme úřadu. Zůstaňte prosím na příjmu,“ uvádí se ve zprávě, kterou obdrželi uživatelé aplikace.

Čínská aplikace pro sdílení krátkých videí, která uchvátila téměř polovinu všech Američanů, po pátečním rozhodnutí soudu oznámila, že pokud vláda končícího prezidenta Joea Bidena neposkytne jednoznačné ujištění, že nebude vymáhat zákon vedoucí k zákazu TikToku, síť se v USA v neděli odmlčí.

Bílý dům v pátek uvedl, že aplikace by měla zůstat Američanům k dispozici, ale vzhledem k načasování rozhodnutí nejvyššího soudu se má věcí zabývat až příští administrativa, která se ujme svých pravomocí v pondělí 20. ledna. Varování TikToku pak Bílý dům označil za trik a uvedl, že nevidí důvod, proč by TikTok nebo jiné společnosti měly před pondělním nástupem nové vlády podnikat nějaké kroky.

Zdroje:

>Český rozhlas

>ČTK

---

Mohlo by vás zajímat:

‚Zákaz netolerujeme, odcházíme na jinou čínskou síť.‘ Statisíce Američanů přešly z TikToku na RedNote

>Český rozhlas

Neformální praktiky v soudnictví mají velký vliv na výběr soudců i výklad zákonů

>Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Odborníci z Právnické fakulty Masarykovy univerzity se dlouhodobě věnují výzkumu soudnictví, mimo jiné i jeho neformálním stránkám.

Nezávislé soudnictví úzce souvisí s kvalitou demokracie a současná krize demokracie zase více poodhalila to, že fungování soudů ovlivňuje celá řada nepsaných pravidel a neformálních vazeb. Jejich výzkumu se od roku 2021 věnují odborníci z Ústavu pro otázky soudnictví právnické fakulty v rámci evropského projektu INFINITY. Loni v březnu k tématu vyšlo i zvláštní číslo časopisu German Law Journal, které mapuje neformalitu v soudních systémech 13 evropských zemích.

„Dříve jsme studovali především formální stránku justice. Tedy to, co říkají a jak fungují ústavy a zákony týkající se správy soudnictví, výběru soudců či jejich povyšování a kárného řízení. Postupem času jsme ale přišli na to, že nám to nedává úplný obrázek o fungování soudnictví v praxi,“ přiblížil počátky projektu INFINITY jeho vedoucí David Kosař, který na svůj výzkum získal prestižní ERC grant.

Jak doplnila jeho kolegyně Katarína Šipulová, význam neformálnosti si naplno uvědomili zejména při sledování výběru soudců. „Můžete se samozřejmě podívat na právní úpravu tohoto procesu, ale ta ve skutečnosti hraje jen malou roli. Když jsme totiž mluvili s aktéry podílejícími se na výběru soudců, zjistili jsme, že úspěch záleží třeba i na tom, jakou vysokou školu člověk studoval, či zda byl už za studií na praxi a zná někoho v justici. V řadě zemí hraje velkou roli také sociální status uchazeče nebo rodinné vazby.“

Soudnictví jako cíl autokratů

V projektu INFINITY studují výzkumníci především oblast obecného soudnictví a zaměřují se na jeho vrcholné orgány, což jsou nejvyšší soudy a nejvyšší správní soudy. Dále zkoumají i soudy ústavní. „Důvody jsou v podstatě dva. Pokud se někde dostanou k moci autokratičtí vládci, tak mezi jejich první kroky patří snaha ovládnout či alespoň paralyzovat právě vrcholné soudy, které často zodpovídají za přezkum zákonů, volebních výsledků nebo řeší důležité trestní kauzy a podněty z oblasti veřejných zakázek,“ uvedl Kosař s tím, že navíc lze o těchto soudech získat nejvíc informací, například z médií, o tom, co se na nich a kolem nich děje, a také o jednotlivých členech těchto institucí.

Média, která píší o některých soudních kauzách či soudcích, jsou tak i jedním z důležitých zdrojů informací pro výzkum. Nejvýznamnější jsou však rozhovory se soudci, novináři, kteří se věnují justici, s lidmi z neziskových organizací nebo s těmi, kteří pracují na ministerstvu spravedlnosti. „Konkrétně se věnujeme třinácti zemím z EU, ale sledujeme i situaci v Izraeli, na Ukrajině či v Gruzii. V každé zemi jsme měli experty, kteří nám vypracovali první přehledy fungování soudnictví v daném státě, a také pro nás vytipovali oblasti, kde bychom mohli hledat neformální vazby a nepsaná pravidla v daném systému,“ doplnila Šipulová.

Většinu plánovaných rozhovorů už má tým výzkumníků za sebou, ale vzhledem k tomu, že jde o pětiletý projekt, neustále se objevují nové aktuální výzvy. Ať už jsou to volby, které významně ovlivní chod některé ze sledovaných zemí, například v posledním roce na Slovensku, nebo chybějící podrobné informace, které je třeba doplnit dalšími rozhovory.

V každé ze zkoumaných zemí jsou bariéry jiné, ale existují všude. A protože neformálnosti ovlivňující fungování justice v zemích EU zatím nikdo hlouběji nezkoumal, naráží tým Davida Kosaře také na stále nové informace a otázky, nebo jsou výzkumníci překvapení rozsahem nějakého jevu. „Musím říct, že mě opravdu překvapilo, jak obrovské je množství bariér pro vstup do soudnictví, jak komplikovaná je cesta k tomu stát se soudcem a jak je proklamovaná otevřená justice reálně dostupná jen pro úzký okruh lidí,“ podotkla Šipulová.

V každé ze zkoumaných zemí jsou bariéry jiné, ale existují všude. Například ve Španělsku se musí zájemce o pozici soudce tři až pět let intenzivně každý den připravovat na justiční zkoušku, a to bez jakékoliv finanční kompenzace. Takovou přípravu si tak mohou dovolit jen lidé z určitých sociálních vrstev, a to pak ovlivňuje, jakým způsobem se rozhodují určité typy kauz nebo jak jsou soudy a soudci vnímáni různými segmenty společnosti. Na Slovensku zase dlouho fungovalo takzvané „rodinkárstvo”, kdy měl statisticky větší šanci získat místo soudce člověk, jehož příbuzný už soudcem či soudkyní byl. „Všude je samozřejmě dáno zákonem, co musí splnit uchazeč o pozici soudce, ale například i v Česku se k tomu přidává řada nepsaných pravidel, které výsledek ovlivňují. Výhodu může znamenat například to, kterou vysokou školu člověk studuje, zda už za studií někde stážoval, na jakém soudu získal praxi a poznal někoho z justice a podobně,“ uvedla další příklady Šipulová.

Čeští super-soudci

Podobné neformality mají vliv na to, že se do soudnictví nedostávají ti nejlepší lidé, nebo že jsou soudy náchylnější k tomu, aby je mohli výrazně ovlivnit či ovládnout politici. Důležité je i mezinárodní srovnání, v němž se díky nově získaným znalostem o neformálních postupech může ukázat, že zákony, které fungují v jedné zemi, nebudou v jiném státě úspěšné právě kvůli nepsaným pravidlům a neformálním vazbám v justici.

Neformální praktiky pak samozřejmě ovlivňují soudnictví v dané zemi a mohou vést třeba k prosazování názorů pouze úzké skupiny lidí, která má v justici velký vliv. Podobný fenomén takzvaných super-soudců našli výzkumníci a výzkumnice právě v České republice.

Samotné super-soudce výzkumníci nehodnotí jako negativní či pozitivní jev. Chtějí jen varovat před riziky a ukázat, jak se dá s tímto fenoménem pracovat. „Jsou to soudci, kteří mají podstatně větší vliv na fungování celého práva než jejich kolegové, byť podle formálních pravidel by tomu tak nemělo být. Tito super-soudci získávají velkou moc tím, že se vedle výkladu právních norem při svém rozhodování v kauzách na vrcholných soudech podílejí také na tvorbě právních předpisů, podle kterých pak rozhodují, a pak ještě školí další právníky, jak se má takové právo používat. Tato praxe v sobě skrývá různá rizika, jednak to, že daný člověk vnáší do celého procesu své vlastní názory a předsudky a vydává je za obecně platné, a zároveň pak v takovém systému často chybí prostor pro jiné názory či kritické hodnocení a vytváří se uzavřený homogenní svět, který není otevřený novým myšlenkám,“ vysvětlila pojem Šipulová.

Samotné super-soudce výzkumníci nehodnotí jako negativní či pozitivní jev, protože jejich vznik je daný mimo jiné velikostí země, která nemusí mít dostatek odborníků na všechny oblasti. Například by si ho měli být vědomi zákonodárci a sestavovat týmy připravující důležité právní normy tak, aby je například vedli lidé mimo soudnictví. Velký význam pak má podle nich vzdělávání, které by mělo vést k tomu, aby si budoucí členové justice uvědomovali limity své práce a měli nastavená dobrá vnitřní etická pravidla pro výkon svého povolání.

„Samozřejmě to není jen o vzdělávání na vysoké škole, ale o hodnotách celé společnosti, politické kultuře, a co je velmi důležité, také o důvěře veřejnosti v soudnictví. A tu ovlivňují například média, ale také samotné soudy, které začínají být v této oblasti aktivnější a otevřenější. Pořádají různé akce pro děti i dospělé, některé mají instagramové účty, snaží se přiblížit fungování práva a soudů veřejnosti tak, aby se o ni třeba mohli opřít v případě, kdy bude někdo ohrožovat nezávislost justice nebo základních ústavních práv,“ zdůraznil na závěr Kosař.

Autorka: Ema Marušáková

>Zdroj: Masarykova univerzita

Sky-crane nebo velký komerční lander? Dva možné scénáře dopravy vzorků z Marsu

>Sciencemag.cz

Aby maximalizovala šanci na úspěšnou dopravu prvních vzorků z Marsu na Zemi, přijala agentura NASA rozhodnutí o novém přístupu k programu Mars Sample Return, které představila na včerejší tiskové telekonferenci. Kosmická agentura bude dočasně souběžně pracovat s dvojicí možných přístupů k přistání na Marsu, zatímco bude probíhat fáze podrobných formulací obou verzí, ale i podpora inovací a soutěží mezi poskytovateli služeb, aby se ušetřily finanční náklady a k realizaci došlo dříve.

NASA plánuje později zvolit jedinou cestu pro tento program, jehož cílem je lépe porozumět záhadám vesmíru a pomoci určit, zda na Rudé planetě někdy existoval život. Očekává se, že NASA program – a jeho podobu – potvrdí ve druhé polovině roku 2026. „Pokračování ve dvou možných cestách zajistí, že NASA bude schopna přivézt tyto vzorky z Marsu s výraznou úsporou nákladů a časového harmonogramu ve srovnání s předchozím plánem,“ uvedl administrátor NASA, Bill Nelson a dodal: „Tyto vzorky mají potenciál změnit to, jak vnímáme Mars, náš vesmír a v konečném důsledku i nás samotné. Chtěl bych poděkovat týmům z NASA i týmu pro strategické zhodnocení, který vedla doktorka Maria Zuber za jejich práci.“

V září 2024 NASA přijala 11 studí ze středisek NASA a průmyslových firem věnovaných návrhům na co možná nejlepší dopravu marsovských vzorků na Zemi. Tým pro strategický přezkum MSR byl pověřen posouzením studií a následným doporučením primární architektury kampaně, včetně souvisejících odhadů nákladů a harmonogramu. „Vozítka NASA odolávají drsnému prostředí Marsu, aby získala průlomový vědecký vzorek,“ uvedla Nicky Fox, přidružená administrátorka z ředitelství vědeckých misí a dodala: „Chceme tyto vzorky co nejrychleji přivézt zpět, abychom je mohli studovat v nejmodernějších zařízeních. Návrat vzorků z Marsu umožní vědcům pochopit geologickou historii planety a vývoj klimatu na této neúrodné planetě, kde mohl v minulosti existovat život, což přinese informace o raném období sluneční soustavy před vznikem života zde na Zemi. Tyto poznatky nás také připraví na bezpečné vyslání prvních lidských průzkumníků na Mars.“

Během přípravy bude NASA zkoumat a vyhodnocovat dva různé způsoby přistání nákladové plošiny na Marsu. První možnost využije dříve provedené konstrukce přistávacího systému, konkrétně metodu sky-crane, která byla předvedena při misích Curiosity a Perseverance. Druhá varianta využije nových komerčních možností k dopravě užitečného nákladu ve velkém přistávacím modulu na povrch Marsu. V obou případech bude přistávací platforma disponovat zmenšenou verzí rakety MAV (Mars Ascent Vehicle). Fotovoltaické panely platformy budou nahrazeny radioizotopovým energetickým systémem, který dokáže dodávat energii a teplo i během marsovských bouří, což umožní snížit komplexnost celé mise.

Nelson zmínil, že varianta číslo 1 (sky-crane) má cenové rozpětí celého programu mezi 6,6 a 7,6 mld USD. Sky-crane pro MSR by byl asi o 20 % větší než ten, který byl použit u roveru Perseverance. Druhá možnost (velký komerční lander) má cenové rozpětí celého programu mezi 5,8 a 7,1 mld USD. Administrátor NASA poznamenal, že v minulosti své velké landery představily firmy SpaceX a Blue Origin, ale NASA bude hledat další možnosti mezi komerčními firmami.

Do kontejneru na oběžné dráze bude uloženo 30 pouzder se vzorky, které rover Perseverance sbírá z povrchu Marsu. Přepracovaný systém nakládání vzorků na přistávacím modulu, který bude vzorky umisťovat do orbitálního kontejneru na vzorky, zjednodušuje zpětné provádění planetární ochrany tím, že eliminuje hromadění prachu na vnější straně kontejneru na vzorky. Obě finálové varianty budou spoléhat na systém zachycení, přeletu k Zemi a doručení na naši planetu na palubě evropské sondy Earth Return Orbiter. Ta zachytí na oběžné dráze Marsu kontejner se vzorky. Agentura ESA zatím vyhodnocuje aktuální plány NASA.

>Zdroje: >Sciencemag.cz >Kosmonautix.cz

Umělá inteligence pomáhá vědcům rozluštit tajemství slunečních bouří a polárních září

>Živě.cz

Polární záře – fascinující přírodní úkaz tančící na noční obloze v podobě barevných světelných závěsů – není jen nádherným nebeským divadlem. Pro vědce představuje důležitý indikátor vesmírného počasí, které může vážně narušit kosmické i pozemské technologie. Odborníci z Univerzity New Hampshire s pomocí umělé inteligence roztřídili a označili největší databázi snímků polární záře v historii. Ptáte se, k čemu to bude dobré?

Vědecký tým vyvinul speciální algoritmus, který následně analyzoval více než 706 milionů snímků pořízených v rámci mise NASA THEMIS. Tato mise využívá síť 23 pozorovacích stanic rozmístěných po celé Severní Americe, které každé tři sekundy pořizují záběry noční oblohy.

„Tento obrovský soubor dat je cenným zdrojem informací o tom, jak sluneční vítr interaguje s magnetosférou Země – ochrannou bublinou, která nás chrání před nabitými částicemi proudícími ze Slunce,“ vysvětluje vedoucí autor studie Jeremiah Johnson.

Umělá inteligence kategorizovala snímky

Umělá inteligence poté automaticky rozdělila snímky do šesti kategorií: oblouk (arc), difúzní polární záře, diskrétní polární záře, zataženo, Měsíc a čistá obloha bez polární záře. Toto třídění nebylo samoúčelné – má pomoci vědcům lépe porozumět různým typům polární záře a jejich souvislostem se sluneční aktivitou.

Pro analýzu obrovského množství snímků polární záře vědci použili metodu strojového učení nazvanou SimCLR (Simple Framework for Contrastive Learning of Representations). Tento algoritmus byl aplikován na snímky pořízené v letech 2008 až 2022, které představují nejdelší souvislou řadu pozorování polární záře v historii.

SimCLR dokáže efektivně zpracovat neoznačená data tím, že se učí rozpoznávat podobnosti mezi různými pohledy na stejný objekt, což bylo klíčové pro úspěšnou klasifikaci stovek milionů snímků nashromážděných za téměř 15 let pozorování.

Výzkum přichází v důležitou dobu, protože Slunce je právě na vrcholu svého jedenáctiletého cyklu aktivity. V tomto období dochází k častějším erupcím a výronům koronální hmoty, které mohou na Zemi vyvolat geomagnetické bouře. Tyto bouře dokážou narušit satelitní komunikaci, GPS systémy, a dokonce i elektrické rozvodné sítě.

Zvláště zajímavým objevem je časové rozložení různých typů polární záře. Zatímco difúzní polární záře se nejčastěji objevuje mezi půlnocí a druhou hodinou ranní, diskrétní polární záře obvykle vrcholí mezi 22. hodinou a půlnocí a oblouky jsou nejčastější mezi 20. a 22. hodinou. Tyto vzorce mohou pomoci v předpovídání geomagnetických bouří.

„Naším cílem bylo uspořádat databázi snímků THEMIS tak, aby obrovské množství historických dat mohlo být efektivněji využíváno vědci a poskytlo dostatečně velký vzorek pro budoucí studie,“ říká Johnson. Databáze může pomoci odhalit další poznatky o dynamice polární záře a pomoci v předpovídání kosmického počasí.

Tento posun ukazuje rostoucí význam umělé inteligence ve vědeckém výzkumu. Analýza tak obrovského množství dat by byla pro lidské pracovníky prakticky nemožná. S pomocí AI se však otevírají nové možnosti pro pochopení fascinujících přírodních jevů a jejich vlivu na naši technologickou civilizaci.

Projekt je výsledkem mezinárodní spolupráce – kromě týmu z New Hampshire se na něm podíleli také vědci z Aljašské univerzity ve Fairbanks a odborníci z NASA Goddard Space Flight Center. Výzkum byl financován divizí heliofyziky NASA a Národní vědeckou nadací.

>Zdroje: phys.org, agupubs.onlinelibrary.wiley.com, gizmodo.com, scienmag.com.

Nově objevená řasa může pomoci rozlousknout tajemství evoluce rostlin

>Akademie věd České republiky

Draparnaldia erecta. Tak se jmenuje mnohobuněčná zelená řasa, na kterou během procházky na dovolené na Sardinii náhodou narazila Lenka Caisová z Biologického centra AV ČR. Do té chvíle neznámá rostlina vědkyni zaujala natolik, že ji začala zkoumat. A rychle rozpoznala její potenciál. Právě tato řasa by totiž podle badatelky mohla pomoci zodpovědět zásadní otázky evolučního výzkumu, jako třeba jak se dostaly rostliny z vody na souš. O významu objevu Draparnaldie nepochybuje ani Německá botanická společnost, která ji vyhlásila řasou roku 2025.

Na první pohled vypadala trochu jako mech. Lence Caisové z Ústavu molekulární biologie rostlin Biologického centra AV ČR se však na nenápadné rostlině uprostřed sardinské přírody něco nezdálo. V laboratoři pak pochopila, že natrefila na hotový poklad.

„Zjistila jsem, že jde o dosud neznámou zelenou řasu, která má unikátní adaptace pro život ve vodním i suchozemském prostředí, jež lze vyvolat v laboratorních podmínkách. Dá se na ní tedy zkoumat, jak se řasy dostaly z vody na souš nebo jak vznikla mnohobuněčnost,“ vysvětluje vědkyně.

Draparnaldia má navíc pro výzkum velmi praktické vlastnosti: snadno se kultivuje, velmi rychle roste a svůj životní cyklus dokončí během sedmi až devíti dnů. Rozmnožuje se zoosporami (jednobuněčnými stadii), které je možné vyvolat současně ve velkém množství, což je zásadní pro experimenty zaměřené na mnohobuněčnost. „Naším cílem je ustanovit Draparnaldii jako model pro základní výzkum. Kromě protokolů pro její laboratorní kultivaci už jsme detailně popsali její morfologii, vývoj a adaptace na vodní i suchozemské prostředí. Také jsme zmapovali její fytohormony a sekvenovali její genom,“ líčí Lenka Caisová.

Není řasa jako řasa

Zelené řasy se dělí na dvě skupiny – chlorofytní a streptofytní řasy. Obě nezávisle vyvinuly mnohobuněčnost a často obývají stejná stanoviště. Jen řasy streptofytní však dokázaly přejít z vody na souš, tedy absolvovat tzv. terestrializaci, a rozrůznit se do tisíců druhů suchozemských rostlin, které známe dnes. Vědci se tak dlouhodobě snaží rozluštit záhadu, proč se přechod na souš zadařil pouze u streptofytních řas a ne u těch chlorofytních.

Mnohobuněčnost a terestrializaci zelených rostlin obvykle studují na morfologicky složitých modelových organismech, jako jsou prostnice, čepenka a huseníček. Nově mezi modely figurují i streptofytní řasy, přímí předkové suchozemských rostlin – například parožnatka nebo jařmatka. Doposud však chyběl model ze skupiny chlorofytních řas, který by morfologicky připomínal rané suchozemské rostliny a zároveň měl adaptace pro život na souši. Draparnaldia tuto mezeru vyplňuje.

„Je výjimečná tím, že jde o jedinou chlorofytní řasu, která se vyvinula do morfologické složitosti srovnatelné s ranými suchozemskými rostlinami. Má rozvětvený horní buněčný systém, který vypadá jako malá suchozemská rostlina, a dlouhé buňky, které připomínají kořenový systém,“ popisuje Lenka Caisová.

Tyto buňky ve vodním prostředí rostou směrem dolů. Po přechodu na souš se však celá rostlina v podstatě otočí a její „kořínky“ najednou směřují nahoru. Právě tato vlastnost dala řase druhové jméno erecta.

Draparnaldia napoví

Jak se jednobuněčné řasy staly mnohobuněčnými a jak dokázaly osídlit souš? Právě na tyto otázky by podle vědců mohla nenápadná Draparnaldia, která mimochodem roste i u nás, přinést odpovědi. Přestože se tato řasa vyvíjela nezávisle více než miliardu let, vykazuje pozoruhodné analogie s procesy terestrializace u streptofytních řas a suchozemských rostlin. Vyvinula však alternativní mechanismy hormonální signalizace, jejichž studium poskytne důležitá vodítka pro pochopení toho, jak se rostliny dostaly z vody na souš. Zároveň může přinést cenné poznatky o funkcích rostlinných hormonů.

„Pokud vše půjde dobře, mohli bychom v horizontu dvou let přijít s velmi zajímavými výzkumnými výsledky, které by mohly přispět k objasnění evoluce rostlin,“ věří Lenka Caisová, vedoucí oddělení terestrializace rostlin Ústavu molekulární biologie rostlin Biologického centra AV ČR .

Více o výzkumu Draparnaldie se od Lenky Caisové dozvíte v následujícím videu:

Play

>Zdroj: Akademie věd České republiky

Chystáte se na dovolenou do zahraničí? Nezapomeňte průkaz EHIC, ale i cestovní pojištění

VZP

Cestování do zahraničí může přinést nejen nezapomenutelné zážitky, ale i nepříjemné situace spojené s nečekaným čerpáním zdravotní péče. Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) vám v některých zemích přístup k této péči zajistí, ovšem nikoli bez omezení a možných nákladů, které půjdou z vaší kapsy.

Uhradit si budete muset případnou pacientskou spoluúčast nebo místní poplatky třeba za pobyt v nemocnici, pokud je hradí i místní. Proto je vhodné před cestou zvážit, zda není na místě se komerčně připojistit.

🇪🇺S průkazem EHIC po Evropě

Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC) umožňuje čerpat zdravotní péči za stejných podmínek jako místní občané v zemích Evropské unie a několika dalších státech. Konkrétně se jedná o:

• Země Evropské unie: Belgie, Bulharsko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Chorvatsko, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko.

• Země Evropského hospodářského prostoru: Island, Lichtenštejnsko, Norsko.

• Švýcarsko: Na základě dohody o volném pohybu osob mezi EU a Švýcarskem.

• Spojené království: Na základě dohody o obchodu a spolupráci po brexitu.

Ve výše zmíněných zemích má klient s průkazem EHIC nárok na nezbytnou zdravotní péči, a to za stejných podmínek jako místní pojištěnci. Pokud je v některé zemi vyžadována finanční spoluúčast pacienta na péči nebo úhrada registračních poplatků za vyšetření (pobyt v nemocnici atd.), budou je zde vyžadovat i od cizince s průkazem EHIC. V každé zemi platí jiná pravidla a právní přepisy, od těch českých se mohou i výrazně lišit.

Při využití EHIC průkazu je také nutné, aby zdravotní péče byla poskytnuta ve zdravotnickém zařízení, které je napojené na veřejný systém (nesmí jít např. o soukromou kliniku). Náklady na péči zde uhradí místní zdravotní pojišťovna, ta je následně přeúčtuje české pojišťovně pacienta. EHIC tedy pokryje nutnou a neodkladnou péči, nikoli plánovanou či preventivní. Nezahrnuje případnou spoluúčast, poplatky, letecký transport, zásah horské služby, náklady na transport zpět do České republiky apod. Tyto výdaje nekryje veřejné zdravotní pojištění. Mohou být hrazeny komerčním cestovním pojištěním, pokud ho má klient sjednáno.

🔹Státy mimo EU s průkazem EHIC

S některými státy mimo Evropskou unii má Česká republika uzavřené mezistátní smlouvy, které se týkají zdravotního pojištění. Aktuálně jde o Severní Makedonii, Srbsko, Černou Horu, Turecko, Albánii, Tunisko a Bosnu a Hercegovinu. V Severní Makedonii a Srbsku lze u lékaře použít Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). Pro ostatní země je nutné mít speciální formuláře od pojišťovny, které lze získat na pobočkách VZP.

🔹EHIC v aplikaci Moje VZP v cizině nestačí

Od loňského roku se mohou klienti VZP u lékaře prokazovat průkazem pojištěnce v mobilní aplikaci Moje VZP, pokud tuto formu lékař akceptuje (není to jeho povinnost). Při cestách do zahraničí je ale nutné vždy s sebou mít plastový průkaz fyzicky (fotografie v aplikaci nestačí).

🔹Plánování cesty se vyplatí

Klient by se měl před odjezdem seznámit s podmínkami zdravotního pojištění země, kam hodlá vycestovat. Přibalit by si měl průkaz EHIC (pokud zde platí) a také zvážit sjednání komerčního cestovního pojištění pro větší klid a jistotu.

🔹Zdravotní péče v soukromém zdravotnickém zařízení a refundace

Pokud by byla pacientovi poskytnuta zdravotní péče v zahraničí v soukromém zdravotnickém zařízení (jiném než napojeném na systém veřejného zdravotního pojištění) a neměl uzavřeno komerční cestovní pojištění, musí ji uhradit sám. Po návratu do ČR může zažádat u své zdravotní pojišťovny o náhradu nákladů, tzv. refundaci. Má to však svá pravidla – refundace je možná pouze do výše, která by byla českou zdravotní pojišťovnou hrazena při poskytnutí těchto zdravotních služeb na území ČR (tzn. do výše českých „cen“ a jen pokud šlo o péči, která je v ČR z veřejného zdravotního pojištění hrazená). K žádosti je třeba doložit potvrzení o úhradě a veškeré doklady o poskytnutých zdravotních službách. Žádost je následně projednána ve správním řízení a v případě splnění zákonných podmínek pak může být pojištěnci přiznána částka k refundaci.

>Zdroj: VZP

---

Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC)

Máte-li v některé ze zemí EU sjednáno zdravotní pojištění, můžete požádat svou pojišťovnu, aby vám bezplatně vydala Evropský průkaz zdravotního pojištění (EHIC). V některých zemích jej najdete na zadní straně průkazu pojištěnce. Je to doklad o tom, že jste pojištěni v některé ze zemí EU.

Průkaz vám vydá vaše zdravotní pojišťovna.

Jestliže EHIC nemáte nebo ho nemůžete uplatnit (například v soukromém zdravotnickém zařízení), nemůže vás nikdo odmítnout ošetřit, ale budete zřejmě muset za péči zaplatit a o proplacení této částky zažádat po návratu domů. Další informace o evropském průkazu zdravotního pojištění.

>Zdroj: Oficiální internetová stránka Evropské unie

Ako funguje QR kód

QR kódy (skratka QR pochádza z angl. quick response – rýchla reakcia) sú súčasťou digitálnych technológií každodenného života už od roku 1994. Stretávame sa s nimi na každom kroku v obchodoch, na podujatiach či letiskách. Ešte oveľa viac sa využívajú v priemyselných oblastiach, ako sú sklady alebo výrobné haly.

V roku 1825 americký vynálezca a maliar Samuel Morse dostal výnimočnú príležitosť namaľovať francúzskeho vojnového generála Gilberta du Motier, markíza de La Fayette. Napriek tomu, že jeho manželka bola tesne pred pôrodom ich tretieho dieťaťa, príležitosť využil a odcestoval zo štátu New Hampshire do Washingtonu. Niekoľko dní po príchode dostal list, že jeho manželka pri pôrode vážne ochorela a tak sa ihneď vydal na cestu domov. Žiaľ, medzitým zomrela, ba dokonca zmeškal aj jej pohreb. Táto udalosť ho inšpirovala zaoberať sa nájdením podstatne rýchlejšieho spôsobu komunikácie na diaľku.

V roku 1836 spoločne s fyzikom Josephom Henrym a inžinierom Alfredom Vailom zostrojili zariadenie na posielanie elektrických impulzov. Podobných zariadení už existovalo viacero, ich bol však jedinečný v tom, že potreboval iba jeden obvod vďaka šikovnému spôsobu kódovania informácie. Stačili krátke a dlhé impulzy. A tak sa zrodila známa morzeovka.

Čiarový kód

Pri pokladniach v obchodoch sa v 40. rokoch 20. storočia tvorili rady nielen pre množstvo ľudí, ale hlavne pre pomalý proces účtovania položiek. Každý tovar museli opakovane zadávať a vypisovať manuálne. Americký inžinier Bernard Silver sa pokúšal nájsť spôsob, ako proces urýchliť a zautomatizovať. Po niekoľkých nepodarených pokusoch si do piesku nakreslil známe bodky a čiarky z morzeovky. Natiahol ich smerom dole a tak vznikol prvý čiarový kód. Od toho momentu sa spustila lavína automatizácie mnohých procesov. Základný čiarový kód umožňuje uložiť 12 číslic. Presné metódy sa rokmi zlepšovali, v súčasnosti to sú zakódované jednotky a nuly.

Laser na čiarový kód rýchlo zasvieti zľava doprava a vyhodnotí, koľko svetla sa z ktorého miesta odrazilo naspäť. Tak prečíta čierne a biele čiary. Dvojica predĺžených čiar na začiatku, v strede a na konci zabezpečí, že sa kód prečítal správne. Ľavá polovica znázorňuje číslicu 0 ako bielu a číslicu 1 ako čiernu, na pravej polovici je to opačne. Existujú stovky rôznych spôsobov, ako sa číslice zakódujú do jednotiek a núl. Najznámejším štandardom pre produkty v obchodoch je EAN-13, ktorý napríklad číslicu 7 kóduje ako sekvenciu 0111011. Na čiarovom kóde časopisu Quark je prvá číslica 7 vyobrazená ako najprv úzke biele miesto pre nulu, hrubšia čierna čiara ako tri jednotky za sebou, následne tenká biela čiara pre nulu a opäť mierne hrubšia čierna pre dve jednotky.

Číslice pred hlavným čiarovým kódom a za ním slúžia na kontrolu správnosti čítania, napríklad spôsobom spočítania číslic na párnych a nepárnych pozíciách. Súčet nepárnych pozícií sa vynásobí tromi, priráta sa k tomu súčet na párnych pozíciách a to číslo sa vydelí desiatimi. Zvyšok po delení desiatimi sa odpočíta od čísla 10 a výsledok musí byť totožný s kontrolným číslom. Pokiaľ nie je, tak počítač zistí, že ide o chybu a vďaka tomuto spočítavaniu vie chybné číslo opraviť použitím vhodného vzorca.

>Text: Stanislav Griguš | Fakulta matematiky, fyziky a informatiky | Univerzita Komenského v Bratislave

---

Klasický čárový kód asi všichni známe. Obdélník tvořený svislými čarami, pod nimiž se nachází číselná řada, definuje například název, cenu produktu či výrobce. QR kód vypadá ale úplně jinak. Černobílý čtverec, jehož výplň vám bude při troše představivosti připomínat Tetris.

Konečně se tedy dostáváme k tomu, co to vlastně QR kód je. Primárně slouží k přenesení informací z offline světa do online světa. Do kombinace černobílých čtverečků lze zakódovat skutečně cokoliv. Kód totiž nese zmenšenou textovou informaci, která může obsahovat až 4 500 znaků. Schovává tedy v sobě třeba webovou stránku, či vizitku. Přístup na Facebook nebo na Instagram a informace o Wi-Fi jsou další možnosti, které pod QR kódem můžete najít. Nereálné už dnes není ani zobrazit si přes kód menu v restauraci a následně si dokonce i objednat.

Ani platba kartou není pro kód žádné sci-fi, naopak se stává platba QR kódem stále populárnější. Přestože je přenos z reality do onlinu základní funkcí, dá se používat na přenesení jen mezi online světy.

Používání kódu je více než snadné. Jediné, co budete potřebovat, je chytrý mobilní telefon s fotoaparátem. Stačí pouze otevřít aplikaci fotoaparátu, namířit telefon na QR kód a o zbytek se váš mobil postará. Další výhodou QR kódu je to, že si jejich neomezené množství může vytvořit opravdu kdokoliv.

A jak tento kód vytvořit? Jediné, co potřebujete, je dostat se na webovou stránku, která QR kódy generuje. Dále už se jen budete řídit dle pokynů na dané stránce. Zadáte, co do vašeho kódu chcete nahrát, a kód vám přijde na e-mail. Ano, tak jednoduché vytvoření je!

Budou QR kódy vašimi parťáky, na které nedáte dopustit, nebo budete konzervativnější a QR kódy se vám pod kůži zatím nevryjí?

>Zdroj: DATART.cz

TikTok to má spočítané. V neděli začíná platit zákaz v USA, změní to Trump?

>SMARTmania.cz

• TikTok bude v neděli plošně zakázán ve Spojených státech amerických
• Rozhodl o tom Nejvyšší soud USA, který odmítl projednávání pozdržet
• Nový prezident Trump tak bude mít těžší úkol vrátit jej do legální roviny

Nejvyšší soud USA potvrdil platnost zákona, který v dubnu 2024 podepsal prezident Joe Biden. Ten staví sociální síť TikTok do role bezpečnostního rizika a navrhuje jeho plošný zákaz na území celých Spojených států. Zákon nabyde účinnosti 19. ledna, tedy již tuto neděli. Jediný, kdo s tím může něco udělat, je nový prezident Donald Trump, který v pondělí nastupuje do úřadu. Zákaz TikToku schválen

Zákaz TikToku byl jednohlasně schválen Nejvyšším soudem USA v poměru 9 ku 0. Zákazu od neděle tedy nic nebrání, TikTok by okamžitě měl zmizet ze všech aplikačních obchodů, stávající uživatelé mohou aplikaci nadále používat, ale bez možnosti aktualizace. Tiskové oddělení Bílého domu se k dávno přijatému zákonu znovu vyjádřilo:

„TikTok by měl zůstat dostupný Američanům, ale pouze pod americkým vlastnictvím nebo jiným vlastnictvím, které řeší obavy o národní bezpečnost, jež Kongres při přípravě tohoto zákona pojmenoval. Vzhledem k samotnému faktu načasování tato administrativa uznává, že kroky k provedení zákona prostě musí připadnout příští administrativě, která se ujme úřadu v pondělí.“

Staro-nový prezident Trump se pokoušel domluvit s Nejvyšším soudem o pozdržení jednání, aby se zákazem mohl zabývat už jako nová hlava státu. Ten však jeho přání nevyslyšel. Prezident Donald Trump tak při svém nástupu do úřadu už bude muset pracovat s aktivním zákazem.

K situaci se vyjádřilo i tiskové oddělení TikToku: „Dnešní prohlášení Bidenova Bílého domu i ministerstva spravedlnosti neposkytla potřebnou jasnost a ujištění poskytovatelům služeb, kteří jsou nedílnou součástí zachování dostupnosti služby TikTok pro více než 170 milionů Američanů. Pokud Bidenova administrativa okamžitě neposkytne definitivní prohlášení, které by uspokojilo nejkritičtější poskytovatele služeb a zajistilo, že nedojde k vymáhání práva, bude TikTok bohužel nucen 19. ledna přestat fungovat.“

Co nastane v neděli?

Co se tedy stane v neděli? TikTok by měl okamžitě zmizet z Google Play i App Store, o což se postarají provozovatelé těchto obchodů, tedy Google a Apple. Kvůli chybějící podpoře a nemožnosti aktualizovat ze sítě pravděpodobně postupně začnou mizet jak uživatelé, tak tvůrci a influenceři. Anebo se do toho vloží nová hlava státu.

Trump je v poslední době velkým fanouškem TikToku, dokonce tvrdí, že s pomocí této sítě získal znovu prezidentské křeslo, díky hlasům mladších voličů. Co může udělat? V první řadě může zákon ponechat zcela netknutý a pouze jej nevymáhat – to znamená, že by třeba Google ani Apple nepenalizoval za to, že aplikaci zachovají ve svých obchodech. To je ale komplikovanější a na Apple s Googlem by si mohl posvítit Nejvyšší soud USA.

Silným trumfem v rukávu prezidenta Trumpa může být fakt, že se zná s nejbohatšími strukturami americké společnosti. Vzájemnými dialogy by tak mohl urychlit odkup části TikToku americkou firmou, čímž by platformu dostalo zpět do legální roviny. Přesně jak to stojí v zákonu Bidenovy administrativy. Může Trump zákaz zrušit?

Nový prezident sám z vlastní vůle však nemůže zákaz zrušit, tím spíš ne pár dní po nástupu do úřadu. Pro zrušení tohoto zákona by totiž potřeboval přesvědčit většinu zákonodárců v obou komorách Kongresu: alespoň 218 z 435 hlasů ve Sněmovně reprezentantů a také alespoň 60 ze 100 hlasů senátorů. Vzhledem k tomu, s jak obrovskou většinou byl zákon odsouhlasen, se zrušení zákona krátce po jeho uvedení v platnost jeví jako velmi nepravděpodobné.

Jenomže: pokud Trump přesvědčí demokratické i republikánské zástupce Kongresu, že urychleně najde pro TikTok amerického vlastníka, mohlo by to zákonodárce v obou komorách ubezpečit v tom, že TikTok už nebude představovat riziko pro americkou společnosti a národní bezpečnost. Celkem rychle tak může dojít ke zmrazení zákona, tedy jeho pozastavení.

V tuto chvíli však jde více méně o fabulace, až čas ukáže, jak se Trumpova administrativa s kontroverzním zákazem TikToku vypořádá; a jestli vůbec.

>Zdroj: SMARTmania.cz

Děti s postcovidovým syndromem vykazují slibné zotavení: Výsledky multicentrické studie

>Mecical Xpress

Podle nové analýzy 39 lékařských institucí většina dětí a dospívajících, u kterých byl diagnostikován multisystémový zánětlivý syndrom u dětí (MIS-C) po prodělání COVID-19, dosahuje do šesti měsíců návratu k téměř plnému zdraví. Studie, kterou realizoval tým MUSIC (Multisystem Inflammatory Syndrome in Children), přináší povzbudivé výsledky, zejména co se týče obnovy srdeční funkce a celkového zdravotního stavu.

❓Co je MIS-C?

MIS-C je vážná komplikace, která se u dětí může objevit po prodělání COVID-19. Způsobuje horečky, záněty orgánů a někdy i život ohrožující problémy s kardiovaskulárním systémem. Zatímco akutní příznaky často ustoupí po léčbě, přetrvávaly obavy o dlouhodobé následky na srdci a dalších systémech těla.

❓Jak probíhala studie?

Do výzkumu nazvaného „Šestiměsíční výsledky dlouhodobé studie MIS-C“ publikovaného v JAMA Pediatrics se zapojilo 1 204 pacientů z 32 dětských nemocnic v Severní Americe. Tito pacienti byli sledováni od března 2020 do ledna 2022 a odpovídali definici případu MIS-C, kterou stanovilo CDC.

Studie zahrnovala děti s mediánem věku 9,1 roku, z nichž 60 % byli chlapci. Téměř polovina dětí během hospitalizace potřebovala podpůrnou léčbu pro zajištění oběhu, u 1,4 % pacientů byla dokonce nutná mimotělní membránová oxygenace (ECMO). Celkem došlo ke třem úmrtím.

Výzkumníci sledovali zdravotní stav pacientů během hospitalizace a poté po dvou týdnech, šesti týdnech a šesti měsících. Vyšetření zahrnovala echokardiografii a hodnocení celkového zdravotního stavu na základě dotazníků vyplňovaných pacienty.

👉Výsledky studie

• Obnova srdeční funkce: Z dětí, které měly při přijetí sníženou srdeční výkonnost (LVEF pod 55 %), došlo u všech kromě jednoho případu k normalizaci srdeční funkce do šesti měsíců.
• Koronární aneuryzma: U 4,4 % dětí byly při přijetí zjištěny aneuryzmy (rozšíření koronárních tepen). Do šesti měsíců však u 92,3 % z nich zcela vymizely.
• Celkové zdraví: Více než 95 % dětí uvedlo, že se jejich energie, spánek, chuť k jídlu, nálada a kognitivní schopnosti vrátily na více než 90 % původního stavu.
• Únava: Po dvou týdnech si na únavu stěžovalo 15,9 % pacientů, ale do šesti měsíců toto číslo kleslo na 3,4 %.
• Celkové skóre zdraví a kvality života dosáhlo nebo dokonce překročilo průměrné hodnoty populace před pandemií.

❓Co to znamená?

Studie přináší povzbudivé zprávy pro rodiče i lékaře: přestože MIS-C může být velmi vážné onemocnění, většina dětí se během několika měsíců zcela zotaví. Výzkumný tým však bude pokračovat v dlouhodobém sledování těchto pacientů, aby lépe pochopil případné pozdní následky a optimalizoval léčbu.

V doprovodném editorialu nazvaném „Je bezpečné si oddechnout?“ odborníci zdůraznili, jak důležitá byla spolupráce mezi dětskými kardiology při rychlém získání důležitých dat o MIS-C.

Tato studie je dalším příkladem úspěšného vědeckého úsilí o pochopení a zvládnutí následků COVID-19, které přináší naději na rychlé zotavení i u závažných případů.

>Zdroj: Medical Xpress: Children with post-COVID syndrome show promising recovery in multicenter analysis >Překlad a úprava textu: Iniciativa Sníh

„Typický příklad špatného grafického designu je příbalový letáček k lékům. Je to nepřehledné, nekonečně dlouhé, nemá to pořádně udělanou hierarchii, důležité informace jsou vyvedeny stejně velkým písmem jako naprosté banality,“ říká Filip Blažek, absolvent Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.

Společně s Lindou Kudrnovskou, také absolventkou FF UK, stojí za projektem Identita. V televizním cyklu, knize i rozsáhlé výstavě v Museum Kampa, kterou můžete navštívit do 2. února, popisují, v čem je hlavní přínos grafického designu, a proč je v běžných činnostech důležitý.

Ponořte se do světa designu v článku magazínu UK: https://www.ukforum.cz/rubriky/alumni/9523-nejlepsi-design-je-ten-ktery-si-ani-neuvedomite